Režie:
Warwick ThorntonScénář:
Warwick ThorntonKamera:
Warwick ThorntonHrají:
Rowan McNamara, Marissa Gibson, Mitjili Napanangka Gibson, Noreen Robertson Nampijinpa, Audrey Martin, Scott Thornton, Jessica SandersonObsahy(1)
Samson a Dalila žijí v komunitě původních obyvatel Austrálie v Bohem zapomenutém kraji uprostřed pouště, kde je každý den stejný jako ten předchozí, vše se cyklicky opakuje a zůstává neměnné a nezdá se, že by to někomu vadilo. Samsonovi je patnáct, rád loví, čichá lepidlo a benzin a také miluje hudbu. Dobrosrdečná Dalila žije s babičkou, která jednoho dne zemře. Rodina si myslí, že je to Dalilina vina, a dívku potrestá. Pak Dalila potkává Samsona a rodí se velká láska. City zůstávají nevyřčené, jelikož slova nejsou tím hlavním prostředkem, jímž spolu Aboriginálové komunikují. Samson a Dalila se vydávají do města, ale jelikož nemají žádné peníze, živoří spolu pod mostem. Začínají s drobnými krádežemi a z Dalily se pomalu stává jiný člověk. Mladí lidé zjišťují, že život mimo jejich komunitu může být velice krutý. Ve filmu s úchvatnou kamerou a působivým soundtrackem excelují neherci Rowan McNamara a Marissa Gibsonová. Režisér Warwick Thornton, který sám má aboriginálské kořeny, si za tento nádherný netradiční milostný příběh odnesl z festivalu v Cannes prestižní Zlatou kameru, cenu za nejlepší debut udělovanou napříč všemi sekcemi. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (35)
Moc mne překvapil a jak vyplývá z mého hodnocení tak příjemně. Shledávám jej jako vysoce nadprůměrný vyvážený snímek. Měl v sobě krásu, vtip, krutost, beznaděj i hnus. Netřeba více slov. ()
Musím se přiznat, že jsem u tohoto filmu v Karlovarském městském divadle malinko klimbal a to i přesto, že projekce začínala už od 22h. Asi za to mohl i to dusno/horko v sále a vydýchaný vzduch. Divadla se stále udržovanou neboli přírodní teplotou zkrátka nejsou zrovna to pravé ořechové k promítání. Ale zpět k tématu. S&D se prezentuje spíše pomocí delších, místy i trochu nudných záběrů a k tomu si samozřejmě dopomáhá patřičným zvukovým doprovodem. Na film jsem ale šel především kvůli atraktivnímu kamerovému stylu, a pokud by tam bylo i něco navíc, tím lépe. To první se mi splnilo, to druhé už moc ne. Dialogů je tu poskromnu a některé scény mi trochu připomněly experimentální (pro mě spíše pomalu ubíjející) Milky Way, i když v tomhle podání je to jen velmi slabý odvar. Snímek je to však rozhodně naturalistický, a pokud máte blízký vztah k netradičním a exotickým snímkům jako je tento, rozhodně si ho nenechte ujít, protože v Austrálii možná vzniká něco nového. (5/10) [MFFKV 2009] ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,528,457║ ()
44. MFF KV .. Scénář: Warwick Thornton .. Kamera perfektní - s tou si Warwick Thornton vyhrál více než s celým příběhem, realistické prostředí, hudba chytlavá (za Desert Mulga Band - Wild Band Song předem díky), ale souznění si postavy zrovna nezaslouží. Mají se špatně, ale dostanou se do ještě horších situací. Lacině, a vlastní vinou. ()
Kruty zivot australskych aboriginov. Su ich plne vazenia, su ich plne ulice, su na okraji spolocnosti a len malokto im venuje vobec nejaku pozornost. Oproti tomuto sa u nas maju cigani ako prasce v zite. ()
Kim Ki-Duk po aboriginsku ()
Film bohužel nelze postavit jen na osobité kameře. Příběh je základ - nemusí být vždy čitelný a jednoznačeně vyložitelný, nemusí dopadnout vždy dobře ... Ale měl by přinést novou myšlenku, poselství, naději ... Tento film přinesl jen smutek - nad rozbitými vztahy v rodině, nad nepochopením a neschopností odpouštět, nad prázdnotou a ztrátou identity. Nedokážu myslet na Samsona a Dalilu jako na milostný příběh, pro mne není patrná ani paralela k biblickým postavám. Přesto je film něčím zvláštní a ojedinělý a nezapomenutelný. ()
Kdybych hodnotila týž den po shlédnutí, určitě bych dala o hvězdičku míň. Ale tenhle zvláštní film téměř bez dialogů, prakticky bez nějakého vyústění na mě dost silně zapůsobil. Do té doby jsem měla o aborigincích přeci jen lehce romantickou představu vyvolanou knihou POSELSTVÍ OD PROTINOŽCŮ. Tady spíš jde o univerzální vyjádření pocitu beznaděje bez vyhlídek na jakoukoli lepší budoucnost a zároveň mé první téměř osobní setkání s čichačem omamných látek. ()
Samson toho veľa nenarozpráva. Za celý film z neho vyšlo iba "S-S-Samson..."Oveľa lepšie mu ide fetovanie paliva z nádrží áut a v demolovaní je tiež dobrý. Dahlia ho veľmi nemusí, ale postupne sa medzi nimi vytvorí niečo, čo by sme mohli nazvať láskou... Problém filmu som videl v tom, že to, čo chce vyrozprávať, rozpráva pridlho. V prvej polovici sa toho veľa nedeje, navyše dialógov aj kvôli takmer nemému Samsonovi, tu je veľmi málo. Atmosféra dnešného neľahkého života je ale vykreslená dobre a to pokľudné tempo spôsobilo, že som pri nečakanej autonehode poriadne podskočil na gauči... 60%, ()
Sväté porekadlo "mlčati zlato" tu vznešene obhájilo posvätný príbeh... ()
Jako kritická sonda do nelítostného života Aboriginců nepochybně realistické, ale jak se ztotožnit a soucítit s někým, kdo si za svůj osud může sám a sám si ho zpackal? Tohle na mě tolik nefunguje, nebo jen z poloviny té holky. ()
Bolo to vynikajúce, hoci depresívne, ale ak by to bolo o našich cigošoch, neviem, či by som mal tak silný zážitok. ()
Pôvodní obyvatelia Austrálie v púšti sa od nudy bijú palicami :). Tým ale sranda končí. Samson a Dalila je film o treťom svete, ukrytého vo vnútri vyspelého civilizovaného sveta. Rovnako, ako všade na svete, nevyjímajúc Slovensko. Tento tretí svet sa nenachádza iba mimo veľkomiest, máme ho pred očami aj v podobe bezdomovcov a my tie oči pred ním radšej zatvárame. Ako posledná nádej zlyháva dokonca aj cirkev. Môže v ňom ale vzniknúť vzťah, ktorý je hlbší a úprimnejší, ako tie naše, často veľmi povrchné. Samson a Dalila je tak minimalistický film, že sa z neho môže zatočiť hlava aj fanúšikom Akiho Kaurismakiho. Nudný ale určite nie je. ()
Hrdinové mají biblická jména, jejich příběh ale v sobě skrývá lítost nad něčím, co se stalo v současnosti, je to přirozená cesta a civilizace přírodu ovládla se vším všudy, to víme už dávno. Osud jednoho kontinentu nám přiblížil Warwick Thornton ve skutečně "svém" filmu, který napsal, báječně neuvěřitelně nasnímal a doladil i hudební náladou. ()
Walkabout na benzínu. ()
Tichý příběh dvojice mladých australských domorodců, na které nikomu nezáleží. Proto jejich útěk z vlastní komunity do takzvané civilizace nemůže skončit úspěchem. Výborná kamera i velice přesvědčivý výkon obou představitelů hlavních rolí. Možná vám jejich hrdinové nebudou sympatičtí, ale budete je moci pochopit. ()
Zo sračiek, do ešte väčších a zase naspäť. Netradičný film o dvoch stratených existenciách, ktorým celý čas držíte päste, nech sa na nich usmeje šťastie. Film o dôsledkoch utláčania pôvodného obyvateľstva, ktoré sa ocitne na hranici chudoby a na okraji spoločnosti, a pritom vo svojom pôvodnom prostredí, by nikdy neboli stratení. ()
Obrovská nuda. Mám rád filmy plné konverzace a tady snad nepadlo jedinné souvětí. Hlavní protagonisté se mi hnusili od samého počátku snímku. [44. MFF KV 2009] ()
Nějak mě to neoslovilo. Celkem jsem se i nudil. Ocenění: FF Cannes - Zlatá kamera Art Film Festival - režie (Warwick Thornton) ()
Samson a Dalila jako tichý příběh o lásce (a zradě). Ano, jména jsou sice biblického původu, ale inspirace tímto starozákonním příběhem je spíše jen volná. Filmový hrdina Samson, podobně jako ten biblický, vystupuje jako jakýsi vysvoboditel a ochraňovatel. Samson (ten filmový) prchá s Dalilou, které dávají za vinu smrt babičky, pryč z rodné komunity. Ve městě ale kvůli nedostatku peněz přebývají pod mostem. Samsonova postupně se zvyšující závislost na čichání par benzínu přerůstá až v čistou narkomanii. V drogovém omámení si Samson ani nevšimne, že Dalila potřebuje pomoct a tím se na ní vlastně dopouští zrady, což můžeme číst jako určité volné propojení s biblickou tématikou. Důležitou roli zde také hraje stříhání vlasů jako očista, jako projevení lítosti nad ztrátou bližního, a také jako podvolení se Boží vůli. Filmový Samson narozdíl od toho biblického provede zástřižení vlasů sám (ve výsledku to ale nehraje roli, protože zranitelní jsou oba stejně), každý v jiném "zajetí" poté získává sílu zpět, je zde ale zásadní rozdíl, filmovému Samsonovi pomáhá k uzdravení Dalila, kdežto ten biblický, zrazen právě Dalilou, využívá nabranou sílu ke zničení chrámu Pelištejců. A především zde vidím největší rozdíl mezi filmovým a biblickým příběhem - filmoví hrdinové si (narozdíl od těch biblických) projevují, i když naprosto beze slov, duševní sounáležitost. [==] Druhé možné čtení filmu zkusme nalézt na úrovni jeho stylu. V duchu teorie transcendentního stylu dle Paula Schradera (I. každodennost, II. disparita, III. stáze) můžeme film číst jako pouť, jako vymanění se z životních stereotypů k poznání "zcela jiného". Vcelku těžko odhadovat, jestli v průběhu filmu dokážeme vystopovat všechny tři stupně Schraderovy koncepce, nicméně alespoň náznaky u II. a III. tu najdeme. Oba hrdinové žijí naprosto fádní a nezajímavé životy kdesi v australské poušti. Jejich každodenní život neskýtá žádné vzrušení, jen stále dokola se opakující rituály. K divákovu vnímání každodennosti přispívá ve filmu především zvuková stopa spolu s hudební složkou - neustálá repetetivnost zvukových motivů (ruchů) jako zpěv ptáků, nesnesitelné "australské reggae" a jakýsi zvláštní poprock atd. Disparita nastává v momentě, kdy je motiv každodennosti náhle přerušen a život obou hrdinů získává zcela nový směr. U Samsona, jehož činy jsou vlastně katalyzátorem dalšího (i když vyprázdněného) vyprávění, je to moment, kdy mezi ním a jeho bratrem dojde k roztržce. U Dalily dojde k vytržení ze stereotypu po smrti její babičky a následném výprasku od stařenek ze zdejší komunity. Samson se rozhodne jednat a spolu s Dalilou ujíždí v ukradeném autě do města. Tam ale jejich život dostává opět předešlý směr, Samson se snaží utéci z reality vdechováním par benzínu, částečně si na to navykne i Dalila. !SPOILER! Její život je ale ovlivněn zejména dvěma událostmi (znásilněním a dopravní nehodou), po kterých se Dalila rozhodne vrátit zpět odkud přišla. V tu dobu je už ze Samsona těžký narkoman, Dalila se vrací ze Samsonovým bratrem a nachází ho v jednom z mnoha drogových opojení. Subjektivizací Samsonova pohledu kamera dociluje vnímání Dalily jako svaté, doslova se svatozáří. Tuto scénu bychom si mohli vyložit jako III. stupeň transcendentního stylu stázi. Čas se v tu chvíli jako by zastavil (zapečetil), cyklus se uzavřel. [==] Warwick Thornton natočil vskutku výjimečné dílo, k tomuto přispívá i fakt, že k filmu napsal nejen scénář, ale stál i za kamerou. Minimalistická romance s totální absencí dialogů nejspíše neosloví každého, ale komu se nad filmem bude chtít alespoň trochu přemýšlet, ten bude odměněn nesmírně silným zážitkem. () (méně) (více)