Hrbáč

Mnó (stručný přibližný překlad - nevím, jak začít). Bála jsem se toho dost a byla jsem si téměř jistá, že svého rozhodnutí budu litovat. Ale protože každého zbabělce čeká zasloužený trest, rozhodla jsem se býti udatnou a zkusit to. A nemohla bych s čistým svědomím tvrdit, že toho lituju. Možná také proto, že filmům nezřídka připočítávám k dobru, když si na nic nehrají a nesnaží se být ani velkým uměním, ani nástupcem původní verze. Když jsou celkem poctivou šermířskou podívanou s pohlednou výpravou a hlavní hrdinkou, nekomplikovaným příběhem, který beztoho všichni dávno známe, a slušnými herci. I kdybych chtěla, nemohla bych být na Auteila ošklivá a říct, že Maraisovi nesahá ani po kotníky. Řekla bych, že ke kolenům to dotáhl. Potíž je v tom, že Marais byl docela vysoký. (27.07.2007)

Staršie spracovanie s Maraisom si už presne nepamätám, ale toto novšie mi prišlo dobrodružnejšie a akčnejšie. Tu výhody viacmenej ale končia. Napriek dlhej stopáži je dej veľakrát skratkovitý, s nedotiahnutými scénami a niekoľkými nelogizmami. Hlavný hrdina nestarne, 16-ročná dcéra nemá problém s incestom, keď sa zaľúbi do svojho domnelého otca, predvádza násilný cvik s mečom, aj keď nikdy nešermovala. Spočiatku je prítomný humor, ktorý mi do takého filmu nepasuje, neskôr je ho už menej. A vzťahy medzi postavami mi prišli málo vierohodné. Napriek tomu si divák asi najviac zapamätá dobrodružný dej a telenovelovské vyvrcholenie. (02.12.2020)

Průměrný historický film, který si ani na víc nehraje. Celej příběh je dost jednoduše poskládanej a herecký výkony jsou spíš průměrný a ani herecký obsazení mě moc nepotěšilo, protože až na vincenta Pereze, tady skoro nikoho neznám a když tak jen z doslechu a i když vim, že by to měli být kvalitní herci, tak mě teda moc nepřesvědčili a spíš to vypadlo na nějaký průměrný francouzský herce, ale zase na druhou stranu to nijak neurazí a ty dvě hodiny se u toho daj strávit celkem slušně (16.08.2005)

Zábavný dobrodružný snímek s historickými kulisami. Daniel Auteuil zde působí mnohem sympatičtěji než jeho Jindřich Navarrský z Královny Margot a na ostatní Francouze se zde také dobře dívá, dokonce i na zde kritizovaného Luchiniho, který se mi ve své záporné roli velmi líbil. Příběh ani extrémně komplikovaný, ani originální, na nic z toho si ale nehraje a tím dovede diváka uchvátit. Oceňuji také to, že se tvůrci nesnažili hrát na děj jako prim, ale dávali rozvoj i vzájemným vztahům mezi postavami, ať už jde o Lagardera a de Nevers, nebo vztah opět Lagardera se svojí adoptivní dcerou, která byla v podání Marie Gillain neskutečně sladká, ale v konečném důsledku jde o jednu z mála mých výtek, protože mi jejich závěrečný polibek prostě neseděl. Ale tím, že neznám ani knihu ani původní film, nemohu říct, kde se chybička poprvé objevila, či zda chybou vůbec je. Tak či onak to ale mé dobré pocity z Le Bossu nijak nezmění. (24.12.2020)

,,Pařížané se smějí všemu kromě komedií.“ Nové zpracování Hrbáče je narozdíl od verze s Maraisem lehké, akční, s lépe napsanými postavami a lepším castingem. Je v tom více vtipu, lepší a hlavně uvěřitelnější šermování a více emocí. Přes tyto klady se stále jedná o poměrně nezajímavý historický film, vinu za to nese patrně předloha, která mě nijak nebaví, navíc ty incestní podtóny mi připadají úchylné. Tady o nějaké nadčasovosti nemůže být vůbec řeč. Zbytečně přepálená dvouhodinová stopáž má za následek, že děj je v druhé polovině trochu nudný, hlavně ta zcela zbytečná zápletka o Mississippi. Přesto jsem rád, že jsem tuto verzi shlédl už kvůli výborně zpracovanému dobovému prostředí. jak bývá u evropských historických filmů zvykem. (21.02.2019)