Džusový román

Mít kluka, dítě, postavit barák a koupit auto. Co víc by mohla od života chtít? Hlavní hrdinka ale nemá tak jasno, jako její kamarádka. Fatalisticky a pasivně se protlouká neutěšenou krajinou zařazení se do pracovního procesu / dospělého života. Tak nějak "osově" se jí do cesty připlete, nejspíš 'ten pravý' kluk. Na auto a barák to ale nevypadá. Happyend se nekoná, spíš hořká dávka realismu. Svým způsobem humorné prvky, jako každodenní dobíhání autobusu, nátlak okolí na hrdinku, aby si už konečně našla kluka a vdala se, hromadný zájezd pracovnic omylem místo operety na kulturistickou soutěž, nesmělá snaha o projevení přízně obézního brílatého nápadníka kontrastují s atmosférou neutěšenosti, zbytečnosti a bezcílnosti. Zvuková stopa výborným způsobem komentuje a ironizuje obraz (všimněte si zejména písniček z rádia, které mají přímý vztah k obrazu). Výborný snímek, který divákovi všechno polopatě nepředkládá, ale vede s ním dialog. Nenudí, ani když je o hrdince, která příliš nemluví a je dost pasivní. Doporučuji (28.11.2009)

Hrůzná realita socialistického československa v tomto snímku prosakuje více než je zdrávo, vše je umocněno neustálým (většinou falešným) zpěvem, u kterého jsem si především "na zábavě" říkal, jestli už je to cílené mučení diváka nebo se Fero Fenič snaží o podobnou atmosféru jako u Formanových raných filmů. Navíc příběh moc nedává smysl, koitus se očividně spíše nestal, přesto se všichni chovají jako že ano. Vše zachraňuje jen krásná Alena Mihulová, přičemž dojde i na full frontal. Bez Alenky by to bylo na dvě hvězdy s jejími perfektními vnadami jsou to poctivé tři. (03.10.2023)

Až do teď jsem si často povzdechl, že Forman a spol. nemají v českém filmu následovníky. Jeho filmy jsou tím nejspecifičtějším, s čím naše kinematografie mohla proniknout do světového podvědomí a je obrovská škoda, že tento typ tvorby neměl mimo šedesátá léta kontinuální pokračování. Přitom jeho přísliby byly velké - už jen porovnání děl Formana, Passera a Papouška dává tušit, že je možné i v těchto intencích zachovat různorodé přístupy i nálady. Teď se mi konečně postěštilo vidět Džusový román, pod nímž jsem si představoval úplně jiný styl a musím svůj předpoklad opravit - přece se našel jediný člověk, jenž nabízející se možnost využil. Byl to Fero Fenič a svým výsledkem se téměř vyrovná svým předchůdcům, z nichž vědomě a pozoruhodně cituje. Je zajímavé sledovat, jak typicky formanovské situace prochází jistými posuny, ať už dobovými či situačními. Džusový román je vlastně syntézou filmů Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky - ten druhý připomene již prostředím dělnické továrny a tématem milostného zklamání, přesto hlavně v první polovině připomíná spíše Formanův debut (zakřiknutá a naivní hrdinka jako dobový výtvor, její chvástavá kamarádka, dominantní matka, nevinně trapné situace). Až když se sled situací začne více zhušťovat a vytvářet jakýsi dějový oblouk, film přesně kopíruje schéma Lásek jedné plavovlásky a získává i stejně melancholický nádech, jenž je velmi citlivě vyjádřen (matka s dcerou v dešti, stejná idealizovaná lež). Největším vrcholem filmu je však spíše stylistický odkaz na Hoří, má panenko - naprosto famózní a v době vzniku nečekaná scéna svatební hostiny s dvojicí dlouhatánských záběrů ruční kamery, proplétající se mezi lidma a těkající po okolí přeplněném trefnými momentkami. Ze zvoleného východiska se akorát vymyká poměrně naturalisticky a až mrazivěpojatý konec, při němž jde rázem všechna nadsázka pryč - působí sice trochu neorganicky, ale dá se považovat za jakýsi Feničův vlastní vklad, který se v hořším světle odhalí v přehnaných Zvláštních bytostech. Závěr, v němž nastupuje do továrny nová učnice typu hlavní hrdinky, symbolizuje cykličnost a stereotypnost bez možnosti úniku. Ačkoliv je v samotném notně zcenzurovaném díle jen několik dosti nevinných slovních narážek na režim, toto celkové pojetí životních perspektiv mladé generace nutně muselo narazit. (09.12.2010)

Musím uznat, že Alena Mihulová byla za mlada dost pěkná a že její přítomnost je možná jediné pozitivum tohoto filmu. Ještě stopáž teda, ta hodinka a čtvrt se dá vydržet. Jinak mě to moc nebavilo, děj je nezáživný a je to docela nuda. Ale je to dobře natočené, pár zajímavých momentů tam taky je, a existují mnohem horší filmy. Průměr, nic víc. 50%. (04.05.2021)

Nadherne nostalgicke retro. Film pusobi trochu " Formanovsky " a to ve vyberu hercu/nehercu, skvele zapadajici hudby a uzasnych hlasek ( jez, to je vsechno zadarmo ). Podnikova olympiada je bezkonkurencni. Role sedla i vyborne Alene Mihulove, ktera se potkava s zivotnim stereotypem, nudou a bez chlapce... Nepravem opomijeny film. (07.11.2011)