Džusový román

Film o životě takovém jaký je, a ne o jakém sníme. Osudy mladých lidí ani za socialismu nebyli jednoduché, a o tom vypráví tento snímek, který svou tvrdou kritikou tak pohněval tehdejší funkcionáře, že byli opět využity cenzurní nůžky. A hodně, což dokládá i krátká stopáž filmu a kostrbaté nedotažené vyprávění. Škoda, mohl to být vcelku zajímavý příběh o vesnické dívce, která má svoji představu o životě, a jede ho realizovat do města. Šeď a zákeřnost reality ji však dá co proto a vygraduje až ke kruté ráně osudu. Nejhorší film to ale na druhou stránku také není. To, že se hlavní postava neustále naivně tváří má jistou logiku. Život ve městě je přeci jen jiný než na vesnici a zorientovat se ve všem těch vymoženostech dá někdy dost zabrat. Vyprávění příběhu jde svým tempem a nevybočuje ze svého schématu. Určitě má co říct i v dnešní době a tak je určitě škoda, že je televizemi opomíjen. (07.07.2014)

Já se na film Džusový román dívám nikoli jako na drama o době, ale spíše o jedinci. Předně si myslím, že není podstatné v jaké době se film odehrává, i když má nesporně jistou nostalgickou atmosféru 80 let. V mých vzpomínkách byly sice veřejné prostory trochu víc líbivé a trochu mile kýčovité, ne všude vládla šeď v oblékání , ne každá hospoda či společ.místnost byla bezútěšnou polorozpadlou ruinou, ačkoli samozřejmě záleží na lokalitě, já osobně jsem například chodila do památkově chráněného kina s látkovými tapetami na zdech a uměleckými sochami na mramor.schodech, ale beru zdejší nelíbivé prostředí jako metaforu nehezkého života. Zajímavá je osobnost hlavní postavy Ály. I když toho moc nenamluví a zdánlivě působí pasivně, snaží se být akční. Snaží se najít si kluka (i když není moc z čeho vybírat), jen to s nimi moc neumí, tak alespoň z dálky pokukuje po kamarádce, aby se alespoň na dálku přiučila jak to ve vztazích chodí. Je pracovitá, chce odvádět dobrou práci, i když je to stereotypní pakárna, také dělá přesčasy aby pomohla kolegyni, je obětavá i vůči svému milenci na jednu noc, prostě se snaží socializovat a zařadit plnohodnotně do života. Snaží se, jen to pořád nestačí požadavkům světa, trochu se svojí osobností vymyká průměru a tak to nemá snadné. Nemá moc čím zaujmout, co nabídnout, je to spíše obyčejná- i postavou -malá holka, je ovšem přitom nejednoznačně zařaditelná. Pro většinu lidí může být nudnou venkovskou slepicí, pro jiného statečnou holkou, která bojuje proti jisté předurčenosti, pro umělce by mohla být díky svému melancholickému kouzlu múzou. Je spíše manipulovatelná a tím pádem zneužitelná, závislá osoba (je citově závislá na kamarádce a muži v němž se mýlila, existenčně pak na matce u níž bydlí), je naivní a tak asi největší výhrou, kterou může dostat je osvobodit se od lidí co jí svazují nebo se jí snaží ovlivnit, uvidět realitu a svoje možnosti a smířit se s tím. Film končí drobným, byť pro někoho možná sporným vítězstvím. Dostane ubytovnu a tím pádem se osvobozuje od matčina dozoru, vyzrává a je schopná se o sebe postarat a přijmout, byť nepříliš nadšeně, svůj zatím nepříliš přízniví osud (smířliví smutný pohled na konci filmu: tahle to prostě je, co nadělám?). Film umí najít kouzlo v ošklivosti, dotknout se jen určitého typu diváka, chvilkami sice nudí a není bezchybný, něco tomu chybělo, ale každopádně nudný a chybující je i život hlavní hrdinky, tak proč vlastně ne. Postavy mužů se mi pletli, film by se dal dějově zpestřit a oživit, nicméně dávám možná trochu nadhodnocených 100% za skryté kouzlo tohoto kousku. (17.03.2013)

Mladá Alena Mihulová měla takový věčně zasněný pohled což se do Džusovýho románu docela hodilo. Problém byl jen v tom, že události, který Ála ve filmu prožívá by ze snění probrali i čerstvě zamilovanou želvu. Režisérsky to Ferko dal výbornou. Nuda, šeď, životní stereotyp a budoucnost, která se svým optimismem vyrovnávala té Casterově, když dorazil k Little Big Hornu. (10.01.2011)

Nadherne nostalgicke retro. Film pusobi trochu " Formanovsky " a to ve vyberu hercu/nehercu, skvele zapadajici hudby a uzasnych hlasek ( jez, to je vsechno zadarmo ). Podnikova olympiada je bezkonkurencni. Role sedla i vyborne Alene Mihulove, ktera se potkava s zivotnim stereotypem, nudou a bez chlapce... Nepravem opomijeny film. (07.11.2011)

Mít kluka, dítě, postavit barák a koupit auto. Co víc by mohla od života chtít? Hlavní hrdinka ale nemá tak jasno, jako její kamarádka. Fatalisticky a pasivně se protlouká neutěšenou krajinou zařazení se do pracovního procesu / dospělého života. Tak nějak "osově" se jí do cesty připlete, nejspíš 'ten pravý' kluk. Na auto a barák to ale nevypadá. Happyend se nekoná, spíš hořká dávka realismu. Svým způsobem humorné prvky, jako každodenní dobíhání autobusu, nátlak okolí na hrdinku, aby si už konečně našla kluka a vdala se, hromadný zájezd pracovnic omylem místo operety na kulturistickou soutěž, nesmělá snaha o projevení přízně obézního brílatého nápadníka kontrastují s atmosférou neutěšenosti, zbytečnosti a bezcílnosti. Zvuková stopa výborným způsobem komentuje a ironizuje obraz (všimněte si zejména písniček z rádia, které mají přímý vztah k obrazu). Výborný snímek, který divákovi všechno polopatě nepředkládá, ale vede s ním dialog. Nenudí, ani když je o hrdince, která příliš nemluví a je dost pasivní. Doporučuji (28.11.2009)