Poručík

Film o bezpochyby nejodpornějším policistovi, který se kdy na obrazovce objevil. Fetuje, bere úplatky, spí s prostitutkami a onanuje na veřejnosti. Harvey Keitel je náležitě slizký ale režisér z jeho postavy dělá jen odpornou v ničem uvěřitelnou karikaturu, kterou je těžké sledovat, ačkoliv je prakticky celý film postaven na sledování činů hlavního hrdiny a tažný příběh, byste ve filmu hledali stěží. (27.03.2012)

Remak s Cagem ( kvůli kterému jsem si originál sehnal ) je jednoznačně lepší. Ferrara je možná kultař, ale já si ještě ničeho nevšiml ( alespoň podle toho, co jsem měl z jeho filmografie dosud možnost shlédnout ). Film nenabízí kromě výkonu páně Keitela vůbec nic a vypadá, jako by ho tvůrci násilně poslepovali dohromady v jedné z jasných chvilek. Velké zklamání. (24.12.2010)

Profil jednoho z nejzkaženějších poldů v dějinách kinematografie. Skvělý Harvey Keitel. Dojem mírně kazí zkratkovitost vyprávění. Dojem hodně zlepšuje dynamika snímku a jeho finální gradace. Do mnohých otázek mě úváděla motivace hlavní postavy. Zatím 4*, po dalším shlédnutí budeme upravovat, a něco mi říká že o hvězdu nahoru... (31.10.2009)

Vemte si všechny policajtský neduhy, jaký jste kdy viděli a napěchujte je do osoby jedinýho policajta. Vyjde vám bezskrupulózní troska, která svojí pozice veřejnýho činitele využívá a zneužívá plnými doušky. Jenže na každou svini se vaří voda. Drsný film, ačkoliv ne tak šokující, jak jsem tady vyčetl, který mě dostal jednak strhujícím výkonem Harveyho Keitela, kterému jsem věřil každý pohyb a jednak koncem a gestem Harveyho seržanta. 80% (10.12.2009)

Od Abela Ferrary jsem nic jiného neviděl, jen ho registruji jako polarizujícího režiséra, jehož filmy (ač často se slavnými herci v hl. rolích) označuje spousta diváků za totálně mizerné. Jestli má být Poručík opravdu tím nejlepším, co Ferrara natočil, dost možná si nebudeme výrazněji rozumět, ale chladným mě ten film úplně nenechal. Harvey Keitel svým bravurním výkonem v totálně antihrdinské postavě věčně sjetého poručíka drží film hodně nad vodou a také po stránce atmosféry jsou některé scény zvláště z velkoměstských ulic a nočních podniků dostatečně vtahující (svým puncem autenticity). Ale pak už zbývá jen občas nějaký ten hudební nápad, částečně z monotónnosti vytrhávající náboženské odkazy a na americký film své doby nebývale naturalistický styl, jenže „dějově“ se Poručík točí v bludném kruhu neustálého fetování, sázení, nadržení a upadání do šílené deprese ze strany hlavní postavy a po většinu času tomu chybí větší gradace (mimo spádů do nesnesitelně depresivního vzlykání v kostele i na ulici). S pořádně vystavěným dějem, větším napětím a psychologií hlavní postavy s vystižením příčin vedoucím k násilí a závislostem by to přitom mohlo být i v tomto stylu skvělé (jako třeba Ardh Satya), takto zůstal jen pamětihodný Keitel v postavě, jejíž osud mi byl ve finále lhostejný. [70%] (21.09.2024)