Sociální síť

Nelíbí se mi, že v Hollywoodu mají všeobecně známou krizi a velká režisérská jména pak točí filmy o tom, co je v současnosti in a v módě za tím účelem, že to v současné době plno lidí zaujme a donutí je jít do kina. Taky je ale pravda, že tenhle film zase tolik o Facebooku není, jako o samotném životním příběhu dvou kamarádů, kterým se to všecko trošku zesere, až se začnou soudit. Tenhle film má ale hnedka daleko víc problémů. Třeba mi vadilo i to, že tam herci mluví hrozně rychle, což jsem pak zjistil, je způsobený tím, že scénář byl obrovskej a režisér jim řek, ať to trošku zrychlí, jinak diváci zůstanou v kině přes tři hodiny. Ve výsledku mě ale mrzí, že tak velký režisér, kterým David Fincher, skutečně je, se zahazuje s takovými filmy, které podle mě v budoucnu nebudou mít co říct a jsou takovým hypem současnosti. Nehledě na to, že jeho dalším filmem bude remake. The Social Network je ale pořád velice zajímavý, stojí za pozornost a je třeba se na něj koukat od začátku do konce na plno, protože obsahuje plno zajímavých a důležitých informací, potřebných pro samotný filmový výsledek. Možná právě proto je film tak dobře hodnocený. Pořád ale nechápu, proč to tu lidé tak vysoko hodnotí, když se přitom všeobecně ví, že film samotný tolik podle pravdy není. Teď je otázka, jestli je film víc o skutečnosti jednoho mladýho kluka, co během týdne dokázal nemožný, nebo o fikci, kterou si vymysleli scénáristi v Hollywoodu, aby vytěžili co nejvíce ze současně nejpopulárnější internetové stránky na světě... (28.11.2010)

Ano, tak jsem i já, Kokot Hloupý (Stultus pungunt), podlehl a mrkl na životní příběh egocentrického hovada s košťálovinou na kštici. Avšak ani přesto jsem nepřestal tímto mocným nástrojem, který systematicky degeneruje dnešní mládež z blbců na čuráky, pohrdat. To je tak, když si polonahá mařenka, co je vylízaná jak flaška od medu, na zeď postne stopětkrát retušovanou fotku, kde špulí svůj asexuální rypáček a povislý kozy a doplní to slovenským citátem o lidských hodnotách. To pak pod náporem lajků od desetiletých onanistů padají servery, přebytečný ejakulát se stává světovou hrozbou a Zucker si pokojně mastí toho svýho berga. Hnus. Jo a jen tak mimochodem, naše fejsbůk stránky tady. (29.01.2014)

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Mistr Fincher již v předchozích dvou filmech dokázal, že režijní preciznost a perfekcionismus nemusí z filmu křičet na míle daleko, jeho smysl pro filmovou "dokonalost" zůstává subtilní až téměř nepostřehnutelný. Na venek se projevuje ve formě poutavého vyprávění, konzistenci dramatu a z technických aspektů detailní práce se světlem, či ladné a cílevědomé kameře. The Social Network však není tak atmosferický film jako Zodiac, či působivý opus jako Benjamin Button, proto mi přijde, že zde ten "nenápadný" styl režie znamená slabší prožitek z celého filmu. Téměř všechno tedy táhne scénář, který je sice naplněn vybroušenými dialogy, ovšem více než důstojné zpracování "historické" události také nenabízí. 8/10 (02.11.2010)