Čert ví proč

Aniž bych chtěl nadměrně chválit či vynášet tuto postmoderní českou pohádku, nemohu nezdůraznit právě akcent na slovo postmoderní. Doba, která programově rezignovala na hodnoty, lumpeninteligence, jejíž hlavní přínos spočívá v nihilistické anihilaci jakéhokoliv kvalitativního hodnotícího rozlišování, se nemůže neprojevit ani v rázu zdařilé televizní pohádky. Zdá se, že ani scénáristé, ani režisér nedokázali - nebo také dokonce vědomě ani nechtěli - rušit původní půdorys Macourkova námětu. Je-li tomu tak, nalezneme v pohádce nejen karikující pohled na metrosexuálního Lucipera, hraného s mimořádnou bravurou Csongorem Kassaiem, (celé peklo doslova vrže postmodernou), ale především na praktiky, které posléze vedou ke kýženému vítězství dobra nad zlem; pozitivní tunelování pekla, které přitom vytane na mysli, je ovšem víceznačné a nese paralelně celou řadu konotací, jež toto zdařilé dílo vracejí do standardního řádu klasické české pohádky psané, divadelní i filmové, jež svůj dosavadní zenit prožila v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Teprve v tomto nazírání oceníme bravurní královskou kreaci Josefa Sommra, nadanou paralelou s osudem opakovaně dějinně zkrušovaných českých politiků druhé a třetí čtvrtiny minulého století, i pro svěží a pozoruhodný výkon slovenské herečky Taťány Pauhofové, jejíž osobité pojetí princezny-hrdinky nevylučuje okamžiky nejistoty a zárodky selhání; jakoby tu navazovala na velkolepou galérii princezen o generaci starší Libuše Šafránkové; buďjakbuď se tu před šesti léty divákovi prezentoval silný a původní talent, který už tehdy nebyl jen příslibem. Zralý výkon nestárnoucí ženy zralých středních let babího léta Ivy Janžurové je dalším přínosem otázkové pohádky ČERTVÍPROČ. Opomenout nelze ani pěvecký vklad Zuzany Navarové, která během natáčení filmu sváděla statečný, bohužel však i beznadějný boj se smrtelnou chorobou. České televizi se nesporně podařilo vytvořit pozoruhodné dílo, které je současně věrným obrazem naší doby. Patří jí za to, za její nezastupitelnou roli, srdečný, upřímný dík. (19.04.2008)

Pro mě osobně velikánské zklamání. Uhrančivá Táňa Pauhofová v slátanině z níž čpí haléř z každého záběru. A vzhledem k tomu, že velkolepá výprava je základem každé správné pohádky, je to malér jako hrom. Krom toho hodně špatný casting čertů. Až moc cool a vždy pohotově hláškující princ. Pavel liška v další z nekonečné řady rolí idiotů. Eva Holubová jako notně odkvetlá "sexbomba". No brrr. (26.12.2007)

Správně rohatý plakát je asi nejlepší pekelný počin v této pohádce. I když samotný scénář propojil peklo s pozemským světem velice umně, vadilo mi, jak čerti vypadali. Navíc v případě čertovského vyslance Pavla Lišky působilo jeho pitvoření zbytečně. Podobně jako zbytečně naivně přihlouplé chování dalších záporných postav - králových rádců. Na to, jak byli chytří, tak se taky příliš šklebili. Celkově však výprava, charakteristiky Aničky, Filipa, Kvída a hlavně bylinkářky Apolenky byly propracované. "Už ti někdo, Aničko, řekl, že jsi pěkná?" -" Jo, králův šašek. Anče, ty jsi pěkná... Potvora." ´Táňa Pauhofová je vhodně zvolená princezna. Pohádkovost přichází sama a graduje finálovou písničkou Zuzany Navarové. Zajímavý komentář:sportovec. (09.02.2010)

Pro mě asi nejlepší novodobá pohádka. Boris Hybner jako cynický a sarkastický šašek je úžasný, Štěpán Kubišta coby princ je okouzlující, Lucifer vychytralý a Iva Janžurová jako kořenářka Apolena je báječná. Její story s houbičkami bylo hrozně vtipný. Konečně hrál Liška něco, co mu sedí - opět idiota, ale v čertovské kůži. A "husopaska" Eva Holubová s Jirkou Lábusem byli úžasně prohnaní a falešní. Prostě 5* [a to se na pohádky už raději nedívám]. (03.01.2007)

V té bídě porevolučních původních českých filmových a televizních pohádek je Čert ví proč vlastně vyšší nadprůměr, je znát, že Roman Vávra je vyzrálý režisér a za předlohou stojí nerealizovaný scénář Miloše Macourka, navíc Lucifer Csongora Kassaie je konečně tak trochu z jiných sfér, má totiž neopominutelné charisma a dokonce z něj jde i strach, což je v českých pohádkách spíše výjimečné a jde o velký klad téhle pohádky. Sám příběh není zase až taková díra do světa a nepřináší nic výrazně převratného, snad jen představa a zpodobnění pekla je celkem neotřelé, neboť málokteré české pohádkové peklo nabídne divákovi pohled na tortury věčně zatracených duší smrtelníků, navíc v takovém trochu odlehčeném postmoderním duchu. Casting i herecké výkony jsou ucházející, snad jen Jiří Lábus a jeho karikatura defraudujícího královského správce jako by z oka vypadla postavě z celé řady jiných pohádek. (27.12.2011)