Suzanne

Slabé, nepropracované, mnohdy kýčovité. Se samotným jádrem by se daly dělat věci, ovšem bez nastavení nechutnou omáčkou. Celá herecká plejáda ukázala, že umí hrát, ale ani to nestačilo. Vyzdvihla bych uměleckou stránku - postel, obrazy, hra s kovem a jinými rukodělnými materiály., celkové prostředí feťáckého doupěte. Postava navrativšího otce působila jak pěst na oko. Morální bahno stejně mladou Suzanne pohltilo a film skončil, tak jak skončil. A její přesvědčení, že vše je pro blaho děťátka a že ji jako čistou může následovat otec dítěte v momentálním absťáku, vyznělo jako fanatické promlouvání nějaké sekty. (30.07.2012)

Platí to neustále, porevolučné tvorivé obdobie Dušana Rapoša sa nesie v znamení kotrmelcov a pádov. Suzanne nie je zlý film, dokonca reflektuje odvážnym spôsobom na drogovú problematiku, ale to patetické spracovanie a divácku podlízavosť si mohol odpustiť. Snímku nepomáha ani šialená minutáž. Našťastie herecké obsadenie vyvažuje chyby krásy. (26.02.2021)

Tak koukám, že tohle byl oblíbený trest pedagogů za všechny ty připínáčky na židlích. Ano, i já jsem to viděla v rámci povinného školního představení. Rodiče mě děsívali zkazkami o svých povinných představeních, kdy byli týden co týden vyvlékáni na sovětské válečné filmy. Já bych po tomhle vnímala jako nesmírnou výhru, kdyby nás příště vzali na film o tom, kterak Fjodor Vladimírovič hrdinně padl u Stalingradu za stranu a za vlast. (07.07.2007)

Že jsou drogy cestou rovnou do náručí smrti ví asi každý. Ale není na škodu si to připomenout třeba takovým příběhem s krásnou Evou Vejmělkovou, která v tomto filmu drogám propadá a spolu s Marošem Kramárem si jedou svou soukromou dálnicí rovnou vstříc drogovému rauši. Když se k tomu přidá Bolek Polívka jako ztracený otec hlavní hrdinky, je pak zaděláno i na rodinné drama plné výčitek, zášti a hledání odpuštění a cesty k sobě. Film oplývá řadou klišé, stejně tak působí možná až příliš učebnicově moralisticky, navíc zde je výrazný look devadesátek a zvláštní klipovitý střih. Ale mě to celou dobu bavilo, respektive vůbec jsem se nenudil a závěr byl možná už trochu přestřelený, ale zvláštně smutný a nezapomenutelný. A hodně pobavil začátek z vlakového nástupiště. Jsem rád, že jsem měl možnost film objevit a vidět. Určitě velmi neobvyklý a zajímavý zážitek. [30. Art Film Fest Košice] (28.06.2024)

Nebýt Art Film Festu, možná bych tento pro mě dosud neznámý film vůbec neobjevil, a nebýt freddyho (jehož tímto zdravím! :)), zřejmě bych na film Dušana Rapoše do kina nikdy nezašel. Ironie způsobila, že mě Rapošova Suzanne povětšinou bavila i mnohem víc, než nejeden aktuálně oceňovaný současný film na stejném festivalu. Lehce undergroundový styl svobodných devadesátek z toho silně páchne, přes lehce bizarnější nádech nejedné scény však rozhodně má něco do sebe a dokázal u mě zesilnit zážitek autentickým otiskem své doby i jistou pachutí, která sedla rovněž k samotnému tématu a životě hlavní mužské postavy. Filmu od počátku nechybí poutavé nápady (zrcadlo v záchodové míse, až fantaskní nádech v malbách nebo kostýmovém tanci pod vlivem drog), v úvodu vtáhne nejedním vtipem (hlášení na železničním nádraží), dostatečně představí postavy a rozvíjí silné psychologické drama s bohatým dějem, napětím, emocionálně působivými momenty... zvláště ve druhé polovině s postavou Suzannina otce a dilematem ohledně dítěte a neprosperujícího vztahu k zfetovanému malíři dochází na nejednu silnou scénu. Eva Vejmělková tu pořád oplývala křehkým půvabem a dokáže díky svým přednostem podobně specifickou roli utáhnout, Kramára jsem absolutně nepoznal a vyrušila mě příliš známá tvář Bolka Polívky. Byť pocitově lehce přehnaný, i závěr podtrhl nezapomenutelný dojem, stejně jako krásně tajuplný poslední expresionistický záběr a stejnojmenná píseň Leonarda Cohena. Ve světě určitě vznikly vydařenější filmy s tématem drogové závislosti, ale celkový zážitek mi na 4 hvězdičky vystačí. [75%] [Art Film Fest 2024, Košice] (28.06.2024)