Karel Gott 70
Režie:
Jiří AdamecHrají:
Karel Gott, Eva Pilarová, Lucie Bílá, Věra Špinarová, Ewa Farna, Ondřej Hejma, Jitka Zelenková, Lenka Filipová, Iveta Bartošová, Petra Janů, Václav Neckář (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Na velkolepou galashow do vyprodané pražské O2 Arény přišlo 130 hostů a 15 tisíc diváků blahopřát Karlu Gottovi k 70. narozeninám. Na koncertě se představila řada hostů, od mladé generace, kterou zastupovali například Ewa Farna, Tereza Kerndlová, Sámer Issa, Petr Bende, Vlasta Horváth, přes rockové gratulanty, jako je Ondřej Hejma, Michael Kocáb, skupiny Clou, Support Lesbiens, No Name a Gipsy.cz až po ty, kteří mají dlouholeté zkušenosti v hudební branži, například Eva Pilarová, Lucie Bílá, Věra Špinarová, Marie Rottrová, Jitka Zelenková, Lenka Filipová, Iveta Bartošová, Petra Janů, Václav Neckář, Josef Zíma, Pavel Bobek, Jiří Suchý a řada dalších. Koncert je rozdělen do 7 dekád a na konci dané dekády si Karel Gott vždy se svými hosty společně zazpívá. Kromě zpěváků přišla Karlovi pogratulovat také Jiřina Bohdalová s Lubomírem Lipským, Karel Šíp, Jiří Krampol, Barbora Špotáková, Michal Viewegh a Taťána Kuchařová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (69)
Oslavenec se asi bavil. Já taky. Viděl jsem jen kousek z druhé poloviny, ale ve chvíli, kdy např. Standa Hložek zpíval oslavenci Zůstanu svůj nebo když KG grimasami povzbuzoval Ilonu Csákovou,"aby vydržela", tak jsem se skutečně musel smát. Ovšem když Martin Maxa pěl Nestarej se, kamaráde smích mě přešel... Nepovedená šou, nevhodně zařazená do hlavního vysílacího času... Naprostý kontrast ke střihovému pořadu Co takhle dát si Gotta. Srovnatelné s oslavou sedmdesátin Leonarda Cohena. ()
čekal jsem Gotta, ale ten se jen přiblble usmíval v křesle. Místo něj jsem viděl celou plejádu čím dál trapnějších českých sereblit, suprstáry, otahaný rádoby hvězdy, taky spoustu dalších otrapů, prostě všechno, co může tato oblast nabídnout. Vlastně jsem to neviděl, protože sotva se tam zjevil ten malej čmoudík Issa v bekovce, vypnul jsem TV, ale kdybych nebyl debil a rasista, mohl jsem si to s váma krásně užít taky:-)))) ()
Pěkně udělaná benefice má švih a tempo. 1) Uslyšíme výhradně písničky z Gottova repertoáru v podání gratulantů v novém či upraveném aranžmá. Aby se jich vešlo více, zazní vždy jen část songu, což je očividně ku prospěchu věci._____ 2) Slovní gratulace jsou vtipné (snad jen s výjimkou zdravice prezidenta Klause) a hlavně krátké._____ 3) Mezi gratulanty je zastoupen především popmusicový mainstream. Mladých zpěváků je tu málo, příležitost dostali Gottovi souputníci anebo alespoň dobře zavedené stars (například Lucie Bílá). 4) Gottovi to tehdy ještě zpívalo dobře. Místy byl rozdíl mezi možnostmi jeho hlasu a gratulanty velmi patrný._____ 5) Dojemný koment: sportovec*****, výstižný koment: argenson*._____ 6) Nesdílím rozhořčení některých komentátorů z toho, že nešlo o dostatečně důstojný koncert podle vkusu lidí, kteří stejně Gotta neposlouchají. Nikdy jsem Gotta moc nemusel, ale vážím si ho a nezpochybňuji fakt, že se stal fenoménem doby._____ 7) Mé pocity vyjádřil celkem přesně Jiří Krampol: Kde jsou ty doby velebné, kdy údy byly ohebné? Až na jeden, až na jeden. Pryč jsou ty doby minulé, teď údy mé jsou strnulé, až na jeden, až na jeden. ()
Nedorozumění v žánrech vyvolává protikladnosti v hodnoceních. Oslava životních jubileí je a zůstane specifickým tvarem, jehož hlavní prioritou zůstává a zůstane blahopřání. V této rovině se mění gottovské jubileum v to, co oslavanec výstižně nazval manifestací. Sahá-li region gottovské popularity od Vladivostoku po Bonn, v tomto případě lze jeho rozpětí vymezit od Evy Farné po legendárního Josefa Zímu s půvabnými mezizastávkami v podobě Terezy Kerndlové, Taťány Kuchařové či Barbory Špotákové nebo stále atraktivní Heidi Janků. Příznačný byl pohled na Gottovy dcery; zejména jsem ocenil výdrž tříleté holčičky, která doslova překonala samu sebe. Král české noblesy, jemuž nic lidského není cizí, vstoupil touto velkolepou podívanou, která u nás nemá obdoby (napadá mi jen Nohavicou svolaný koncert ostravských osobností hudby pro lidi), na pomyslné nebe českého kulturního dědictví. Dramaturgie ani scénář této apoteóze dalšího českého Nesmrtelného - jak by psali naši předkové ještě v čase Třetí republiky - zvlášť neprospěla, ale ani neublížila; občasný, tyto klíčové okamžiky provázející humor, zlehčující stáří byl minimálně vkusný. Gottovo dojetí bylo nezastírané a upřímné. Legendě se dostalo holdu, který jí poprávu přísluší. Zpěvák životního chlapeckého životního romantismu tak pevného v křehké formě, v níž ho nabízí svým stále početným fanouškům všech generací již šesté desetiletí, prožíval tyto hvězdné okamžiky poprávu jako jedno velké životní zadostiučinění. Chtělo by se věřit, že tento svátek lidské vzájemnosti nebyl jen agenturní kulisou, ale naopak autentickou výpovědí o tom, že optimismus v naší době není jen stále úletovější úchylkou, nýbrž nadčasovou, životně nutnou a nutkavou potřebou. ()
Přecijen si myslím, že tohle by měli vidět všichni, kdo mají výhrady ke Karlu Gottovi. Bezmála všichni umělci zvolili ve svých verzích hlasově úspornější polohu a tam, kde to měli vytáhnout do výšek, se o to ani nepokusili. Už jenom tím lze snadno dokázat, že Karel Gott je jedinečný. Jeho vrstevníci dejme tomu, že byli nejistí v pohybu, ale intonačně naprosto pevně v kramflecích a o třídu výš než o dvě generace mladší hvězdičky. Nicméně i v televizním přenosu bylo slyšet dozvučování mikrofónů podle toho, kdo kolik uzpívá a myslím, že návštěvníci si to naživo až tak neužili (kromě oslavence snad). Jako celek je ale tenhle spektákl docela průser a záležitost na jednu sezónu. Nemyslím, že bylo nutné tohle celé opakovat, jako se stalo v roce 2012. Mistrovi lze popřát k narozeninám mnohem lepšími archívními pořady, tímhle akorát dáváme národu do ruky další argument, kam spěje česká televizní zábava. ()
Reklama