Pařba v Bangkoku

Jak Todd Philips utopil své semeno ve spárech Bangkoku (kdo viděl, tak ví). Jak říká stará pravda - opakovaný vtip není vtipem. Pro Pařbu v Bangkoku to platí tak napůl. Koncept je v podstatě stejný, jen jsou hrdinové-kaliči vpuštěni do jiného města v trochu jiném složení, princip se opakuje (všichni mají opici jak prase a postrádají jednoho kaliče). Naleznete tu mírné variace (v tom tkví podstata většiny vtipů) oproti první Pařbě (zub vs. tetování, opice vs. tygr, černoch vs. mnich, střecha vs. výtah apod.). A protože to mnoha lidem přijde příliš stejné jako první díl a považují to za čistý kalkul, vychází z toho hodnocení, jaké tu je (74% k 21.6.). Pařbu v Bangkoku nepovažuji za špatný film, v některých momentech je daleko zábavnější než jednička, nicméně v jiných je zase daleko za očekáváními. To je vlastně největší problém - než se film pořádně rozjede, tak ho něco jiného totálně zbrzdí a může se začít zase odznovu. Když ale vidím zdejší hodnocení, tak se přikláním ke čtyřem hvězdám. (21.06.2011)

Vlastně na chlup stejnej film jako jednička, včetně fotek na konci, který všecko, pro mě, zase zachraňujou. Koukat se na to sice dalo a bylo to fajn, ale bylo to jako kdybych koukal na ten samej film, ale akorát z Bangkoku. Nic víc, nic míň. Ještě štěstí, že autoři našli Zacha Galifianakise, bez něj by to ani nestálo za to, to vidět. (19.06.2011)

|| Scenár: Todd Phillips, Scot Armstrong, Craig Mazin| Hudba: Christophe Beck | Produkcia: Todd Phillips, Daniel Goldberg | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Legendary Pictures, Green Hat Films | Rozpočet: 80 miliónov $ | Tržby: 561,217,247 $ || Je zbytočné analyzovať niečo, čo je od prvej do poslednej minúty zrkadlom predchodcu, možno s pridaním exotických destinácií. Dôvod je zase jednoduchý: Všetko to funguje, ľudia si zábavu tochto typu privlastňujú, volajú naň kamarátov do kina, a hádžu tým Hangover II na popredné miesta v top tržbách tochto roku. Ale vlastne cielom je a bude práve to... Mňa to osobne na druhý krát už tak nenadchlo, no klamal by som, keby som povedal, že som sa nudil. To rozhodne nie. Kultové scény sa objavia aj tu. Ps: Opica ale nie je tiger :) (28.05.2011)

Mnozí kritici a uživatelé by si mohli ujasnit, co je pro každé umělecké dílo základní - míra ozvláštnění, jaké film dosahuje. PAŘBĚ V BANGKOKU je nesmyslně vytýkáno, že jde o typické pokračování, kdy má druhý díl podobu jedničky přejeté přes kopírák, akorát s umocněním toho, co se osvědčilo jako divácky atraktivní a vděčné. Zapomíná se ale na to, že se koncept postupného rozpomínání se na předcházející noc se dá těžit donekonečna a ústředním ozvláštňujícím prvkem je volba města, které nabývá podobu jakoby samostatné postavy se specifickými vlastnostmi. "Dvojka" je sice slabší než "jednička" co do míry zábavnosti či formální nápaditosti. Moment překvapení totiž už logicky nefunguje a je až příliš stylisticky usedlá, přičemž na precizní dávkování informací a vzhledem k žánru netradiční flahbackovou strukturu jsme si už zvykli. V několika věcech ale nezpochybnitelně trumfuje. Postavy si jsou - stejně jako diváci - velice dobře vědomi, že se ocitaji ve stejné situaci jako předtím, ale přesto jsme nakonec přechytračeni a nepřijdeme na to, kde jsme měli Walda hledat od samotného počátku. Oproti vegaskému dobrodružství navíc ve 3/4 dojde k významovému obratu, a tak spíš než o snahu o to dostát zásadám romantických komediích (navrátit se ke statusu quo, aby mohlo dojít ke kýženě svatbě a šťastnému konci) jde o oslavu mužského kamarádství. Wolf-pack se tak ustavuje jako parta, na kterou je spoleh, ale ne proto, že je zárukou jistoty v podobě přinášení toho stejného znovu dokola. (20.07.2011)

Tam kde Vegas překvapovalo osvěžujícím konceptem letní komedie a nekorektním humorem, překvapuje Bangkok tím, že je ÚPLNĚ stejný. Kromě postav, námětu a stylu humoru zůstaly i všechny zvraty, všechny zápletky, některé scény Todd Phillips snad jen přetočil v jiných kulisách. Jako ona je to samozřejmě velká sranda i podruhý, ale nenávratně zmizel moment překvapení, což je prostě škoda. Ken Jeong vyskakující z kufru auta byl vtipný jedničce, Ken Jeong vyskakující z mrazničky je vtipný ve dvojce, ale když jste si po několika zažitých deja-vu stoprocentně jistí, že odněkud určitě vyskočí, tak už to holt tolik nepůsobí. No a postava Alana se od charakteristiky "debil" přesunula nebezpečně blízko k charakteristice "psychicky nemocný chudák", čímž se stala méně směšnou a více k pláči. Ale i tak mírný palec nahoru, zasmál jsem se, ne že ne ... (23.10.2011)