Hra o trůny - Série 7

Hra o trůny se změnila. Místo pomalého taktizování a politikaření je tu otevřená válka na více frontách, zatímco košatící se dějové linie se zase sbíhají dohromady. V prvních řadách spousta zdánlivě zásadních motivů vyšuměla do ztracena a mnoho dějových linií bylo ukončeno násilně nejen doslovně, ale i vypravěčského hlediska. Teď si můžeme definitivně oddechnout, že se to samé nestane s celým seriálem, protože tady se už zúročují roky bohaté expozice a konečně se naplno dojde na spoustu dříve jen naznačovaných událostí. Při plánování řady už Benioff s Weissem nezestručňují Martinovy tisícistránkové knihy, ale naopak rozvádějí jeho poznámkové bloky. A byť to seriál v některých ohledech neskutečně nakoplo, v jiných mu to zase ublížilo. Některá strategická rozhodnutí není prostor pořádně probrat ze všech stran a pak se do nich snadněji strefuje, nepochybuji že v knize by stejné fungovalo lépe. Opravdu nemám problém s tím, že když se postavy potřebují jednoduše dostat z bodu A do bodu B (v kontrastu s putováním během něhož dochází k charakterovému vývoji), tak že to netrvá deset dílů. I když je na pár místech (opravdu jen pár) by skutečně neuškodila trochu lepší dramaturgie co se týče vzájemné chronologie různých dějových linek. Co ale utrpělo, je v některých případech přeci jen přílišná schematičnost vztahového vývoje (Jon/Dany, Sansa/Arya), protože to prostě do pouhých sedmi epizod všechno narvat nešlo. Je trochu smutným paradoxem, že dřív nebyly peníze na příliš scén s digitálními draky, teď už zase nejsou peníze na víc dialogů drahých herců. Příliš nechápu stesky na „studené“ epizody a absentující emoce, já je totiž až na vzácné výjimky viděl prakticky všude. I když ne všechno při smrtícím tempu patřičně vyznělo, mrazení v zádech i upřímných obav o postavy jsem si užil až až. Draci a armády nemrtvých, Dothrakové v Západozemí, původ Jona Sněha, opětovná shledání ztracených příbuzných nebo setkání a zajímavé dialogy postav, jež si ještě loni snad nemohly být vzdálenější. Všechno to jsou divácké laskominy. Jen bych je neoznačoval za fan service, ostatně to není jako kdyby tvůrcům došly předlohy, a tak dopsali nové epizody podle teorií a diskuzí na internetových fórech, ale k tomu všemu sám G.R.R. Martin celou dobu směřoval (jen mu to bohužel trvá asi tak o pár dekád déle, než by mělo). Srdce fantasy fanouška stále plesá. (03.04.2020)

Letos mírný pokles. Tři scházející epizody vytvořily seriálu velkou přítěž a snaha nacpat závěr celého příběhu Písně ledu a ohně do 13 cca hodinových epizod, které se kvůli financím, ale hlavně prestiži a slávě rozdělí do dvou sérií s téměř dvouletým odstupem, určitě nejen mě zrovna nesedí. Nezbývá nám než si ale počkat na okamžik, kdy uvidíme důsledky hodně gradujícího konce této série. Její průběh byl až místy nudný, stále ovšem mluvíme o nejžhavějším seriálu současnosti. A i když postav ubývá, stahují se mračna nad těmi, u kterých už předpokládáme, že krvavý souboj obstojí. Tak nezbývá nic jiného, než si rok počkat a fandit jim v pravděpodobně nejočekávanější televizní události století. (31.12.2017)

Chtěl bych vědět, co dělám špatně, že seriálu stále nemůžu úplně přijít na chuť. Přitom není moc toho, co bych mu mohl vytknout, i když v této sérii je přeci jen víc chybek než v předešlých. Zběsilejší tempo mi nevadilo, nad teleportací se ve většině případů dá mávnout rukou a jinak se seriál v lenosti neliší od konkurence. Obočí jsem však pozvedal nad náhlou změnou chování některých postav, ne nad jejich nedostatky. Také mi scházel moment překvapení, a to jsem se o děj předem nezajímal. Na bitvy se ovšem kouká pěkně, dialogy dokáží pobavit i zaujmout, ale já budu v klidu čekat i dva roky na poslední řadu. Aspoň na Cerseino pletichaření je pořád spolehnutí. (29.08.2017)

Poslední dvě řady Hry o trůny je možné vnímat jako celek, a právě tady nastal rapidní sestup v kvalitě. Až do čtvrté epizody The Spoils of War, což je s přehledem nejpovedenější díl řady, je série kvalitní, ale jakmile Tyrion přijde s nápadem ukázat Cersei nemrtvé,  jde ke dnu jako Viserion. A fakt, že ve stejné epizodě říká Arcimistr, že by Citadela potřebovala důkaz o existenci Bílých chodců, jen aby se v posledním díle konala soukromá audience u Cersei bez jakéhokoliv pokusu Tyriona-Jona-Daenerys dostat ji pod tlak pozváním šlechty a zorganizováním  mezinárodní konference, je tristně absurdní. Weiss s Benioffem celou sérii natahují, aby si mohli nechat rozřešení všech zbylých konfliktů (Bíli chodci, Cersei, Daenerys) až do poslední řady, takže všichni dělají slabomyslná vojenská rozhodnutí jen proto, aby Daenerys neporazila Cersei příliš brzy. Série, která má na IMDb skoro každou epizodu nad 9 ve skutečnosti není o nic lepší než ta poslední a sužují ji obdobné neduhy (příliš se mluví o ději nebo o minulosti, postavy nejednají v souladu s charakterem, ale tak, jak vyžaduje děj, skoky v čase a místě). Také je to série, která začala s úmyslným zatajováním informací divákovi a nezobrazováním klíčových rozhovorů, abychom byli na konci šokovaní (viz osud Malíčka). Z nějakého důvodu se to ale ještě fanoušci jali přehlížet. Žebříček sérií na TVZone. (31.05.2024)

Siedma séria má strašne veľa logických chýb a v niektorých miestách až príliš tlačí na pílu. Až na pár naozaj výborných scén, je to ale skôr prológ k veľkému finále. Neviem. V tomto smere so čakal väčšiu prepracovanosť. Neviem či je to menším počtom dielou, alebo faktom, že George R.R. Martin ešte svoje knižky nedopísal. Každopádne finálny diel potešil. 7. séria - 70% (20.09.2020)