Hra o trůny

Nejlepší fantasy seriál všech dob, to bezesporu. Jenže fantasy prvek je tu vlastně jenom kulisa. Skvělý byl nápad svázat fantasy ságu s alegorií středověkého boje o moc a o žezlo krále a natočit tak, řečeno s nadsázkou, seriálového průvodce encyklopedickým pojmem machiavellismus, televizní produkt s vysokou přidanou hodnotou. Jestli jsou dějiny politologie nudným vysokoškolským oborem, tak tady se tvůrcům podařilo neuvěřitelné - natočit je coby neopakovatelně sofistikovanou zábavu... Bez nadsázky pak lze konstatovat, že Hra o trůny je malou revolucí v seriálové tvorbě, neboť HBO přišla s rozpočtem, který seriálu umožnil hrát skutečnou první ligu. Nádhera se na všechno to pletichaření a boje o moc dívat...Hra o trůny je v podstatě politický thriller ve fantasy kulisách. Fantasy pro dospělé. Historický seriál plný alternativního středověku. Série 1: 90% Série 2: 90% Série 3: 100% Série 4: 100% Série 5: 90% Série 6: 80% (03.07.2011)

Zima se možná blíží, ale seriálový fajnšmekr má jaro.. Trůn s příliš malým povrchem, aby pojal všechny urozené zadky, co chtěj na něj usednout, penisy hbitější dýk, peníze mocnější cti, havrani rychlejší faxu a mluva častokrát ostřejší než meč, leč když ten promluví, slova už jsou jaksi zbytečná.. Fantasy? Když pominu draky, nemrtvé a hbitost Tyrionova jazyka k čemukoliv je potřeba, jedná se spíš o modifikaci Války růží šmrnclou soap operou pradávných časů, v níž se souloží, zabíjí i intrikuje zásadně zezadu, přičemž hnacím motorem jsou opojná síla moci, čest a láska (přesně v tomhle pořadí). Nejsilnější zbraní Game of Thrones jsou bezesporu barvitě napsané postavy a váš vztah k nim. Buď je milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím a způsob, jakým je autoři nechávají „necitlivě“ mizet ze scény ten pocit jen umocňuje. Klasické seriálové neduhy v podobě rozmělnění hutnosti příběhu, zneužívání setrvačnosti či dramaturgických nedostatků se pochopitelně dostavily, ale rozhodně to není v takové míře, aby si člověk řekl, že ranní hra o trůny v devítičlenné rodině jen se dvěma záchody je něco atraktivnějšího.. (11.10.2013)

Hra o trůny je natočena podle kultovní knižní ságy, jež je v současnosti považovaná za základní dílo subžánru historizující fantasy. Fanoušci často padají do pasti mechanického srovnávání obou médií, kritizují chybějící motivy, postavy a děje či odklon filmových postav od jejich románových předloh. Tenhle druh konfliktu mě míjí. Knižní sérií jsem nepolíbený, ani se do její četby nehodlám pouštět, takže traumat pověřování obou verzí jsem ušetřený. Hra o trůny představuje komplexní alternativní funkční svět, který je vymodelovaný po vzoru evropského vrcholného středověku s propracovanou mytologií. Seriál vlastně nemá konkurenci a patrně ještě dlouho mít nebude. Stačí vzpomenout na Vláčilovu Markétu Lazarovou s několika desítkami postav, která celé studio finančně vyčerpala a jasně ukázala meze regionální kinematografie. Imitace středověku je zkrátka ošemetně nákladná záležitost, kterou si v tomto rozsahu může dovolit jen hrstka producentů. Příznivci Tolkiena se nejspíš naštvou, ale vedle Hry o trůny vypadá Pán prstenů jako pohádka pro odrostlejší děti s plochými černobílými postavami. Hra o trůny páchne krví, spálenými lidskými těly, potem a močí. Nabízí mnohem větší škálu emocí a je mnohem špinavější. Její slabinou je přílišná ambicióznost a rozkošatělost. Některé linie vám zkrátka přijdou méně zajímavé a s některými postavami se nedokážete tak ztotožnit. Pokud děj paralelně sleduje několik postav v odlišném prostředí, na tu, která je vám nejblíž, se můžete slušně načekat. V každém případě je ale zajímavé sledovat spleť intrik a mocenského zápolení, kde hledal autor často inspiraci ve skutečném soupeření mocných feudálních rodů středověké Anglie a Francie. Nadpřirozených motivů tady moc nenajdete, hybateli děje nejsou mágové, nýbrž lidé se svou přízemní touhou po moci, slávě a majetku. Osobně mi to neschází, klidně bych se bez těch dráčků a ghůlů jakožto i dalších oblíbených rekvizit žánru obešel. Celkový dojem: 90 %. (03.10.2013)

Po první sérii jsem docela překvapen, že se mi seriál vlastně ani moc nelíbí. Mnoholeté křivdy, které se dají vyřešit během dvou hodinových dílů, roztáhnuté do desetidílné série, přičemž vypravěčská nemohoucnost a strnulost je vcelku zdařile zamaskována za vizuálně nápadité, leč prázdné obrazy. Uvidíme, co série další, ale fanoušek se ze mě asi nestane - 3,5*. P.S. Po 3. sérii snižuji na 3* a čekám, kdy se konečně začne o něčem vyprávět. Sex, kecy a zabíjení si můžu pustit v lecčems jiném. EDIT po 8. sérii (obsahuje spoilery): První dvě série byly oproti posledním dvěma ještě učiněný masterpiece. Nejvíc mi na celém seriálu vadí, že si jeho tvůrci byli až příliš vědomi silné fanouškovské základny a mysleli si, že ji mohou naservírovat v podstatě cokoli. Na začátku si Hra o trůny vytvořila čitelné atributy, podle kterých bylo možné seriál jednoznačně identifikovat. Explicitní násilí, nahota a jakási nečitelnost dělala z díla na poli seriálové tvorby něco originálního. To ještě tvůrci tento kolos dokázali ukočírovat, bylo o čem vyprávět a jednotlivé linie vyprofilovaly silné postavy. Přesto si divák nebyl jistý, která postava se dožije dalšího dílu. Po druhé sérii však v podstatě vše utichlo - hlavní postavy jakožto hybatelé děje byly finálně ustanoveny a bez větších změn dosáhly osmé, posledné série. Nahota téměř zcela zmizela, vyprávění se zacyklilo a děj se nikam neposouval, zůstalo jen bezduché žvanění, které nikoho nezajímalo, a občasné násilí, které si dívák jinak než prvoplánově nemohl vyložit. Teprve až s nástupem šesté série, kdy už asi bylo tvůrcům trapné neustále omílat "winter is coming", se začaly doslova hýbat ledy a události nabraly rychlý spád. Jakoby si tvůrci určili, která série bude poslední a kolik zbývá dílů. Najednou nebyl problém přesun postav v rámci prostoru fikčního světa urychlit natolik, že se během jednoho dílu dostali ze Zimohradu do Králova přístaviště, přestože jednotlivé lokace údajně dělí přes tisíc mil. Poslední série je pak naprostou prezentací tvůrčí nemohoucnosti. Úporná snaha najít pro jednotlivé linie vyústění je natolik otravná stejně jako množství událostí a přesuny postav mezi lokacemi, které nabraly ještě gigantičtější a bizarnější rozměr. Výsledkem je pak nezvládnutý a pro fanoušky celkem smutný závěr dříve tak uznávaného seriálu. Naštěstí mně jako člověku, který seriál od třetí série sledoval jen z povinnosti, je to v podstatě jedno. (16.04.2014)

Bez nutnosti vyblít ze sebe po prvním díle komentář plný ať už oslavných tamtamů, či naopak kýblu špíny, jsem v klidu a pokoji dosledoval tuto třetí řadu seriálu Řím. Pravda, prosluněné amfiteátry vystřídala chladná atmosféra mohutných hradů, avšak postavy zůstaly. Ty krásně nejednoznačné, nečernobílé, skvěle propracované a výtečně zahrané figurky, opět utvrzují důvěru v to, že i když v seriálu (filmu) řinčí zbraně, nemusí nutně dojít k bitvě, neb vždy je dostatek šedých eminencí, intrikánů a s nimi spojených náhod, jenž dokáží děj posunout i jinak, než bychom zrovna čekali. Jestli jde něco mimo chválu, tak režie posledních dvou dílů, neb prvnímu chybí pořádná gradace a tomu závěrečnému zase silnější rezonance epilogu. Až v knihovně přestane být in půjčovat si Martinovy knihy a nebude se na ně stát řada až na Svoboďák, stavím se také, ten svět mě opravdu zaujal. [PS: Osobní sympatie vysílám směrem k seru Jorahovi a Arryi Stark, ke kterým se už od počátku druhé série přidává Tyrion Lannister.] (21.06.2011)