Defendor

Ani veľmi kvalitné výkony na hereckom poli nezaručili filmovú kvalitu. Harrelson, Dennings a priam denirovský Koteas sú naozaj okrasou snímku, ktorý zaujme na chvíľu. V prvých 20 minútach si môžete myslieť, že ide o nejakú vydarenú paródiu (na rozdiel od Deadpoolu), ostatná časť spadne dosť do šedi, vtipom aj príbehom. Zbytočný film. (27.01.2017)

Zvláštní film. Který mě nakonec dostal - svou netradiční a silnou atmosférou, kreativní variací superhrdinského námětu, výbornou kamerou a hudbou, a v neposlední řadě i fantastickým hereckým výkonem Woodyho Harrelsona. Trochu mi tenhle film připomněl jiné snímky "Kick-Ass" a "Svět podle Prota", a jistě by se podobných filmů našlo ještě více, pokud bych se déle zamyslel. Ostatně, celkový můj dojem je takový, že tenhle film je tak trochu nedoceněný a inspiruje k řadě úvah, na témata typu "jak se proměňuje v průběhu času filmové zpracování superhrdinů" či "proč lidé milují určitý typ outsiderů, novodobých Davidů s pomyslným prakem v ruce". (14.07.2012)

V prvom rade by som tento film neporovnával s Kick-Assom (2010), jediné čo majú spoločné je nápad superhrdiny, ktorý vlastne nie je superhrdina. Narozdiel od Kick-Assu je Defendor viac drámou ako komédiou. Áno, nájdu sa aj tu vtipné scénky, niekedy som sa i celkom slušne pobavil, ale nad všetkým kraľuje čistokrvná emotívna dráma s príjemným melancholickým nádychom, ktorá sa odvíja hlavne od psychológie jednotlivých postáv. Len škoda, že kým bolo ponorenie do duše Defendora absolútne bravúrne zvládnuté, troška sa zanedbala postava Kat Dennings. Emotívny náboj, hlavne na konci, tak mohol byť ešte väčší. W. Harrelson podal famózny výkon, Defendor je podľa mňa jedna z jeho najlepších postáv akú kedy hral. Preto každému jeho fanúšikovi odporúčam, nenechajte si ho v tomto filme ujsť. Herecká virtuozita na jednotku. 89/100 (08.03.2014)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Defendor je divákovi bližší než velké Hollywoodské bijáky či jiné velkoprodukční blockbustery. Žádný Spider-Man, do kterého se myšlenkově vtělují utlačovaní středoškoláci, ale Defendor - mírně retardovaný (nebo přespříliš chytrý - vyberte si) všední chlápek středního věku, který po nocích potírá zločin celého města. Defendor nemá žádné zvláštní schopnosti, je zranitelný, jako zbraň používá kuličky s prakem nebo rozčílené vosy. Ale je naprosto upřímný (jak k ostatním postavám, tak k samotnému divákovi), bere svou identitu vážně a navíc - hraje ho božský Woody Harrelson. Ten v rolích zabijáků nebo imbecilů přímo exceluje. Defendor není jediným zajímavým charakterem, Kat Dennings je hodně rozporuplnou postavou a po celou dobu jsem nevěděl, zda-li ji zařadit mezi ty kladné, pak je tu ještě Michael Kelly v roli Defendorova nejlepšího přítele, který stojí vždy na jeho straně. Je to vlastně superhrdina superhrdiny. Pravým hrdinou je pro mě však režisér Peter Stebbings, který dokázal spojit černou komedii s dramatem a akčním filmem naprosto bezchybně. Natočil film, který všem říká, že kus superhrdiny je v každém z nás. A to jde prosím o debutanta. Skoro plný počet hvězdiček. (30.09.2010)