Defendor

Nízkorozpočtový, dobře napsaný a obsazený Defendor zasazený do temnějšího světa. Podivín Woody Harrelson s nízkým IQ vede osobní válku proti nespravedlnosti pod režijní taktovkou debutujicího Petera Stebbingse, který tu odvedl dobrou práci a převážně držel tempo. John Rowley složil do tohoto smutného příběhu hudebně zapadajicí skladby, které poslouchat samostatně není pro mé uši vůbec špatné. Nečekejte od toho komedii, i když určité prvky má. 65% (11.04.2010)

Tak trochu jsem čekal něco tématem podobného Kick-Ass, tj. film o super hrdinovi, který jím ve skutečnosti vůbec není. A Arthur Poppington alias Defendor je opravdu jeho pravým opakem. Má sice statečnosti a výdrže na rozdávání, ale je to strašný amatér a ve své podstatě chudák. Divákovi je ho líto a fandí mu, stejně jako obdivuje jeho vynalézavost při vymýšlení "zbraní" a "důkladných" příprav na akci. Humoru jsem čekal víc, přestože pohled na zapáleného Woodyho Harrelsona dokáže člověku vyloudit úsměv na tváři a na jeho hereckém výkonu film vlastně stojí. Myslím si, že Defendor měl větší potenciál na pobavení diváka, bohužel z toho vychází pouze lepší průměr a hodnocení nezvedá ani docela nečekaný (btw vykonstruovaný) konec. (07.10.2011)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Někoho by napadlo, že tohle bude komedie jako Brno. Jenže ono je to vlastně pravej opak. Je to taková ta parodie bez humoru. Bere se to totiž všecko hrozně vážně a Woody Harrelson umí být vážnej. Tehdá v Zombielandu by klidně za poslední koláč na světě položil život, takže se od něj dá čekat vlastně cokoliv. Tenhle film sám o sobě supr je, jen mu chybí víc humoru k tomu, aby byl takřka dokonalej. A to je docela dost, když si člověk uvědomí, že ne každý v sobě ten humor skrývá. I když u tohodle by se to dalo udělat vcelku snadno. Nakonec to ale natočili, tak jak to natočili a mně to stejně bavilo. Bylo to, jako kdybych koukal na Spider-mana, jen v hlavní roli by nebyl Spider-man ale chlap, co si myslí, že je superhrdina, ale je lůzr a často dostává do držky. (13.05.2010)

Defendor je taková vážnější verze Kick-Ass. Humor je zde také přítomen, ale neni to rozjuchaná násilná teen zábava, ale spíš drama, které je občas proložené komickou scénkou. A je to taková pocta komiksovým hrdinům obecně. Všimněte si, že Arthur čte komiks Sojourn a nosí kostým, který se batohem a vojenskou helmou blíží vzhledu kapitána Ameriky. Příběh je vcelku jednoduchý, dvě časové roviny, které se v jednu chvíli protnout a pak dojde k rozřešení zápletky. Divák může celkem lehce odhadnout, jak se bude děj vyvíjet, ale díky projevu Woody Harrelsona to má do nudy daleko. A vážně to vypadá jako variace na http://www.csfd.cz/film/181219-jigureul-jikyeora/ (20.03.2010)