Náš venkov

Řízením osudu jsem byl zavát až k tomuto pořadu, respektive k onomu proklamovanému dílu o nutriích (o kterých se ještě určitě mnoho namluví) a musím říct, že to vážně stojí za to. Taková sonda do života našich sousedů ze vsi, jejichž život se točí kolem nutrií, o kterých jsem dosud věděl jen to, že mají sladká hovna, byla pro mne skutečně zajímavá. Zvláště mě bavilo celé to defilé pitoreskních postav, porcování nutrie, dochucování jmenované banánem a podobné špeky z branže. Jo, to se prostě nikde jen tak nevidí. A ten borec, pan Bílek, ten by mohl z fleku dabovat Macha & Šebestovou. Na to se musím kouknout ještě jednou. Doporučuju. (09.12.2013)

Pro spoustu lidí je synonymem ke slovu venkov vidlákov. A ve vidlákově, jak z názvu vyplývá, jen těžko mohou žít chytří lidé. Jenže, i když venkov dnešního světa neznamená pouze partu sedláků v holinách od hnoje, tak právě tito sedláci se špinavými holinami vědí své, a dost možná vědí nejvíce. Jak poznamenal jistý farmář v jednom z dílů; "Není potřeba bušit se do hrudi a křičet, jak jsem úspěšný. Důležitější je spokojenost." (04.10.2011)

Ono jak který díl. Třeba u dílu Lidé z pravěku jsem si napsal: "Čekal jsem asi trochu víc, než jen tři lidi, kteří místo na chatu jezdí sem (jak to mají zabezpečené?, a když si hrají na pravěk, proč tam jezdí autem, a ne třeba MHD?), mají tu zvířectvo a občas si upečou až moc křupavé placky. Moc mi to nedalo." Pak je hodně dílů ani ne tak o venkově, jako venkovských muzikantech - těch je snad nejvíc a kolísají opět mezi zajímavými a mezi nudnými -, o venkovských kroužcích ("Chodím zpívat do Kuřátek, protože jezdíme za hranice.") a sem tam, při troše štěstí, opravdu o venkově jako takovém (třeba pán, který po tátovi převzal roli kočího a jede udělat radost babičkám a dědům z domova důchodců, to byl snad asi nejautentičtější díl). Co mi úplně chybí, jsou díly o krajině na venkově, domácích i polních pracech apod. (21.01.2020)

Měl jsem ponětí, že se tenhle pořad dlouhodobě vysílá na ČT, ale nikdy jsem se o něj nezajímal. Dostal jsem se k němu až poté, co internetem proletěl díl o nutriích (konkrétně ze 7. 12. 2013, doporučuji zhlédnout celé). Tolik exotů, hlášek a nechtěně meta-humorných výroků se zkrátka jen tak nevidí! A vůbec - Baldýnského sbírka, zachycující nejlepší pasáže, bude jednou strašně ceněná a Banán bolesti se budou učit školáci nazpaměť :-D (25.01.2014)

Viděn díl Když sa buček zeleňá o herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti Zdeňku Trčálkovi. Režie se ujal rozený Hradišťák Břetislav Rychlík. Nebyl to špatný dokument, sledujeme pár starších divadelních představení s Trčálkem, navštívíme jak jeho ženu a děti ve Véskách (městská část UH), ale i jeho maminku v Ústí na Valašsku a podíváme se i do jejích vinného sklépka. Pak si s ním zajdeme do lesa a užijeme si udění domácích klobás. No prostě pro Moraváka pastva pro oči. Nádherný život. Jediné, co vadilo, byly občas podivné střihy a prostřihy. Ale budiž. Milých 27 minut. (01.03.2024)