Režie:
Hideo NakataScénář:
Enda WalshKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Kendži KawaiHrají:
Aaron Taylor-Johnson, Imogen Poots, Matthew Beard, Hannah Murray, Daniel Kaluuya, Megan Dodds, Michelle Fairley, Jacob Anderson, Tuppence Middleton (více)Obsahy(2)
Režisér Hideo Nakata, kterého proslavily horory KRUH a TEMNÉ VODY, se tentokrát pustil do psychologického dramatu z internetového prostředí. William (Aaron Johnson) je na první pohled sympatický a přátelský mladík, jenž založí internetovou místnost. Na scénu přicházejí Emily (Hannah Murray), Eva (Imogen Poots), Jim (Matthew Beard) a Mo (Daniel Kaluuya). Každý z nich se potýká s různými problémy a hledají únik ve virtuálním světě. Když se Jim vyzpovídá ze svých problémů a přizná, že je na antidepresivech, William si začne s jeho životem pohrávat stejně jako s ostatními. Virtuální svět se postupně mění v krutou realitu. (VittaBella)
(více)Recenze (37)
Odpad ani náhodou. To se tu zas nějací primitivečkové musí zviditelňovat. Minimálně nápad, který je dnes asi nejvíce aktuální a to sociální sítě, se musí pochválit. A mě osobně se líbil i vizuál. Co je ale horší, to je výběr herců a nesmyslně napsaný postavy. Chápu, že je všude kolem nás spousta nešťastných lidí a mnozí se uchylují k životu pouze na netu, ale tohle bylo až příliš křečovitý a nepravděpodobný. Trochu mě zklamalo napětí, které bych si představoval tísnivější a určitě by nebylo na škodu natočit i pár krvavých scén. Horor to není ani prvky thrilleru to nemá, to už vám tu všichni vykecali. Je to psychologické drama, nic víc nic míň. Takže za velmi zajímavý originální nápad a skvělý vizuál dávám 2 hvězdičky. Nicméně dost mě mrzí nevyužitý obsahový potenciál. 45% ()
,,Chcete si promluvit o těch, které nenávidíte?“..... Představte si virtuální chatovací místnost. Jsem sám, pak přisedne holobrádek s rybičkama, vzduch oživí 2 roštěnky a nechybí zamilovanej černoušek. Svět chatu převedený do vizuální podoby má obstojnej vizuál a zajímavej námět. Příběh několika dětí, kteří se nedokáží vypořádat se svými problémy a místo naděje na internetu nalézají anonymní našeptávače myšlenek je však pouhou roztaženou krátkou povídkou, které dělá jméno Hideo Nakata. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem závislej a jedu na chatu. 2.) Hledám inspiraci do soutěže ,,Jak nejlépe zkazit dítěti den“. 3.) Jsem dítě se spoustou problémů a místo pobytu v ústavu, dávám přednost pobytu na síti. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Film zobrazující tvrdou realitu týkajících se, jak už název jasně naznačuje, chatroomů. Nejsem velký fanda chatů právě s některých důvodů ve filmu. Některým by děj mohl připadat matoucí a nepochopitelný, kdo však není úplně hloupý, tomu se film dostane vysloveně pod kůži a zamyslí se nad děním na internetu a vyhne se jím velkým obloukem. Skvělý film, nemohu si vynachválit s jakou přesností Hideo Nakata trefil dnešní mládež na sítích do černého. ()
V prvé řadě - Nejedná se o horor!!! Je to jen na nervy hrající thriller se skupinkou teenagerů, kteří se schází v chatovací místnosti, která je znázorněna opravdu zajímavým způsobem stejně jako celý chat a jeho průběh. Konec je sice slabší, ale nápad skvělý. Kdo někdy chodil na xchat a jiné chaty, tak se v tom úplně uvidí :) ()
Náhodou. Myslím, že si tento film tolik kritiky rouzhodně nezaslouží. Hideo Nakata perfektně zvládl skloubit smyšlené prostředí s tím reálným, a povedl se mu i příběh, který bezchybně dokonale gradoval, až v závěru tragicky vyvrcholil. Hideo Nakata dokázal vytvořit neuvěřitelnou atmosféru, a i přes to, že jsem film sledoval jen kvůli Imogen Poots toho nelituji, protože snímek jako takový se vším všudy - S dějem, s atmosférou, s tou skoro až autentičností a samozřejmě s perfektním hereckým ztvárněním si ode mě rozhodně zaslouží 4*. 80% ()
Reklama