Jíst, meditovat, milovat

OK. Čo tým všetkým chceli povedať? Veľmi neusporiadaný film prinášajúci chaos v mysli hl. postavy do našich myslí. Chceli zabrúsiť do mnohých tém, ako sa s nimi človek vysporiada etc. Môže byť. Ale žiaľ kvôli rýchlo plynúcemu času vo filme mi všetko nepríde prirodzené, resp. zvláštne ako rýchlo sa dočasne vysporiadala so svojimi problémami a ako rýchlo sa naučila v pohode žiť na danom mieste. Film je zjavne pre väčšinového diváka, nie je schopný venovať sa niečomu hlbšie alebo aspoň tak, že by sme skutočne cítili pokoj duše či... "vyrovnanosť". Prináša dobré myšlienky ale stále veľmi kĺže po povrchu. A preto IMO sa mu najlepšie vydarila talianska časť, ktorá sa takému kvázi dovolenkujúcemu životu podobala. V Indii hľadáme pokoj a zároveň sa stretávame s bežným nepokojom mysle, neschopnosti sústrediť sa, s čím sa mnohí môžeme stotožniť. No pocit harmónie stále neprichádza aj kvôli texaskému priateľovi. Bali je iba záver. Keby tento príbeh niekto prežil, tak som si istá, že by bol veľmi obohatený a poučený skúsenosťami. No na plátne to nestihne preniknúť do srdca, neprinesie hlbší "odkaz", ktorý by sme si chceli zachovať. Na to by bolo treba pre niektoré zážitky viac času. A predsa, stopáž je už dostatočná. Ľutujem, že ma to nezasiahlo ale aspoň počas filmu zaujalo, Taliansko pobavilo (a rada som videla miesta mnou navštívené), potvrdilo nejaké vnútorné myšlienky. Nuž, zaujímavé ale nie na dlho. Škoda. (a som rada za znovu objavenie, že Julia žije a hrá, opätovné videnie Franca a Bardema po dobe) (13.02.2011)

Jíst, meditovat, milovat je osobním příběhem Elizabeth Gilbert, která jen nechtěla žít podle formičky a nakonec si to přiznala a něco s tím udělala. To je tak nepopulární výchozí situace, že je jasné, že z toho nemůže být všemi milovaný film, protože některé story jednoduše bolí. Ať už pro to, že máte podobný osud nebo kamarádku, která by měla konečně zvednout zadek a udělat něco podobného, i kdyby to neznamenalo dojet až na kraj světa. Kniha je místy nesnesitelná, protože jde skutečně jen o tok myšlenek hlavní hrdinky, která radikálně mění svůj život za pět minut dvanáct, je sebestředná, ale samozřejmě jen v rámci nutnosti pudu sebezáchovy. Film je naopak díky Julče celkem zábavnou sondou do mysli mnohem univerzálnější hrdinky. Už proto, že tvář Julči dávno patří tolika různým hrdinkám, se kterými se podvědomě ztotožňujeme už tolik let. A hlavně, kdo jiný dokáže jíst tak smyslně špagety, jako ona, s tou svou obrovskou pusou? (04.09.2015)

I na to, že hlavní postavu hraje Robertska, kterou nesnáším, tak mi tolik nevadila. Bardem byl dobrý a je fakt, že jsem čekala větší stačku, ale dostalo se mi vcelku kvalitního a zajímavého snímku, ale knížku by se mi asi fakt číst nechtělo. A nechápu moc lidi, co tvrdí, jak jim to změnilo život. To jako jak??? :) Prostě bohatá ženská, co ji začne nudit život v manželství, kdy má všechno (dobře kromě dítěte zatím no), a tak se rozhodně na rok odjet a cestovat. Tam pozná nové lidi, naučí se novým věcem atd.. super... být bohatá, taky si sbalím své saky paky a odjedu pryč od všeho a všech, co znám a celý rok bych si poklidně cestovala a nemakala. To by se mi taky líbilo a předpokládám, že při nabírání novým zkušeností a zážitků bych taky došla k nějaké duševní rovnováze nebo čemu.... takže tak 3* prostě. (29.07.2013)

Príbeh o žene, čo nevie, čo zo sebou. Je vydatá a bez varovania dá návrh na rozvod. Len tak. Nie som šťastná, kašlem na to. A potom si chytím zajaca. A zase nič, necítim sa naplnená. Hľadám niečo ďalej. Najprv sa uchyľujem ku kresťanstvu, potom prejdem na hinduizmus. Žena má už po štyridsiatke, že pomaly na vnúčatá by mohla myslieť a ona si stále nevie usporiadať život. Až nakoniec konečne príde vyslobodenie, ale je to naozaj už konečné riešenie alebo zas o dva mesiace si to rozmyslí? Nevieme, strihli to a koniec. Ale je to vraj natočené podľa skutočnej udalosti. Bolo by dobré vyhľadať tu pani a zistiť, či už nie je náhodou moslimka alebo šintoistka a nemá šestnásteho partnera niekde na japonskom ostrove, stále hľadajúca tú pravú lásku. (30.08.2021)

Jak Julia stárne, stávají se její kdysi krásné rty mírně nepřirozené… A při každém úsměvu nesnesitelné. Jíst, meditovat, milovat je úsměvů plný, také slziček, uklidňování, hlubokomyslných mouder a objetí. Všechny ty emoce a citlivůstky ale vyznívají hrozně nepřirozeně, křečovitě, jako by si Julia řekla: “Tak, teď si zahraju psychologickou roli a možná shrábnu nominaci na nějakou tu cenu.” Kdo by ji ale neznal v jiných romantických filmech jako Pretty Woman nebo Notting Hill a viděl by pouze tuhle nudu k ukousání, mohl by s čistým svědomím říct, že hrát neumí. Jezení je fajn, italské prostředí, pizzy a předně Italové dokážou na plátně zachránit leccos. Jenže jak postupujeme k meditování a k té lásce na konec, postupně nás přestane zajímat, jakže ta slaďárna vlastně skončí. Ono to je docela jasné už od začátku (když vám senilní šaman řekne, že za rok najdete pana Božského, není důvod mu nevěřit, že?). K tomu si připočtěte minusové body, pokud jste vyrovnaný člověk s jasným názorem na svět, který nenávidí fráze a lá je mi čtyřicet a nevím, kam můj život směřuje. (07.11.2010)