Ježek

Moc dobře vím, že přesně takové otravně přemoudřelé dívky opravdu existují. A stejně tak i zralé ženy, kterým život moc radostí nepřinesl a tak už dávno rezignovaly na byť i jen maličkou vidinu osobního štěstí. Ale ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by se podobal panu Kakurovi, moudrému elegánovi, který vidí i ukrytou krásu a má dost trpělivosti na to, aby ji vynesl na světlo. Celý příběh je jako jako pohlazení po duši a dává naději, že nikdy není pozdě na zázrak. (22.02.2019)

Celkový dojem je hrozne banálny, taký príbeh o ničom. Pritom tu boli zaujímavé postavičky, ale to čo im vychádzalo z úst ma skoro unudilo k smrti. Jediné oživenie vidím v postavičke tej malej a šikovnej dievčinky, ktorá občas povedala niečo, čo ma dokázalo prebrať z letargie. Aj vzťah medzi tým Japoncom a domovníčkou vyzeral spočiatku zaujímavo, no v podstate z toho nevyliezlo nič také, čo by sa o drámu alebo o romantiku čo i len náhodou obtrelo. Záver niečo z tohto pohľadu zlepšil, ale aj tak to nebolo žiadne terno. Prišlo mi to ako keby som ovoňal koláč, no mal zakázané ho zjesť. Veľmi slabý priemer. 50/100 (16.01.2019)

Já mám strašnou slabost na filmy, kde někdo umře a protože mě to dojímá, tak jim vždycky chci nacpat těch pět hvězdiček, ale tady jsem se trochu zabrzdil, protože až na ten konec je Ježek prostě výborný, ale pouze čtyřhvězdičkový. Skvěle podaná vztahovka z jednoho domu vnímána mnoha očima, postavy, které vám přirostou k srdci a hořkosladká atmosféra, která mi nádherné sedla. (17.02.2016)

U tohoto filmu to není o tom, jestli Vám některá postava hned na první pohled sedne nebo ne. Ve výsledku Vám stejně přirostou k srdci všichni, pokud ho máte otevřené dokořán, protože si to prostě zaslouží. Tahle francouzská bytovka totiž skrývá nejenom snílky, ale i lidi, kteří by rádi svůj život změnili a jsou zrovna na hranici, kdy se něco takového bude dít. A celý ten příběh točící se kolem Palomy budete vnímat jak očima dítěte, tak dospělého, což Vás sestřelí na deset dob. Tak lidský, smutný a opravdový film jsem dlouho neviděl a musím poděkovat kareen za doporučení. Opravdu jsem si ho užil, i když mi po něm bylo spíše smutno. Viděno na základě Challenge Tour 2015. (03.05.2015)

„Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut.“ Né fakt, přísahám, to není popis mé osoby, ale jedné ze dvou hlavních postav filmu, domovnice René. Druhou je Paloma, která se učí japonsky, aby si mohla číst v originále manga, jo a ve třinácti chce spáchat sebevraždu spolknutím antidepresiv své matinky. Obě si hledají úkryt před světem, neb jsou chytřejší než zbytek lidstva, což úplně nechápu, protože já třeba chci, abyste věděli, že jsem přečetla kompletní dílo Sørena Kierkegaarda, nebo že poslouchám Glenna Goulda (machr na piáno), proto vám to sem teď cpu. V tomhle příběhu prostě domovnice poslouchá Wagnera a miluje filmy Jasudžiro Ozua (ale kdo ho rád nemá, že?! Ukigusa je nejvíc). Nakonec lest obou prohlédne až Japonec Kakuro, který až takřka červenoknižně naplní normy romantického bijáku, když se do zádumčivé domovnice zamiluje. No, teď to přípomíná až pohádku o Popelce napasovanou na lidi důchodového věku, né?! Ale důležitější než samotný příběh je zde filosofický podtext, zdůrazňování krásna a literárních klasiků (kdo nemá pojmenovaného svého psa/kočku podle Tolstého je nikdo). Naštěstí přes pointu a harlekýnovskou odbočku jde o příběh v pravdě sarkastický, tudíž koukatelný. (01.09.2014)