Ježek

Tomuto filmu jsem dal za jedna trochu z trucu (jinak bych dal asi za jedna taky, ale ne s tak cistym svedomim :D). I kdyz u me Festival docela propadl, porad je to nejvetsi cesky a dulezity evropsky filmovy festival a divackou cenu v ten moment vedly Zeny v pokuseni (ano, tahle blbost vede v oblibenosti) a to jsem nemohl dopustit. Film si ale jednicku i celkem zaslouzil. Jde o adaptaci francouzskeho knizniho bestselleru - predstavte si neco mezi Amelii z Montmartru a 21 gramu. Film je jeden z tech lepsich na Festivalu a rozhodne mu preji i komercni uspech. I kdyz me fakt zajimalo, kde na to tak mlada nezkusena reziserka vzala penize, nez jsem stihl zformulovat otazku, bylo konec Q&A. (10.07.2010)

Když já si Ježka tolik přála vidět! Především kvůli možnosti srovnat knižní a filmovou podobu. Neodradily mě ani zdejší menšinové negativní ohlasy čtenářů knihy S elegancí ježka na film, byla jsem ochotná překousnout i tu skutečnost, že se mi podařilo sehnat jen dabovanou verzi. S otevřeností a s velkým očekáváním a nadšením jsem usedla před monitor, leč nakonec musím s lítostí konstatovat, že snad jediné pozitivum filmu bylo v tom, že jsem díky němu nechtěně uspokojila mé masochistické choutky. Po hodině a půl trápení a týrání prázdnou a povrchní nicotou jsem odevzdaně dospěla k závěru, že filmový Ježek doopravdy nestojí za pozornost. (06.02.2011)

Já vím, bylo to všechno vyloženě cíleno na city, ale já na to rád skočil. Je to pěkný film. Co o tom říct? Kecací drama, jež se odehrává skoro jen v jednom domě (asi ve třech bytech), ve kterém žijí různí lidé. Příchod japonského gentlemena změní životy jak domovnice, tak té malé ukecané, přechytralé holky. Spíše tedy té domovnice, protože japonský pán uvdií její pravou osobu a ukáže ji, že nemusí být jen nevzhledná zapšklá stará bába, po které kdyby někdo vzhledem k jejímu povolání občas něco nechtěl, tak je téměř neviditelná. A vše to skončí v podstatě smutně. (24.02.2011)

U tohoto filmu to není o tom, jestli Vám některá postava hned na první pohled sedne nebo ne. Ve výsledku Vám stejně přirostou k srdci všichni, pokud ho máte otevřené dokořán, protože si to prostě zaslouží. Tahle francouzská bytovka totiž skrývá nejenom snílky, ale i lidi, kteří by rádi svůj život změnili a jsou zrovna na hranici, kdy se něco takového bude dít. A celý ten příběh točící se kolem Palomy budete vnímat jak očima dítěte, tak dospělého, což Vás sestřelí na deset dob. Tak lidský, smutný a opravdový film jsem dlouho neviděl a musím poděkovat kareen za doporučení. Opravdu jsem si ho užil, i když mi po něm bylo spíše smutno. Viděno na základě Challenge Tour 2015. (03.05.2015)

„Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut.“ Né fakt, přísahám, to není popis mé osoby, ale jedné ze dvou hlavních postav filmu, domovnice René. Druhou je Paloma, která se učí japonsky, aby si mohla číst v originále manga, jo a ve třinácti chce spáchat sebevraždu spolknutím antidepresiv své matinky. Obě si hledají úkryt před světem, neb jsou chytřejší než zbytek lidstva, což úplně nechápu, protože já třeba chci, abyste věděli, že jsem přečetla kompletní dílo Sørena Kierkegaarda, nebo že poslouchám Glenna Goulda (machr na piáno), proto vám to sem teď cpu. V tomhle příběhu prostě domovnice poslouchá Wagnera a miluje filmy Jasudžiro Ozua (ale kdo ho rád nemá, že?! Ukigusa je nejvíc). Nakonec lest obou prohlédne až Japonec Kakuro, který až takřka červenoknižně naplní normy romantického bijáku, když se do zádumčivé domovnice zamiluje. No, teď to přípomíná až pohádku o Popelce napasovanou na lidi důchodového věku, né?! Ale důležitější než samotný příběh je zde filosofický podtext, zdůrazňování krásna a literárních klasiků (kdo nemá pojmenovaného svého psa/kočku podle Tolstého je nikdo). Naštěstí přes pointu a harlekýnovskou odbočku jde o příběh v pravdě sarkastický, tudíž koukatelný. (01.09.2014)