Katka

Katka je dokument velice silný, to je bez debaty, jiný ani příběh věčně na dno padající feťačky ani být nemůže - krutý, odporný, děsivý, beznadějný a špinavý - přesně jaký život s tvrdými drogami už holt bývá. Otázkou ovšem je jestli by nemohl být i lepší, protože evidentně značně spoléhá na znalost Katky a jejích životních začátků z původního televizního dokumentu, jehož "děj" film shrnuje vcelku zkratkovitě a povrchně, zatímco zbytek je až zbytečně moc natahovaný. S postupně přibývající stopáží se tak drsná výpovědní síla snímku poněkud vytrácí. Ale i to je jen detail oproti největšímu otazníku který nad filmem a hlavně jeho formou visí - jak moc může pozorovatel nezúčastněně pozorovat a dokumentovat, aniž by byl přímou součástí děje? Je to samozřejmě řečnická otázka, nemůže nijak, ale pak je tedy na místě se ptát proč autorka svůj rádobynezávislý přístup nijak neosvětlila v komentáři či úvodním slovu. Obzvlášť když Katčin život sama logicky a viditelně narušuje - ať už pod vlivem událostí, či prostým pokusem nějak lidsky ke Katce přistoupit a chtít po ní vyjádření k jejímu mizernému životu. Divák tak permanentně cítí přítomnost život narušující kamery, cítí že není vše tak skutečné jak se tváří být... ale nikdo mu nedá žádné logické osvětlení celé situace. Bez znalostí pravidel dokumentu pak i jeho uvěřitelnost a výpovědní hodnota ztrácí na výši. 7/10 (04.01.2011)

Povedená sonda do života toxikomanské celebrity. Kdysi jsem se v ďáblickém nonstopáči spokojeně propíjel ke kýženému bezvědomí, když dorazilo jakési typické taxikářské prase a oblažilo okolosedící historkou o tom, že mu žena odmítá žužlat pohlavní výstupek poté, co zahlédla jak v dokumentu nastupuje slečna Katka do jeho vozidla za účelem totožné mlaskavé akce. Veselý příběh z periferie. (06.05.2012)

Z trojice Marcela-René-Katka určitě nejsilnější a nejdepresivnější kus. Fragmenty ze života feťáků a squatterů, běžně vídané v ulicích velkoměst, tady tvoří jen vstupní bránu do míst, kam se v životě pravděpodobně nepodíváme.. a nechceme podívat. Třeštíková stvořila až do řitě vraženou sondu sebedestrukce, spíše fyzickou, než psychologickou nebo emocionální, ačkoliv dobrou náladu rozhodně mít nebudete. Zachytila tvář drogového démona a stoicky natáčí ženu, která si i krátce před porodem bodá jehly kam může. Bezradnost feťáků, kteří obvykle o konci s drogou dokáží jen mluvit, špína jejich světa a nastávající matka, která má v průběhu těhotenství i po něm ke své dceři jen tak "blízko", jak jí to dovolí fet - to vše tady hraje prim. Hnusný film. 9/10 (10.03.2010)

Dokonale didaktická antidrogová prevence, která ale tím, že nepoužívá otravné didaktické metody a svou pozorovatelskou pozicí, má na rozdíl od nich šanci zapůsobit, ideálně na druhý stupeň základky. Inu, verba movent, exempla trahunt. Rozhodně klobouk dolů před humanistickým nasazením, opravdovostí a časosběrnou vytrvalostí Heleny Třeštíkové, u níž necítím kalkul, ale s publikem složeném z homo sentimentalis nesouzním. Ale jak tady čtu v komentářích "syrové, drtivé, brutální, silné" - to jsem u Katky ani omylem necítila. Na rozdíl od školní besedy s narkomanem. Ale to mi bylo dvanáct. (20.01.2010)

I když to dobytek napsal prakticky za mě, nedá mi to a musím i já něco napsat. Tenhle dokument mě nezasáhl tak, jak by měl. A není to proto, že bych nebyl empatický, ale prostě proto, že jsem sledoval jednoduchou osobu, která neustále hledala výmluvy proto, aby mohla pokračovat v tom svém "jednoduchém, volném" světě, kde nemusí nic řešit. Osobu, která se bojí a schovává se před realitou. Nejlépe to vystihl ten její bývalý (který seděl ve vězení), když se ho ptali, proč vlastně bral - "je to celé o té sobeckosti, o tom, že si myslíte, že jste svobodní". A prakticky o tomhle je tento dokument. Dlouho, hodně dlouho jsem přemýšlel o hodnocení, protože jako dokument o škodlivosti drog (schválně si najděte Katčiny fotky z roku 1997-98 a nějaké novější) je to perfektní, ale jako dokument o lidské osobě, to se na mě nezlobte, to nestojí za nic. Takže musím volit průměrnou cestu. 50 %. (30.06.2011)