Mikulášovy patálie

Kniha mého dětství na filmovém plátně, hurá! Naštěstí, nebo také bohužel jsem už z knižní předlohy mnohé zapomněla. Takže jsem mohla k filmu přistoupit bez nějakých předsudků. A byla to báječná hodina a půl nefalšovaně pohodové zábavy. Nahlas jsem se smála při akci "navštíví nás tatínkův nadřízený a už je tu". Vtipnými scénami i scénkami je film doslova napěchován. Jednoduše řečeno, tohle je pohoda i sranda zároveň a stojí za zhlédnutí. (23.06.2011)

Jmenovaná kniha byla v dětství jednou z nejmilovanějších. Četl jsem ji mockrát, naposledy ale tak před 15 lety. Pamatoval jsem si pár postav, a také fakt, že jsem se knize krásně dětsky smál na plné kolo. A na plné kolo jsem se smál i dnes u filmu. A to už je známka kvality :-) Opravdu jsem se dobře bavil. S filmovým zpracováním další knihy, kterou jsem hltal - Mládí v hajzlu - se to vůbec nedá srovnat. (19.11.2010)

Parádní převod legendárních knížek na stříbrné plátno. Dětší i dospělí herci jsou výborně vybraní a známé scénky jsou v jejich podání neodolatelné, scénář je krásně dětsky naivní a celý film, stylizovaný do líbivých retro barev, i pěkně vypadá... Mikuláš se povedl, jak jen to šlo, a lepší snad být ani nemohl. Užijí si ho malí i velcí, a tak to má být. Velké plus posílám parádní hudbě Klause Badelta. (04.07.2010)

Knihy jsem nikdy nečetla, a to ani přesto, že je zbožňuje jak moje maminka, tak mladší bratříček... Nemůžu si pomoct, ale film u mě dopadl úplně stejně, jako jeho předlohy. Některé věci jsou legrační, jiné (ač by měly být) legrační nejsou a k pořádnému, upřímnému zasmání mě donutilo maximálně pět scén... Škoda, protože děj byl sestaven z poměrně nadějných částí knih (zase tak nevzdělaná ohledně Mikuláše nejsem, jeho patálie mi byly vyprávěny mockrát) a všechny zhmotněné postavy bez výjimky by zasloužily jedničku s hvězdičkou.:-( (12.07.2010)

Předlohu jsem nečetl, ale být mi zhruba osm let, budu tenhle film milovat až za hrob. Očím dětského diváka je tu přizpůsobeno vše, těžko však říct, zda film trochu neprohrává s dobou. Laskavého ducha vyprávění i humoru, dobově příbuzného třeba s Pippi dlouhou punčochou, asi dnešní děcka nedokážou ocenit, což jsem si v kině ověřil - smích byl nejčastěji slyšet z úst rodičů (pravděpodobně ponořených v hezkých vzpomínkách), zatímco dvě vedle sedící holčičky zhruba desátého roku věku si střídavě hrály se svými drahými mobily a vyměňovaly si otázky typu "baví tě to"? Mému dětství podobné příběhy v různé podobě vládly, možná i proto ve mně Mikulášovy patálie zanechaly převážně příjemný dojem a smějící se taťky i mamky jsem plně chápal. (03.01.2010)