Grotesque

Krvavá gore paráda pre unavených japonských podnikateľov. "Torture porn", ktorý hrá - ako inak - s odkrytými kartami. Je príliš popisný, vyžíva sa v brutálnych detailoch a ponúka celú priehršť samoúčelného násilia. Surovejšieho než si vieme predstaviť. Jeho zrejme jediným cieľom je šokovať diváka. Pritom obsahuje minimalistický príbeh, ktorý sa dá naznačiť najviac 3 - 4 vetami. Perverzný maniak a násilník ľstivo odchytí potenciálne obete, spúta ich a kruto mučí. Keď už to ide s jeho obeťami dolu vodou poskytne im základnú zdravotnú pomoc tak láskavo až sa u nich vytvorí štokholmský syndróm. Potom nastane zlom a druhé kolo tortúry. Nebyť tej nadsádzky v závere, či priam poetického vzletu, keď zaznejú harmonické tóny hudby a odseknutá hlava sa zahryzne do väzniteľa, hodnotil by som Grotesque určite nižšie. (26.09.2010)

Režisér strašidelného snímku Noroi, což byla povedená pseudodokumentární duchařina, se tentokrát vypravil do vod snuffu a exploitationu, aby diváka už neděsil, ale přimo zhnusil. A bohužel taky nudil. Celý film sledujeme tři postavy, úchylného doktora a jeho dvě oběti, kterým udělá sexuálně dobře, aby je vzápětí na to fyzicky mučil, psychicky odrovnal, a rozřezal na malý kousky. Zní to dobře, ale ve skutečnosti to taková sranda není. Má to pár gore záběrů, neestetickou brutalitu, ale spousta toho jde mimo kameru. A do toho nešťastně vybraná dvojice trpících, jejichž osud mi byl jaksi u prdele. Grotesque se námětem blíží příbuznému The Butcher, ten si mě však získal svou syrovostí a pocitem autenticity, což tady bohužel úplně chybí. (10.03.2011)

Na rovinu řeknu, že nemít to tak zábavný a komediální závěr, který skvěle dostojí názvu filmu a u nějž jsem vyprskl smíchy, šel bych s hodnocením mnohem níže. Po většinu filmu jsem se totiž tak trochu nudil. První půlku filmu jsem přemýšlel, pročpak jej ti Angličani zakázali, vždyť přece trošku netradičně pojaté softporno není zase tak nic strašného. Pak to sice trochu přitvrdí, ale není to nic, co bych již něviděl jinde. A filmu samotnému asi moc nepřidá, že jsem po většinu času, co jsem ho sledoval přemýšlel nad tím, proč většina filmových a literárních psychopatů musí poslouchat klasickou hudbu. Ne že bych měl něco proti klasické hudbě, naopak, mám ji moc rád, ale tenhle stereotyp už začíná zasmrádat kýčem. Prostě a jasně, někdo na tom určitě ulítne, ty předpoklady to má, mě ale samoúčelné gore mučeníčko moc nebere, a i tu počáteční erotickou část bych si dokázal představit působivější. Ale Asiatka mě nezklame takřka nikdy, natož v podobné situaci :-). K horšímu připočítávám ještě nesympatického záporáka s naprosto odpuzujícím českým dabingem. 2,5* (07.06.2013)

Áno, je to choromyselná sračka, ale tak skvelo natočená a tak barbarsky útočiaca na najzákladnejšie ľudské pudy až sa pre mňa stáva extrémne silným diváckym zážitkom a s tým geniálnym! neočakávaným záverom (rýdzo Japonský humor) sa viac než kedykoľvek inokedy dostáva na jazyk slovné spojenie Guilty pleasure ako býk. (30.03.2015)

Co všechno je člověk ochoten podstoupit, aby zachránil toho druhého? Opravdu kvůli němu chcete zemřít? Ochutnat tu strašnou a nesnesitelnou bolest, která vás připraví o zdravý rozum? Stojí vám to všechno utrpení za to? Asijská kinematografie mě stále překvapuje, podle tohoto kousku asi nikdy překvapovat nepřestane. Říkám si, co všechno jsou filmaři schopni do svých filmových počinů nacpat. Tady do sedmdesáti minut nacpali zvrhlost a zvrácenost. Až mě bude zase chtít někdo k podobnému kousku přemluvit, tak se radši budu věnovat Glenlivetu. Ta mi alespoň navodí příjemnější pocity. (25.11.2009)