Závěť profesora Dowella

Dať to niekde na odľahlú sibírsku základňu, alebo aspoň do zasneženej komunistickej Moskvy bez slnečných lúčov, hneď by to bolo stráviteľnejšie, či možno až lahôdkové. Ale odhalené hrude škaredých štyridsiatnikov a ich slnečné okuliare v trópoch asi menej otravovali v písanej forme v predlohe. Je tu láska, kriminálna zápletka, zopár nepríjemnejších frankensteinovských záberov a nejaké tie hlbšie myšlienky počas celého filmu a samozrejme tá najdôležitejšia na záver, ale stále to nefunguje tak, ako som očakával a z témy sa dalo rozhodne vyťažiť viac. (22.07.2018)

Zajímavá myšlenka bohužel neznamená úplně dobrý film. Syrový vzhled také ne. Výtky musím směřovat k technické podobě, která je hodně, hodně televizní. I když asi velmi přispívá k celkové solidní atmosféře nádechem dokumentárnosti, přeci jen jde spíše o východisko z produkční nouze. S výjimkou samotného aparátu profesora Dowella také není nic výrazně sci-fi. Pominu-li tedy televizi Sony, které dominuje nálepka Made in Japan přímo na obrazovce. Smutné je, že příběh je hodně předpověditelný a nepřináší tak divákovi žádné odhalované tajemství. (02.07.2013)

K filmu jsem se dostal náhodou skrz knihu. Ta je, na sovětského autora, výrazně západní a bezesporu kvalitní. No a stejně je na tom i tento film. Jasný, rok 1984 je z filmu patrný, ale knihu, a hlavně závěr knihy, vystihl poměrně přesně. Zde nejde o kvality filmařiny tolik, jako o samotnou myšlenku příběhu. A ten je v rámci sci-fi top. Takový myšlenkový přesah u sci-fi a ještě podepsaný sovětským autorem? Je vidět, že kvalita se rodí všude a nemusí jít nutně o propagátory komunistánu. (09.08.2019)

Výborný film, který do nebes pozvedá trojice dabérů Lukavský, Cupák a Jirásková. Víc než děj filmu zaujme samotný námět a jeho myšlenky. Je to trochu utahané, postava Dowellova syna je spíš na obtíž, ale přeci jen se po kouscích i veřejnost dobere děsivých a fantastických tajemství. Tisková konference je zajímavě vygradována. Atmosféra dělá tento film jedinečným. Nekupujte DVD, na kterém natočili hnusný dabing v Řitka video! (29.06.2018)

Posledním sovětským filmem před Dr. Dowelem byly pro mě Dopisy mrtvého muže - a byly perfektní. Výjimečnými je činily mimo jiné dokonalá kamera pohlcující sovětské lokace, skýtající vhodných post-apo výhledů neúrekom. Kulisy černomořského pobřeží naproti tomu iluzi technicky pokročilé kliniky kdesi subtropech nenahradí a podobně rušiví byli i rusky hovořící černoši a zjevně odepsané "luxusní" Mercedesy. Když zapracoval repetitivní hudební motiv, elektronický, přesto s ozvěnou balalajek, měl jsem zaděláno ne velmi ambivalentní pocity. Takhle podivná výprava sráží film, jenž pracuje se zajímavými sci-fi hypotézami. Od osmdesátkového ruského filmu jsem meditace o tom, zda je sídlem duše výhradně mozek, zvláště s tak duchovním vyzněním, nečekal - i když čekat konzistenci od kulturní produkce nejvýchodnějších bratří bylo nejspíš ještě bláhovější. Z obsazení stojí za zmínku hlavně mluvící hlava geniálního doktora v podání osoby jménem Olgert Kroders, jež mi hodně připomínala chladný, nekompromisní výraz Richarda Burtona. Divácký zážitek z těch podivnějších. (03.08.2014)