Indiana Jones a nástroj osudu

Po téměř hororových ohlasech z Cannes to mohlo být mnohem horší. Hlavní problém nového Indyho spočívá v tom, že kdyby nevznikl, nic by se nestalo. Šance na důstojné předání žezla nevyšla už ve čtyřce a tohle je jen další připomínka, že stejně jako Maverick nepatří ani doktor Jones do starého železa. Mnoho zajímavého o jeho minulosti se nedozvíme, stejně tak neproběhne ani žádná redefinice jeho světa a výsledkem je tak „pouze“ bezproblémově důstojné dobrodružství obsahující všechny dobře známé propriety. Mezi ně patří spousta honiček, bizarní náhody, úniky z nemožných situací, cestování kvůli macguffinu a slovní špičkování ve velmi nevhodných momentech. To všechno tu je, stejně jako až smutně neschopný nacíček s tváří Madse Mikkelsena. Chemie mezi Fordem a Phoebe Waller-Bridge funguje o něco lépe než s Shiou LaBeoufem, ale hlavním tahounem je samozřejmě stále charisma Harrisona Forda. Přeceňovaný polo-patlal Mangold nedokázal novému Indymu vtisknout jedinečnou či moderní tvář, sází spíše na nostalgii a osvědčené prvky. Ale pokud patříte mezi ty, co si s (velmi) starým známým rádi užijí další dobrodružnou jízdu, nové dvě a půl hodiny nasazování klobouku a práskání bičem by vám vadit neměly. (28.06.2023)

Je v tom strašně věcí, co mi minimálně při první projekci vadily a nedovolily mi ponořit se do příběhu tak, jak by si asi zasloužil. Hlavně vizuál je oproti všem předchůdcům zkrátka umělý a dost jsem trpěl u úvodního flashbacku. Omládlý Ford bil do očí, a byť akce na vlaku je sama o sobě vynalézavá a intenzivní a dobře reflektuje válečnou špionáž aka Kam orli nelétají, charakter Indyho v ní dostává na frak. Tenhle dřív obyčejný brýlatý profesor, co se mezi náckovskou přesilou často zmateně potácel a plány mu nevycházely, jelikož je vymýšlel za pochodu, přece nikdy nebyl heroickým nezranitelným hrdinou. Důchodcovská linka je naštěstí lepší, snaží se o variabilnější dobrodružství a dynamickou změnu lokací, přičemž po vzoru čtyřky neopomíjí rozvíjet osobnost a osobní život protagonisty. Chybí tomu Spielbergova kreativní inscenace, již Mangold jen občas vykrádá a většinou se k ní ani nepřiblíží, ale příběh je naštěstí dost přímočarý a motivačně sevřený. Zvraty se dopředu předesílají (bacha na loutkové divadlo) a tvůrci se snaží udržet děj v pohybu, i když vyžaduje komorní promluvy. Výtky navíc opět ignorují fakt, že neexistuje něco jako recept nebo optimální podoba filmu o Indiana Jonesovi - jsou tu formální dominanty, kterých se teda Mangold drží křečovitě, a potom jen volné pole působnosti pro žánrové a hypertextuání blbnutí. A toho tady dostaneme dostatek, od Tintina, podmořských verneovek a fascinace objevováním vesmírného časoprostoru v šedesátkách až po ‘ehm spoiler’ sandálové velkofilmy téže doby. Zčásti mě ten film štval, ale nechávám si dost prostoru k tomu, abych ho měl jednou taky hodně rád.. (29.06.2023)

Není důležité čemu věříš, ale jak moc tomu věříš... Správně akční, bláznivé, občas vtipné i dojemné. NÁSTROJ OSUDU nás zavede na nejúžasnější místa planety a Indy, pronásledován bývalým nacistou Vollerem (výborný Mikkelsen) v nekončící honbě za historickým artefaktem, se sveze vlakem, autem, letadlem, na motorce, na koni a bude se i potápět. Po boku mu je protřelá archeoložka a jeho kmotřenka Helena (Phoebe Waller-Bridge), která dodá filmu správnou dávku lsti i ženské krásy. Prostě klasické dobrodružství, s netradičním (ovšem povedeným) sci-fi finále. Harrison Ford i skladatel John Williams jsou na svůj věk pořád ve formě a režisér James Mangold zvládl přetěžký úkol se ctí. Legendární Indiana Jones může odejít do penze se vztyčenou hlavou a já jsem rád, že jsem si jeho rozlučku mohl užít a vychutnat při premiéře v kině (Premiere Cinemas, Praha - Hostivař). (28.06.2023)

Měl jsem obavy. Ve finále jsem vlastně hodně rád, že se Indiana Jones s vrásčitou tváří Harrisona Forda (i dabingem Jiřího Štěpničky) ještě vrátil. Návrat to byl ve velkém stylu a největší obava, že z toho bude další multivesmírsračka (kterých je teď Hollywood přesycený), byla nakonec zužitkována mírně, okrajově, ale o to osudověji. Důstojná rozlučka a opět zábavný dobrodružný film k tomu. (19.07.2023)

„MUSÍME ZÍSKAT GRAFIKOS DŘÍV NEŽ NACISTI. …“ Na úvod „omlazenej“ Ford – kurva ano, tohle by mohla bejt budoucnost kinematografie. Žádnej problém s úmrtím, se stářím… Bohužel ne všechno to digitální bylo parádní, takže ona AI ještě má na čem pracovat! Příběh je takovej, jak má bejt – nenudící, fajn honitba za archeologickým artefaktem, která je opravdu dobrou rozlučkou s nezapomenutelnou postavou mýho mládí. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Nacista Jürgen Voller alias Schmidt má odkazovat na americkou poválečnou operaci Paperclip. 2.) Mechanismus z Antikythéry je skutečný artefakt, který se zřejmě dochoval šťastnou náhodou. Nebyl roztaven jen proto, že zůstal v lodi na mořském dně. 3.) Thx za titule „Vojtěch Kostiha“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  **  AKCE  ***  NAPĚTÍ  * (01.09.2023)