Indiana Jones a nástroj osudu

Mojí mámě se ten film bude líbit. Zhruba s touhle myšlenkou jsem odcházel z pětky Indiana Jonese, která podlehla zvláštnímu fenoménu posledních let – ignoraci věku hlavního hrdiny. Pátý Indy by klidně mohl fungovat jako old schoolové dobrodružství, v němž Harrison Ford hlavně rozdává moudra, řeší hádanky a kraluje dojemným scénám, jelikož tohle všechno v osmdesáti zvládá na jedničku. V Lucasfilmu se ale místo toho rozhodli, že ho na sílu narvou do epického blockbusteru, který usilovně sype z rukávu jednu akční scénu za druhou.   Nástroj osudu vám tedy hodinu a půl hází do obličeje honičky a přestřelky často pochybné trikové kvality (a s velmi starým pánem v centru dění), jen aby se po „celém filmu“ konečně vyložily karty na stůl a začal ten opravdu důležitý příběh, k němuž snad nešlo dojít složitěji. Jakmile se začnou dít klíčové věci, je vlastně skoro konec – a vy máte pocit, že to celé sice bylo fajn, ale mohlo toho být výrazně méně, ocenili byste prokreslenější záporáky a nevadilo by vám, kdyby Helena byla opravdová postava a ne jen Phoebe Waller-Bridge hrající Phoebe Waller-Bridge.   Takže ano, bavil jsem se a občas jsem byl dojatý, ale chtělo to ubrat na prázdné akci, přisypat Forda v dramatickém módu a nechat si víc prostoru k řešení hlavního příběhu. Takhle je z toho jen slušná velkolepá oddechovka, která však na legendární trilogii kouká z opravdu úctyhodné dálky. (27.06.2023)

Not great, not terrible. Když se při startu bleskově vracíme do druhé světové a oficír Wehrmachtu svítí do tváře okatě digitálnímu Indymu, který mžourá očkama všude jinde než kam má, je to trochu scary, ale naštěstí se po pár minutách ten vlak (doslova) přece jen pomalu rozjede kupředu a dočkáme se i pár vtípků, solidní akce a nápaditých lokací. Ta urputná snaha tvůrců ctít unikátní retro-dobrodružný koncept celé ságy je okatá na každém kroku, ale ne vždy úplně nutná a vhodná. Klobouk dolů před Fordem, který na osmdesátníka dělá neskutečné kousky. Na druhou stranu chápu, že tenhle film v kinech nejspíše propadne i kdyby se Indy stavěl na hlavu. Protože pro mladou generaci je to příliš nezajímavý, neaktuální, generický příběh vycucaný z prstu a staří pardálové si raději pustí The Last Crusade, která se nemusí snažit vracet se ke kořenům, protože ona je ten kořen. (15.07.2023)

Indy je zpět!? Prvních 30 minut, jsem i přes podivný obličej měl pocit, že tohle bude fungovat. Postupně se ten pocit vytrácel. Nové i staré postavy jsou celkem fajn, hlavní záporák by mohl být výraznější. Celý problém však spočívá v tom, že moderní blockbustery jsou extrémně dlouhé a třeba i tady to rozhodně filmu neprospívá. Závěr je obdobný (a zábavný) úlet, jako u Křišťálové lebky, ale ta měla aspoň pevnou ruku pohádkového kouzelníka Stevena Spielberga, který je stále tak o několik pater lepší režisér než James Mangold. Pro všechny zúčastněné jsem rád, že Indy dokončil svojí cestu a i když film není žádná pecka, rozloučil se několika zábavnými momenty a může odejít do důchodu. Jsem rád, že jsem to viděl a byl u toho, ale vracet se rozhodně budu k prvnímu nebo třetímu dílu. (13.07.2023)

Disney myslí na fotry, i když na tom prodělá myšákův kabát, hodný. Ne, není to žádný Logan s bičem. Mangold vystřihl staromilsky bezpečnou jízdu po známých kolejích, které se už trochu třese brada v akčních scénách a, ruku na srdce, připomíná rozhovor s dědou, který vám po pětisté opakuje stejnou historku z války, co už nápadně zavání nastupující senilitou. Tempo a gradace po fajnové první třetině upadnou a film tak potřebuje kardiostimulátor nostalgie. Ten mu naštěstí v posledních minutách vpálí takovou dávku, že bič opět práskne. A ne, nemyslím tu krásnou nažehlenou metaforu člověka, který žije z / v minulosti. Ale mnohem spíš tu něžnou scénu dvou lidí, který už nejspíš bolí úplně všechno. I can relate to that! (11.02.2024)

Už asi dvě hodiny mi v hlavě zní ta slavná melodie od Johna Williamse. A ne proto, že bych si pátého Indyho tak užil, spíš kvůli tomu, že mám chuť pustit si první tří díly. Pětku už si nepustím nikdy, tím jsem si téměř jistý. On to není úplně špatný film, což se dalo říct i o čtyřce, ale prostě tam „to“ není. Nového Indyho hodně táhne Harrison Ford a snaží se opravdu ze všech sil, jenže na to zůstal sám. Nohy mu podráží vlastně téměř všechno ostatní. Pátý Indy je vizuálně nehezký a v některých momentech regulérně odpudivý, hlavně má však nudný příběh plný nudných postav a především záporáci jsou partou nezajímavých bambulů, z nichž nejde strach a Mads Mikkelsen se celou dobu tváří, že začne za půl minuty brečet. Samotné hledání pokladu vedoucí k hodně divnému (a ještě o něco ošklivějšímu) finále se navíc skládá především z rutinních honiček, protože někomu došlo, že nemůže nechat osmdesátiletého Forda pobíhat po place a dělat akční vylomeniny. Mangold to všechno režíruje beze snahy o invenci a výsledkem je přinejlepším obstojné řemeslo někde na úrovní dvojky Lovců pokladů a malý kousek nad Uncharted, což pro tuhle sérii rozhodně není pochvala. Chybí tomu styl, nápaditost a očividná radost, která provázela první tři a částečně vlastně i čtvrtý díl. Produkt bez duše. (28.06.2023)