Univerzita pro příšerky

Jako samostatný film je pokračování Příšerek docela zdařilé, to co jej táhne k průměru, jsou právě ta místa, která lpí na návaznosti k původnímu snímku. A je to škoda. Několika momentům se dá sice vytknout přílišná doslovnost, infantilnost či zbytečné vysvětlování, ale to se dá u snímků zaměřenému i na dětské publikum docela dobře pochopit. (15.11.2013)

Tak mi tak přijde, že nám ty Pixarovky v poslední době ztratily duši. Jasně, druhé Příšerky jsou řemeslně zvládnuté skvěle, ale je to hrozná rutina bez jakékoliv přidané hodnoty. Tam, kde se dříve sázelo na odkazy a slovní humor (neříkám, že tady není vůbec), nyní převládá humor situační, aby se film co nejvíce zamlouval dětem. Je to příjemná jednohubka, ale to je pro mě na Pixar prostě málo. Přijde mi, že dříve chtěly Pixarovky i něco říct, teď už jim jde jen o to, aby se líbily a hlavně vydělaly. (23.06.2013)

UNIVERZITA PRO PŘÍŠERKY je sice nejslabší pixarovkou, ale stále jde o nadprůměrný počin, který je dostatečně ozvláštňující svým podvracením vypravěčských a žánrových schémat. Očekavatelné by bylo, kdyby prequel k PŘÍŠERKÁM S.R.O. byl parťáckým filmem ("buddy movie"), ve kterém bychom sledovali dvě ústřední postavy, Mika a Jamese, jak se zprvu nemůžou vystát, aby se později stali nejlepšími kamarády tím, že jeden převezme část vlastností toho druhého. Zasazení dění do univerzitního prostředí a do období her by zase nasvědčovalo tomu, že snímek bude strukturován dle jednotlivých "kol" a hrdinové nakonec dosáhnou svého (znovupřijetí na školu) vítězstvím v nich. První překvapení spočívá v tom, že vyprávění nepřebírá po celou dobu koncept parťácké podívané, ale několikrát změní počet protagonistů (od jednoho přes týmovku až k dvěma), přičemž sjednocujícím prvkem je vždy Mike. Druhý odklon od předvídatelnosti spočívá v závěrečném aktu, který začíná tam, kde jiné žánrovky ze školního prostředí končí. Zároveň nejvíc cílí na dospělé diváky, protože porušení očekávaného vyústění školního syžetu vede k sebeuvědomělé a velmi zábavné hře s hororovými klišé. Ovšem i přes zmíněné klady dokládající, že jde stále o pixarovku odlišnou od většiny nejenom animované produkce, je zde jeden zápor: minimální ozvláštnění na rovině fikčního světa. Na rozdíl od předchozích třinácti celovečerních filmů od Pixaru tento nevytváří svébytný svět s vlastními pravidly ani nestaví na pnutí mezi dvěma různými (hraček, lidí; příšerek, lidí), ale výrazně čerpá z lidského světa a do něj zasazuje příšerky. (27.06.2013)

V poslední době jsem něják začala zjišťovat, že se mi animáky nelíbí tolik jako kdysi, na Univerzitu pro příšerky jsem se však těšila, už jen proto, že se mi líbil původní film. No a musím říct, že jsem nebyla překvapená, ani zklamaná. Pro mě asi nejlepší animák roku, kde jsem se slušně pobavila a nenudila jsem se ani chvilku. 4* (11.10.2013)

Je to přeci jen něco jiného než staré dobré příšerky. Časový posun na plátně zpět a v myšlení tvůrců vpřed je opravdu znát. Pořád je to ale náramná podívaná pro diváky jakékoli věkové kategorie. Ústřední postavou se dle očekávání stal malý Majk s rovnátky a už v útlém věku to rozjíždí pěkně ve velkém. Dle názvu jsem předpokládal, že se scénář zaměří na samotný život na koleji, studentský život ve škole i mimo ní, ale opak je pravdou. Žádné večírky se nekonají, celý děj je jeden velký mejdan v podobě dlouhé soutěže s mnoha disciplínami, takže se člověk v žádném případě nenudí. Překvapivě to naopak působí místy až dosti přeplácaně, snaha o vtip na každé druhé vteřině byl znát až příliš. Ovšem když nastal rychle useknutý konec, tak pocit rozmrzení je důkazem, že jsem se opravdu bavil. Takže příšerné to není, ale od příšerek si dám zas na chvíli voraz. 70% (12.07.2013)