Opustit Las Vegas

Už jsem ve své domovině potkal hodně alkoholiků, ale žádnej nebyl jako Nicolas Cage. To dokazuje, že co alkoholik, to tisíc chutí a tisíc pohledů na jasně danou věc. Tím ale nechci Nicolasův výkon nijak znevažovat, jen mám pocit, že porovnání množství vypitého alkoholu a počet minut ve filmu převyšovalo jakoukoliv statistiku přežití po požití chlastu. Nicolas totiž chlastá...a když nechlastá, tak se rozklepe jak osika. A pak chlastá. Já mu to samozřejmě neberu a Elisabeth Shue její zamilování do takové postavy už vůbec ne. Rozhodně to byla hodně působivá romance, od které už předem víte, jak dopadne. Na druhou stranu klobouk dolů, že někdo něco takového natočil za honorář v podobě levné moldavské vodky. Výkony sice hezké, ale já z toho cítil hroznou umělost. (26.11.2015)

Hodně depresivní film o závisloti na alkoholu a vlastně je trochu i o prostituci. Nicolas se fakt předvedl, role Bena patří k jeho nejlepším a opravdu jsem mu ji věřil. Elisabeth se taky snažila, ale bohužel jsem měl problém uvěřit motivu jejího chování. Hodnotím 4* a doporučuju zvláště těm, kteří znají Nicolase pouze z akčních filmů. (02.08.2009)

Po Štamgastovi s Mickeym Rourkem druhý film, u kterého doporučuji mít po ruce lahev whisky (případně whiskey). U takovýho filmu se chlastat musí! Nicolas Cage je sice ztroskotanec, ale jistě v divákovi způsobí jen příjemné pocity. Bohém, co nemá nouzi o prachy ani o žízeň. Dilema, zda je lepší whisky nebo nadržená ženská je zde vyřešeno. Nejlepší je chlast požívanej přímo z ženskýho těla! Jen dodávám, že je k filmu taky výtečná hudba. Slabších, ale přece jen 5*. (31.08.2010)

Jak sebezničující Ben potkal prostitutku Seru aneb depresivně syrové lovestory, ke které se těžko hledá přirovnání. Dvě existence v městě nekonečných večírků, pití a hazardu. Láska v nejsurovější formě, jakou si lze představit. Zbývající čas utíká a všechny snahy změnit druhého odchází a samotná podstata lásky, být s někým, zůstává. Na první pohled jsem nechápal, v čem je všechno to kouzlo (a chvílemi ze začátku byl i film silně nepřístupný a těžkopádný), ale po zamyšlení na konci filmu jsem pochopil, že Mike Figgis přesně do detailu věděl, co a jak chce ukázat. Přes všechnu tu hudbu v pozadí, která mi až trochu neseděla (bylo jí příliš a jednotvárné), až po smutně skutečného alkoholika Bena a nádhernou Seru. Tohle je příběh Pretty Woman v Las Vegas, který není pro ženy očekávající happyend ani zamilované pohledy a vtípky. Jde o příběh muže, který se zamiluje do prostitutky. Ta jeho city nejen opětuje, ale také je schopna svého milovaného následovat do syrového závěru, který byl nevyhnutelný stejně jako jejich vztah. Neobyčejné kouzlo filmu také dodává scénář, který se v podstatě s divákem vůbec nemazlí a všechnu milost a otázky "proč" nechává nezodpovězené a pouze naznačené. Není jednoduché pustit si styl filmu k tělu, ale pokud mu to dovolíte, vrátí vám destruktivní lásku bez řečí a pozlátek. Kdyby mi někdo řekl, že tohle je po tajnu natočená realita, vůbec bych se nedivil a jen se (opět) smutně zachvěl... Ta pátá hvězdička je za výsledný pocit z filmu, který předčí jeho samotné sledování a skoro i herecké výkony obou hlavních postav.... (31.07.2009)

Mnoho amerických komerčních filmů, které se prvních patnáct minut tváří, že mají zajímavé téma, jsou zbylých osumdesát minut vždy už stejné a stejně zbytečné. Ne tak tento film. Od začátku do konce se drží myšlenky a dokonce mě i zajímá, jak to dopadne. Oba představitelé hlavních postav jsou skvělí, ale hlavně Cage je tady úchvatný. "Možná bys neměl tolik pít." - "Možná bych neměl tolik dejchat:" (25.02.2011)