Režie:
Mike FiggisScénář:
Mike FiggisKamera:
Declan QuinnHudba:
Mike FiggisHrají:
Nicolas Cage, Elisabeth Shue, Julian Sands, Steven Weber, Valeria Golino, Graham Beckel, Carey Lowell, Vincent Ward, Lucinda Jenney, French Stewart, Ed Lauter (více)Obsahy(1)
Americké sugestivní psychologické drama o lásce, alkoholu a zmařeném životě, natočené podle autobiografické předlohy Johna OBriena. Je to hluboký a citlivý příběh osamělého scenáristy Bena, kterého opustila žena a jeho postavení v Hollywoodu je též na vážkách. Ben se snaží zapomenout. Utíká do blyštivého světa Las Vegas a do alkoholu. Atraktivní Sera s ním prožije fantastickou noc a snaží se ho dostat z alkoholické závislosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (580)
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Cage v tomto filmu JE alkoholik tělem i duší, a Elisabeth Shue - až nesnesitelně krásná - si zde zahrála svou životní roli (a nikdy později se mi už v jiném filmu tolik nelíbila). Velká srdcovka, kterou bych mohl vidět stokrát, a nikdy by neomrzela. Na opuštěný ostrov bych prosil Natalii Portman a DVD s Leaving Las Vegas a budu zcela spokojen. UPDATE 23.2.2021 - Když jsem si ten film pustil po letech znovu, díval jsem se na něj asi trochu jinýma očima než dřív. Nejsem si třeba jistý, jestli má diváka odrazovat od alkoholu, nebo o to vlastně tvůrcům vůbec nešlo - nepřijde mi to jednoduše jako nějaká laciná agitka, která by omílala stokrát ohrané tvrzení, že pití je špatné, jako třeba Úsměvy smutných mužů - mám spíš tendenci Leaving Las Vegas vnímat jako příběh chlápka, který promarnil svůj život, a kdyby se místo chlastu rozhodl vystřelit si mozek z hlavy, vyšlo by to nastejno. Nechápal jsem také, co vlastně Sera vidí na Benovi - představa, že by si tak atraktivní žena něco začala s takovou alkoholickou troskou, která ji otevřeně přizná, že má v plánu se upít k smrti a která už ani není schopna mít s ní sex, mi prostě přijde nepochopitelná (byť jistou logiku v tom asi přece jen najít lze - Sera může mít coby prostitutka snížené sebevědomí a navíc se jí na Benovi může líbit prostě to, že ji nechce jen opíchat jako všichni ostatní). Vlastně mě přímočarost toho příběhu skoro fascinuje - jednoduchý děj celého filmu by se dal shrnout do jedné věty (neúspěšnému scenáristovi během jeho řízené alkoholické sebedestrukce vstoupí do života krásná prostitutka, ale jeho rozhodnutí vzít si život zvrátit už nedokáže), a tak mi zde skoro důležitější přijde vývoj obou postav (Benova děsivá cesta do záhuby, nahlížená očima Sery, která ho skutečně milovala a která vlastně celý film někomu vypráví - pravděpodobně svému psychologovi) a především pak celková delikátní atmosféra snímku, podpořená krásnou kamerou, světly nočního města a absolutně dokonalým jazzovým soundtrackem, kde zazní mj. výborný Sting. Svým způsobem je to asi dost depresivní film, ale osobně ho tak moc nevnímám, a jsem hlavně okouzlený jeho formální stránkou a feelingem nezávislosti. Pokud jde o samotného Bena, dnes už asi nemám tolik tendenci si to jeho upíjení se k smrti idealizovat jako za mladších let - dnes mám spíš nutkání říct, že v momentě, kdy poznal Seru, měl se na pití vysrat, ale to by pak byl úplně jiný film, kdyby končil happy endem. No co už, tak třeba za pár roků na to budu koukat zase jinak. ()
Možná právě proto, že v tomhle filmu má Nicolas Cage co hrát, skutečně hraje a to jakoby se on sám rozhodl před kamerou umřít. Jeho Ben není ubohá figurka, která se jen motá a šlape si na jazyk. Nechlastat je tak bolestivé, bod návratu zmizel v nedohlednu a konec se zdá být tak snadný a blízko. A ani Sera - Elisabeth Shue, jakkoli se snaží být pro něj důvodem k životu, na jeho sebedestruktivní jízdě nic nezmění. ()
Tak jako fajn. Je to hodně depresivní film. Cage bezesporu podává jeden ze svých nejlepších výkonů, ale nejsem si jistej jestli bych měl oslavovat tuhle ódu na vymaštěnost o frajerovi co si prochlastá játra i život. Abych něco takovýho viděl, tak mi stačí se vždycky po nějaký tý zvrhlý kalbě podívat do zrcadla a dokážu si představit jaký to je spáchat sebevraždu chlastem a nemusím si pouštět tenhle film. Takže určitě solidní beznadějnej opus, ale nic z čeho bych šel do kolen. Nehledě na to, že je od začátku jasný jak to celý dopadne.60% ()
Už jsem ve své domovině potkal hodně alkoholiků, ale žádnej nebyl jako Nicolas Cage. To dokazuje, že co alkoholik, to tisíc chutí a tisíc pohledů na jasně danou věc. Tím ale nechci Nicolasův výkon nijak znevažovat, jen mám pocit, že porovnání množství vypitého alkoholu a počet minut ve filmu převyšovalo jakoukoliv statistiku přežití po požití chlastu. Nicolas totiž chlastá...a když nechlastá, tak se rozklepe jak osika. A pak chlastá. Já mu to samozřejmě neberu a Elisabeth Shue její zamilování do takové postavy už vůbec ne. Rozhodně to byla hodně působivá romance, od které už předem víte, jak dopadne. Na druhou stranu klobouk dolů, že někdo něco takového natočil za honorář v podobě levné moldavské vodky. Výkony sice hezké, ale já z toho cítil hroznou umělost. ()
Alkohol, pokud se k němu nepřistupuje s láskou a zodpovědností, dokáže být svinstvo. Poměrně omezené sdělení, ale nenechme se oklamat, Nicolas Cage nám ho svým výkonem nacpe do hlavy s razancí, které se máloco ve filmovém odvětví komorních psychologických dramat vyrovná. Stačí vidět jednou, ale vidět bychom to měli opravdu všichni... ()
Galerie (49)
Photo © Lumière Pictures
Zajímavosti (22)
- Ben (Nicolas Cage) za celý film nic nesní. Je to proto, že chroničtí alkoholici zapomínají jíst, nebo na to nemají sílu. Během scény v restauraci si sice nabere špagety, jenže je nesní. A namísto toho, aby se Serou (Elisabeth Shue) jedl rýži, tak sní kostku ledu. (viperblade)
- Film, který sledují Ben (Nicolas Cage) a Sera (Elisabeth Shue), když leží u bazénu, je Třetí muž (1949). (MrCreosote)
- Rolexky, které nosí Ben (Cage), patřily autorovi předlohy, Johnu O'Brienovi. (CliffLee)
Reklama