Odcházení
Leaving
Režie:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Ve vile s Riegerem žije jeho dlouholetá přítelkyně Irena, její přítelkyně Monika, jeho matka, jeho mladší dcera Zuzana a sluha. Riegerův tajemník Hanuš se svým tajemníkem Viktorem třídí věci. Dvakrát tu Riegera navštíví novinář Jack s fotografem Bobem, kteří s ním pořizují velké interview, dvakrát ho navštíví jeho starší dcera Vlasta s manželem Albínem. Mihne se tu i několik okrajovějších postav. Jak běží film, všichni se trochu mění, z patolízala se vyklube zrádce, z byrokrata jediný věrný, starší dcera, která původně nabízí Riegerovi ubytování, nakonec také zradí a ubytování odmítne. Zcela neutrální osobou je zahradník, jediná trvalá spojka s vnějším světem, která přináší nové zprávy. Rieger se pokouší udržet si důstojnost, ale nakonec se z toho všeho lehce pomátne, aby později, až absolvuje policejní výslech spojený s určitým vydíráním, přijal pokorně funkci poradce poradce svého hlavního protivníka, což si sám před sebou velmi racionálně zdůvodní a což znamená jeho konečný pád. Vítězem je náměstek Klein, cynický představitel mladší generace politiků, který se verbálně hlásí k týmž demokratickým ideálům jako Rieger, ale v praxi se jich zřejmě vůbec nedrží. Vládní vilu, jak se ukáže, výhodně koupí od státu a plánuje v ní velké "společensko-kulturní „centrum“. Riegera navštíví rovněž jeho ctitelka studentka Bea, kterou on nakonec líbá, ale je přitom přistižen svou dlouholetou přítelkyní. Tato studentka je ovšem velmi flexibilní, neboť v závěru přichází za Kleinem s toutéž prosbou, s níž přišla dříve za Riegerem, totiž s prosbou o podpis jeho knihy. Film vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (487)
Přes všechen respekt k osobě Václava Havla, přes to že jeho hry, nevyjímaje Odcházení, mě baví, přesto, že jsem mu fandil jak málokdo - tohle se prostě moc nepovedlo a s filmem to nemá moc společného. Film je pro mě film a divadlo divadlo. A pokud má být film divadlo, tak by to měl přiznat popřípadě se na to nějak alespoň trochu adaptovat. Tohle bylo něco mezi. Netuším ale k čemu ta filmová podoba byla... Snad jen aby se absurdní humor V.H. dostal k více lidem. A to si zase myslím, že v tom případě si mohl vybrat i jinou hru, které bude filmové prostředí sedět více. No nic, dvě hvězdy, bohužel. Slečno Weissenmütelhofová ()
Ruku na srdce a čístý mozek: "Tohle je špatný film!". Herci se plouží a leckdy až afektovaně hrají. Přesně tak jak se vyjadřovaly k tomu, že hrají v jeho filmu. Havel, Havel, Havel, Havel..........Jenže takto reagují i ti "HavelFans" z veškeré té kulturní obci (a nejen tam). Havel si chtěl natočit film. Natočil. Divadlo není film. Není. Havel není režisér. Není. Film jsem dokoukal a už nikdy nechci vidět.P.S.: V době psaní recenze dostal film 12 nominací na České lvy (!!!) - Severní Korea se od nás má ještě co učit v posmrtné propagandě. ()
Ha! Vel! Obrovské překvapení.. po všech možných kritikách (dušujících se, že hodnotí film, ne politiku či Havla samotného) jsem na tento exprezidentův filmový debut šel s jistotou, že se bude jednat o absolutně absurdní hloupost. Vlastně jí možná i tento film je, ale zatraceně hodně mě to bavilo. :) Když pominu nefilmovost tohoto dílka (opravdu to vypadá spíš jako natočená inscenace původní hry - což si troufám tvrdit, přestože jsem ji neviděl), zůstává mi zábavná hříčka, která pravděpodobně svou drzostí rozohnila zmíněné recenzenty a kritiky. "DOST BYLO HAVLA!" :D ()
Odcházení jsem chtěl viděl od první chvíle, co jsem se dozvěděl, že ho Havel plánuje natočit. Už tehdy jsem tušil, že to nebude film pro většinové publikum. Osobně se o něm snažím nějak přemýšlet ještě po týdnu, co jsem ho viděl. Už dlouho jsem totiž asi nenarazil na tak složitý a mnohovrstevnatý film, nad kterým je nutné přemýšlet, a ideálně na něj jít do kina znovu. Kvůli své interpretační mnohoznačnosti a neuchopitelnosti se pravděpodobně nenajdou dva diváci, kteří by si film vyložili stejným způsobem. Při sledování Odcházení se mi na mysl nejvíc dralo srovnání s filmem Kočka na rozpálené plechové střeše z r. 1958. Oba filmy jsou natočeny podle divadelní předlohy, oba dodržují jednotu místa a děje a oba se točí kolem starého muže, který opouští své impérium (na smrt nemocný velký táta vs. vysloužily kancléř). Oba končí v podstatě optimisticky a oba se mi velmi líbily. Uvážím-li, že typický český důchodce v 74 letech chodí tak maximálně po doktorech nebo nákupech, o to více musím ocenit, že se Havel v tomto věku posadil do režisérského křesla a natočil se svými přáteli film o tom, jak by podle něj měla vypadat interpretace jeho Odcházení. Za sebe dávám plný počet - za vytříbenou vizuální stránku, "retro absurdní" poetiku, odvahu jít do toho, a konečně i pro sympatie, jež k Havlově osobě chovám. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (16)
- Otazník, který má Jan Budař nakreslený na holé zadnici, mu fixou namaloval samotný Václav Havel. Jak sám řekl, je jediný člověk na světě, kterému jeho prezident namaloval na zadnici otazník. (Saur.us)
- Ukázka z filmu byla promítnuta na Evropském filmovém trhu při Berlinale 2011. (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Podle studie, proč mělo Odcházení tak málo diváků, byla jedním z hlavních důvodů absence Jiřiny Bohdalové ve filmu. Tento důvod označilo 52 % responentů. [Zdroj: týdeník Ekonom] (hippyman)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Ačkoliv jsou divadelní hry Václava Havla řazeny k absurdním dramatům, Odcházení má blíže k surrealismu. A jeho filmová podoba podtrhuje všechny významné aspekty hry samotné, rozvíjí je a dotváří naprosto precizním způsobem. Přiznávám se, že z divadelní podoby Odcházení jsem nebyl zrovna nadšen, a zcizovací brechtovské prvky mi vadily ze všeho nejvíc. Možná to bylo i tím, že hra nebyla pořádně zakusena herci, hodně proti srsti může být přehnaný patos v podání Jana Třísky nebo Zuznay Stivínové. Filmová podoba je oproti tomu jemnější a citlivější. A tragikomičtější. Díky tomu se povrch stává jen kulisou ve stylu výprav a kostýmů Ester Krumbachové, aby se mohl více rozeznít vnitřní svět postav, dialogů a myšlenek. Když už je řeč o Ester Krumbachové, ne náhodou si lze vybavit podobně střižený film Jana Němce O slavnosti a hostech, který stojí na podobném půdorysu s podobně vedenými dialogy, jemnou absurditou i surrealismem, a hlavně v podstatě podobnou myšlenkou. Avšak jinak - moderněji - uchopenou a otočenou naruby. Základní téma - lidé se na politických postech mění, ale jejich blbost je věčná -, doplňují další motivy, z nichž některé se nečekaně ukáží být nadčasové - ta ukradená pravítka jako dar přece každému musejí připomenout jednu ukradenou propisku. Jsou zde pojmenovány i další nešvary doby - patolízalství, hrabivost, vlezlost, výměny kabátů, buranství či bulvárnost... Panoptikum postav, vyjádřené rockovou parodií na Ódu na radost. Až vedle toho všeho bývalý (nejen komunistický?) poslanec může vypadat jako prosté neviňátko, překvapené, co se stalo a kam se ten svět dostal. Sledujeme sice osudy kancléře v důchodu (a jeho nezvyklou suitu věrných nevěrných), který čeká, že ho lidé a média budou stále oslavovat, a místo toho mu hrozí, že se bude muset vystěhovat z vládní vily. Ale tahle prostá story s sebou nese i další charaktery, záměrně karikované až přehnané. Na to, že jde o Havlův režijní debut, je jeho práce s herci skvělá, a vše dovádí k dokonalosti kamera Jana Malíře - jak kompozicí záběrů, tak vyjádřením atmosféry děje. Celé obrazové absurdnosti dopomáhá i řízný střih a ostatně zajímavě zvolená hudba (Měsíčku na nebi hlubokém mne dostalo) i práce s ruchy. Film se odehrává sice v podstatě v jedné lokaci, ale nenudí ani náhodou. Souvisejí s tím samozřejmě i herecké výkony, kdy někteří herci překvapí už jen tím, že nepřehrávají (Jiří Macháček, částečně Jaroslav Dušek), a výkony hlavních herců netřeba komentovat. Jen díky nim vyvstávají v Havlově hře další významy a nápady k přemýšlení pro diváka. Škoda jen podle mne nedotaženého konce, kde si to možná chtělo místo burlesky pohrát s naznačenými možnostmi ve stylu úvodu filmu, přesto je však snímek logicky uzavřen a ona nedotaženost se může vztahovat k nekonečnosti dané situace v reálném světě. Nejde o jednoduchý snímek - navzdory dnes zbulvarizovanému hlavnímu tématu naznačuje i další souvislosti, zákruty a kotrmelce naší současnosti, a žel i to, že odcházení se týká sice jednoho člověka, ale ne jeho následovníků, čekajících za keřem na příležitost a moc. () (méně) (více)