Ukrutnost

Máte, co jste chtěli, aneb vedle "Achilles a želva" další Kitanův zlý žert na úkor diváků, který tentokráte má podobu naprosto čisté a artistních přesahů prosté žánrovky. Nicméně i v přímočarém příběhu je nepřehlédnutelný režisérův vytříbený rukopis. Stylová strohost zde vytváří famózní mechanický rytmus, který odhaluje monotónnost jakuza filmů, při čemž Kitanovy charakteristické elypsy umožňují ohlodat klasický příběh o likvidaci jednotlivých větví zločinecké rodiny na naprostou dřeň. Výsledkem je řetězec schematických momentů a pravidelná sinusoida, kde strojené rituály či tiché pletichaření střídají žánrově povinné výbuchy slovní agrese i věcně precizního násilí. Právě očesáním žánru na samotnou ritualizovanou podstatu Kitano ukazuje jeho směšnost. Mocenské tahanice šéfů mají podobu až burleskních naschválů a násilí sahá na rovinu kreslených grotesek. Jako Kitanův film nenápadně podvratné, jako jakuzárna ryzí a proto dokonalé. "You know, you're dealing with the yakuza?" (26.10.2010)

Takeshi Kitano sa v tomto filme rozhodol, ze nam ukaze ake absurdne je fungovanie yakuzy. V jeho podani vyzeraju yakuzaci ako banda sebeckych deti, ktore chcu mat vsetko (kvôli tomu su ochotní obetovat kohokolvek) a zaroven si neustale musia dokazovat, kto je vacsi frajer (az absurdne komicke naschvály, ktore si clenovia konkurencych gangov robia). Hlavnym problemom filmu su podla mna postavy, ktore su len jednoducho nacrtnute figurky. Vdaka tomu vobec nefunguje napatie vo filme a je vam uplne jedno ktora a ci vobec nejaka postava prezije do konca. V prvej tretine to az tak velmi nevadi pretoze je naplnena roznymi neskutocne zabavnymi situaciami, ktore si yakuzaci stvaraju a ja som sa nasmial viac ako v hocijakej komedii, co som v poslednej dobe videl. Lenze postupne Kitanovi napady dochadzaju a dej sa stava prilis stereotypny (proste sa len neustale vyvrazduju dalsi a dalsi clenovia yakuzy a nic viac). Naviac mi zaver pripadal prilis skoro lahko odhadnutelny, takze ani ten nebol pre mna zdrojom napätia. Tento film vo mne vyvolal podobne pocity ako serial Sopranovci, ktory tiez komedialnym sposobom ukazuje akí sú mafiani sviniari a zaroven detinskí. Lenze zatiaľčo pri Sopranovcoch som sa nenudil ani raz pocas siestich serii vdaka skvele napisanym postavam (pritom to neboli žiadni sympataci s ktorými by som sa stotožňoval), tak Outrage prilis rychlo dojde dych. Je to skoda. Rozhodne sa jedná o film, ktorý stoji za to vidiet. Technicka stranka je ako vzdy u Kitana prvotriedna a do urcitej miery sa jedna o jeho navrat ku gangsterskym korenom (co viacero jeho fanusikov potesi), len skoda, ze znova vsetko tak ako je u neho bohuzial v poslednych rokoch zvykom, vsadil na formu namiesto pribehu. 7/10. (31.12.2010)

Kitana nasledovaného nemám a proto nemůžu říct zda jde o jeho typickou tvorbu, nebo je to úkrok stranou. Film se tváří jako pečlivě budovaná asijská kriminálka, ale celou dobu jsem měl pocit že se přede mnou odehrává zběsilá hodně černá komedie kterou nemám šanci plně docenit, ale střípky z ní pochytím tak jako tak. Její nesrozumitelnost tkví jednat v obrovském množství zaměnitelných postav, tak v neustále se opakující monotónní variaci téhož. Intrika střídá intriku, pomsta střídá pomstu. Každá událost je sice pečlivě zanalyzována, a je nalezeno a odsouhlaseno její řešení, přesto se nic podstatného nezmění a schéma pokračuje dál. Až někdy v třetině filmu mi došlo jak je to celé bizarní a směšné. Jako nápovědu pro diváka režisér vsunul do děje několik veskrze humorných scén a postav. Nejde ovšem o humor v klasickém stylu, ale spíše o momenty kdy nezbývá nic jiného než se zasmát iracionalitě života. (08.02.2012)

Bohužel zatím asi nejslabší Kitanův film. Naturalistickými scénami se to tu jen hemží, ale přesto jsem se chvílemi neubránil nudě. Největší problém je, že všechny postavy jsou gauneři jeden jako druhý a není s kým sympatizovat. I když každých pět minut někdo zemře vskutku brutálním způsobem nezvedne to vaše emoce ani trochu. Na druhé straně se nejedná o vyloženě nezajímavý snímek. Takeši jako drsný yakuzák, který rozřeže chlapovi obličej žiletkou a nepohne při tom ani svalem ve tváři je tradičně přesvědčivý a se silným žaludkem je to bez problémů koukatelné. (27.02.2011)

Takeši Kitano ma svojim absolútne nekompromisným, úvodným dielom, trilógie Pobúrenie, nielenže mimoriadne pobúril, ale zároveň snáď i naprosto priklincoval do sedačky, až som tomu miestami normálne ani nechápal, akú vlastne explicitnú nádielku brutálnych sekvencií, mi znovu dokázal naservírovať, ale tentoraz so sakramentsky rozdielnou gradáciou celkového diania, čo by som napokon skonštatoval zrovna asi v tom zmysle, že sú to predsa všetko predchádzajúce skúsenosti, práve z tohto nemilosrdného,「yakuzského prostredia」, pričom som si rovnako tiež myslel, že na túto jeho obľúbenú tému, sa už medzitým začala prejavovať akási『únava materiálu』, nakoľko som bol viac-menej presvedčený o tom, že sa proste donekonečna nedá (v)kráčať do tej istej yakuzskej rieky s mnohými potokmi krvi, pretože by sa to najskôr mohlo javiť presne tak, ako už totálne vyžmýkaná látka, no nie tomu vôbec tak, minimálne teda v prvej časti, keď ma tento tvorca opätovne presvedčil, že ešte ani zďaleka nepatrí do starého železa, pritom tieto nepredvídateľné postavy mali zväčša nervy zo železa, ak to mám však správne definovať, čo sa konkrétne týkalo scenáristického obsahu. • V podstate sa to opäť zameriavalo predovšetkým na「japonskú mafiu」, čiže na jednotlivé klany, buď čisto súperiace medzi sebou, alebo dokonca ešte jestvuje i potenciálna možnosť, že taktiež medzi sebou bojujú aj spojenecké klany o výhodnejšie teritórium, čím sa vari konečne dostávam i k jednému z dôležitých protagonistov - Otomaovi, a to vo vskutku lahôdkovom podaní Katešiho "Beata" Kitana, ktorý ma svojou nápaditou réžiou a odvážnym, hereckým výkonom, síce nadmieru potešil, no nekládol si servítku pred ústa, čiže ma svojim autentickým prístupom obzvlášť šokoval, až som z toho mierne vykoľajený, t.j. opakovanie v podobe ďalšieho repete, by ma zrejme primälo k menšiemu rozladeniu psychiky, čiže nechcem riskovať poškodenie nervovej sústavy. • K tomuto drsnému thrilleru by ste sa mali dostať až vtedy, akonáhle absolvujete režisérovu tvorbu pred touto premiérou, keď následne pochopíte, čo má tým totižto básnik na mysli...?  (11.05.2023)