Ukrutnost

Na stará kolena Takeši Kitano pokračuje ve svých filmových vtípcích započatých někdy s bizarní bestofkou "Takeshis", ale protože je Kitano takovej borec, tak ví že si to může dovolit, protože ví co dělá a nemůže to dopadnout zle. V takovémhle podobném stylu se nese i jeho nejnovější film Outrage, který žene jakuzácký žánr do až uhozeně nadsazených rozměrů, ale přitom nakonec nese nejspíš určitou docela i vážně míněnou zprávu. Příběh začíná nějakými menšími neshodami mezi hlavou vedoucí rodiny a menšími jakuzáckými šéfy a tak se stane, že jeden z šéfíků menšího gangu Otomo (Takeši Kitano) dostane za úkol trošku dloubnout do jiného gangu vedeného staříkem Murasem, aby je trošku postrašili. Otomo vyšle jednoho ze svých jakuzáků do baru patřícího druhému gangu, kde se ho pokusí obrat a následně, aby se urovnalo nedorozumění mezi gangy a nezačla válka, se Murase rozhodne poslat svého pobočníka s omluvou za Otomem. Tímhletím banálním "problémem" se odstartuje až neuvěřitelně monstrózní síť intrikaření a přetvářek, kdy se všichni navzájem ujišťují jací jsou věrní bratři a že ten aktuální problém je jen taková "formalitka" a zároveň se snaží zlikvidovat jakoukoli konkurenci mezi svými "bratry". Murase i Otomo jsou ještě poctiví gangsteři a tak dělají, co jim nadřízení řeknou, ale slovy jedné z postavy "kariéra je dneska víc než peníze", takže nějaká oldschool pravidla a jakuzácká čest jim je málo platná. V předchozích filmech Takeši Kitano ukazoval jakuzáky jako nemilosrdné ale "čestné" nebo jako veselé strejdy, kteří semtam někoho odprásknou atd. teprve až v Outrage přišel ale s tím dnešním pohledem na jakuzu. Tak jako samuraj by v dnešním světě stěží obstál, tak i by těžko obstál i Jamamoto z Brothera nebo ti strejčci ze Sonatine mezi jakuzáky z Outrage a jakuzáci v Outrage jsou prostě především pěkní šmejdi bez jediné dobré vlastnosti až na ty dva nejnižší šéfíky Otomo a Muraseho, kteří alespoň cítí nějakou loajalitu k vlastním i k nadřízeným. Takhle to vypadá, že se Takeši Kitano rozloučil s jakuzáckým žánrem s tím, že už prostě jakuza není co bejvávala, ale zároveň si neodpustil i nějaké to parodování jako nejvíc asi v jedné z prvních scén, kdy se přijdou Muraseho lidi omlouvat Otomovi a vypadá to jako typická jakuzácká scéna až na to, že se stupňuje ještě víc a víc potom, kde by normálně taková scéna už dávno měla nějaké pokračování. Podobných scének je tam ještě několik a je na ně čas, protože film je poměrně pomalý, což je možná právě tím, že v druhé polovině už jede takovým trochu epizodním způsobem a divák sleduje sérii uzavřených scének o tom kdo koho chce zrovna podrazit, které ale naštěstí fungují dobře a není to nuda. Dokonce to i působí docela silně, protože jakuzáci tu jsou s každou další scénou čím dál větší šmejdi až už by si člověk odplivl a pak přijde závěr filmu, kde si už asi každý řekne, že ta dnešní jakuza je prostě pěkný svinstvo, jakože víc než dřív :) a zároveň to působí ještě tak trochu cynicky černohumorně. A ještě taky když dojde na násilí tak to je dost brutální v porovnání s předchozími kitanovkami. Není to *****, na to je to moc utahané a zamotané, ale každopádně je to velké překvapení mezi kitanovými filmy a zvlášť s ohledem na předchozí tvorbu v jakuzáckém žánru. (03.01.2011) (méně) (více)