Ukrutnost

Kitana nasledovaného nemám a proto nemůžu říct zda jde o jeho typickou tvorbu, nebo je to úkrok stranou. Film se tváří jako pečlivě budovaná asijská kriminálka, ale celou dobu jsem měl pocit že se přede mnou odehrává zběsilá hodně černá komedie kterou nemám šanci plně docenit, ale střípky z ní pochytím tak jako tak. Její nesrozumitelnost tkví jednat v obrovském množství zaměnitelných postav, tak v neustále se opakující monotónní variaci téhož. Intrika střídá intriku, pomsta střídá pomstu. Každá událost je sice pečlivě zanalyzována, a je nalezeno a odsouhlaseno její řešení, přesto se nic podstatného nezmění a schéma pokračuje dál. Až někdy v třetině filmu mi došlo jak je to celé bizarní a směšné. Jako nápovědu pro diváka režisér vsunul do děje několik veskrze humorných scén a postav. Nejde ovšem o humor v klasickém stylu, ale spíše o momenty kdy nezbývá nic jiného než se zasmát iracionalitě života. (08.02.2012)

Zrada na zradě. Takeshi Kitano se po letech vrací k Yakuzácké tvorbě a bere to pěkně na tvrdo. Jako Beat Takeshi tu hraje jednoho menšího bosse a největšího tvrďáka z filmu. Takeshi chtěl ukázat, jak nejisté je býti členem. Můžete se někomu nelíbit, někomu něco udělat a nebo jen být členem Bosse, který má jít tzv. "do penze". (03.11.2011)

Máte, co jste chtěli, aneb vedle "Achilles a želva" další Kitanův zlý žert na úkor diváků, který tentokráte má podobu naprosto čisté a artistních přesahů prosté žánrovky. Nicméně i v přímočarém příběhu je nepřehlédnutelný režisérův vytříbený rukopis. Stylová strohost zde vytváří famózní mechanický rytmus, který odhaluje monotónnost jakuza filmů, při čemž Kitanovy charakteristické elypsy umožňují ohlodat klasický příběh o likvidaci jednotlivých větví zločinecké rodiny na naprostou dřeň. Výsledkem je řetězec schematických momentů a pravidelná sinusoida, kde strojené rituály či tiché pletichaření střídají žánrově povinné výbuchy slovní agrese i věcně precizního násilí. Právě očesáním žánru na samotnou ritualizovanou podstatu Kitano ukazuje jeho směšnost. Mocenské tahanice šéfů mají podobu až burleskních naschválů a násilí sahá na rovinu kreslených grotesek. Jako Kitanův film nenápadně podvratné, jako jakuzárna ryzí a proto dokonalé. "You know, you're dealing with the yakuza?" (26.10.2010)

Divně udělaný film, na který platí moje rčení, že to nemá hlavu ani patu. Nějakou základní dějovou linku ještě pochopím, ale proč je v podstatě každá scéna o něčem jiném a jde to tak rychle po sobě, že další scéna popírá tu předchozí. Pořád nějaké změny, navíc bez vysvětlování. Ale jinak je to plné klasického uřezávání prstů a mnohem horších věcí. 2+* (23.11.2022)

Jeden to musí přežít, aby zjistil, kdo vyhrál, aneb jakmile začnou v Yakuze mocenské boje, nebude otrava krve z tetování tím nejhorším, co vás může potkat.. Kitanovi, tentokrát hodně odosobněnému, se nepodařilo na festival groteskního násilí naroubovat sebemenší příběh, takže vám ve finále bude nejspíš jedno, kolik po této mafiánské vybíjené najdete malíčků ve svém sushi. Jinými slovy, o deset let starší Brother měl duši, ta Outrage je propíchnutá dranžírákem na seppuku, ale třeba to tak Takeshi zamýšlel.. (20.02.2012)