Ukrutnost

JAPONSKÉ PODSVĚTÍ: Někdo líže smetanu, na někoho zbývá černá práce. A bratr nezná bratra.... Tvrdá ruka a hierarchie věrná japonským tradicím, intriky hodné králů a nejvysmátějším je policajt, který má na starosti boj proti organizovanýmu zločinu. Chvíli to připomíná klasický francouzský kriminálky, pak zase asijský vyvražďovačky. Ale JEDEN Z NICH MUSÍ PŘEŽÍT, ABY SE UKÁZALO, KDO JE VÍTĚZ! Žádný pravidla, nejde rozpoznat, kdo je yakuzák na sestupu a kdo je zrovna teď šéf. Rubou se mezi sebou jako šílenci a japonská mentalita je pro mě záhadnější než kdy jindy. Poctivá gangsterka. Nečekejte KMOTROVU klasiku. Spíš asijskou řezničinu, ve který yakuza vyhlazuje sama sebe. Pravda je, že tahle dobře udělaná mafiánská řežba je trochu zvláštním filmem, pohybující se na rozhraní mezi 2–4*. Divný že? Dal bych 3, ale ještě dneska se mi vybavují některé věci. Dám 4*, i když si je asi nezaslouží! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Pochopím, proč si nedávat spicha s yakuzou u zubaře. 2.) Nevím, jak vypadá vyměklej člen mafie. 3.) Zjistím, jestli nůž, kterej mám doma, je vhodný na uříznutí prstu. 4.) Potřebuji inspiraci pro popravu. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (08.01.2011)

Jeden to musí přežít, aby zjistil, kdo vyhrál, aneb jakmile začnou v Yakuze mocenské boje, nebude otrava krve z tetování tím nejhorším, co vás může potkat.. Kitanovi, tentokrát hodně odosobněnému, se nepodařilo na festival groteskního násilí naroubovat sebemenší příběh, takže vám ve finále bude nejspíš jedno, kolik po této mafiánské vybíjené najdete malíčků ve svém sushi. Jinými slovy, o deset let starší Brother měl duši, ta Outrage je propíchnutá dranžírákem na seppuku, ale třeba to tak Takeshi zamýšlel.. (20.02.2012)

Jaká závažná témata nastoluje dnešní film? Jedním z velkých témat dnešního filmu, které etabloval americký nezávislý film reprezentovaný Lynchem, bratry Coeny, Jarmuschem, Tarantinem a současně i japonským režisérem Kitanem, je soudobá podoba zla. Tito tvůrci dochází ve své umělecké analýze dnešního zla k překvapivému závěru, že je groteskní. Nositeli zla jsou brutální blázniví gangsteři, zabijáci s duší dítěte, dobráčtí obtloustlí sousedé, dojemní budižkničemové či uječení členové Jakuzy, kteří jsou všechno možné, jen ne cool. Poetickým principem se stává černá komedie a morální hodnoty jsou provokativně relativizovány natolik, že nejsme schopni určit, co je dobré a co zlé, čemuž zde napomáhá vybalancovanost všech protagonistů, respektive absence ústředního hrdiny, vůči němuž by šlo poměřovat okolí. Ačkoliv tu je každá z postav součástí konkrétního mocenského klanu, jedná zcela nezávisle a myslí jen na sebe. Jedinou jistotu je grotesknost a náš smích tam, kde bychom se rozhodně smát neměli. Jaký posun ve vnímání zla od dob Obyčejného fašismu, kdy se dokazovalo, že zlo je ďábelské. Dnes není zlo ani hloupé, ani nelítostné. Je prostě jen... groteskní. (02.06.2011)

Ty woe, kdo jinýmu jámu kope až se ucho utrhne. Ke svýmu překvapení jsem to zvládla celý, ale přiznávám, že místy se mi nedělalo vůbec dobře. Taky jsem tu vyluzovala nějaký divný zvuky, protože se zbytek rodiny chodil dívat jestli mi něco není, popřípadě zda nepotřebuju ke křeslu přistavit kbelík... Jinak bych řekla, že film má přesný Kitanovský rukopis - je sice rozvláčný, ale i tak jde ke svému cíli přímo a bez zbytečných kudrlinek. (19.02.2012)

Asi hlavním zádrhelem je částečná zmatenost a překombinovanost v ději, ten chaos je taky trochu nastolenej tím, že jsou si ti japončíci prostě podobní, nedá se nic dělat. Nicméně platí pravidlo, že Yakuza jsou trvdí chlapíci, kteří si nic nedarujou a s úsměvem vrazí např. někomu hůlky na jídlo do ucha. A aby to okořenili, useknou prst(y) a tak. Na to, jak film ze začátku vypadal nudně a nezáživně, tak především ve druhé půlce se strhne taková smršť intrik a vzájemné nevraživosti, že divák nestačí počítat mrtvoly. Sice opravdu chvílema nevíte, kdo je proti komu, protože jsou pravděpodobně všichni proti všem, nicméně vrchol klanu je jen jeden a tam to celý směřuje. (08.09.2014)