Urážka
Autoreiji
Outrage
Outrage
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Keiiči SuzukiHrají:
Takeši Kitano, Džun Kunimura, Rjó Kase, Kippei Šiina, Rendži Išibaši, Fumijo Kohinata, Tetta Sugimoto, Sóičiró Kitamura, Tomokazu Miura, Takaši Cukamoto (více)Obsahy(2)
Několik klanů Yakuza soupeří v japonském podsvětí o přízeň vůdce své rodiny. Tento boj o moc nemá konce a ve zkorumpovaném světě, kde neexistují hrdinové, ale jen zrady a pomsty, nejde o to, dostat se na vrchol, ale především o přežití... V čele zločinecké rodiny Sanno-kai, japonského nejmocnějšího syndikátu z podsvětí, stojí Předseda. Jeho pravou rukou je Ikemoto, jež řídí každodenní byznys. Předsedovým největším rivalem je Murase. Předseda má za to, že Ikemoto se dostal v rámci svého pohodlí až příliš blízko k Murasovi a žádá, aby se od sebe distancovali. Ve snaze uklidnit Předsedovo podezření, Ikemoto nařídí Otomovi, jednomu z mechaniků, aby přinesl několik důkazů, že oba gangy proti sobě brojí. Jenže to je jen začátek nemilosrdné série zrad a konfliktů. Netrvá dlouho a několik klanů Yakuza se chladnokrevně snaží získat peníze a především moc. Intriky a krátkodobá hra na věrnost vrcholí. V tomto zkorumpovaném světě neexistují hrdinové, v tomto boji stojí zlo proti zlu a spirála války gangů nemá konce... (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (111)
,,Hej, uvědomujete si, že jsme Yakuza?'' --- Čert vem Ghanu, alu udělat z jejího velvyslance krupiéra a ambasády doupě neřesti, to už chce kapku té samurajské odvahy. Kitano ji zřejmě má a celkem by mně reakce Ghany zajímala (pokud tím tedy nejsou v Ghaně naopak nad očekávání poctěni :-). Jak tu psali jiní, nečekejte Kmotra. Janoské tempo vyprávění je jiné a už jen zorientovat se v těch rodinách... V podstatě jde o čistku v Yakuze, která mi připomněla čistky vysokých armádních důstojníků ve třicátých letech za Stalina. Tam také nikdo nevěděl na čem pořádně je, jednoho dne byl na výsluní čerstvě povýšen a druhý den už ležel s prostřelenou hlavou kdesi ve sklepě baráku NKVD. A jelikož se jelo na čisto, bídně dopadla i rodiny dotyčného. Tady to bylo podobné jen to bylo okořeněno tím, že jedna frakce byla ponoukána pod příslibem odměn k útoku na druhou frakci bratři nebratři, přísahy nepřísahy - což vedlo nakonec k totální bratrovraždné válce, která vedení nestála prakticky žádné síly ani prostředky. Mne film zaujal spíše svými exotickými lokacemi industriálního Japonska i tou pomalejší formou vyprávění. Dávám tedy za 3 prsty. * * * ()
Jaká závažná témata nastoluje dnešní film? Jedním z velkých témat dnešního filmu, které etabloval americký nezávislý film reprezentovaný Lynchem, bratry Coeny, Jarmuschem, Tarantinem a současně i japonským režisérem Kitanem, je soudobá podoba zla. Tito tvůrci dochází ve své umělecké analýze dnešního zla k překvapivému závěru, že je groteskní. Nositeli zla jsou brutální blázniví gangsteři, zabijáci s duší dítěte, dobráčtí obtloustlí sousedé, dojemní budižkničemové či uječení členové Jakuzy, kteří jsou všechno možné, jen ne cool. Poetickým principem se stává černá komedie a morální hodnoty jsou provokativně relativizovány natolik, že nejsme schopni určit, co je dobré a co zlé, čemuž zde napomáhá vybalancovanost všech protagonistů, respektive absence ústředního hrdiny, vůči němuž by šlo poměřovat okolí. Ačkoliv tu je každá z postav součástí konkrétního mocenského klanu, jedná zcela nezávisle a myslí jen na sebe. Jedinou jistotu je grotesknost a náš smích tam, kde bychom se rozhodně smát neměli. Jaký posun ve vnímání zla od dob Obyčejného fašismu, kdy se dokazovalo, že zlo je ďábelské. Dnes není zlo ani hloupé, ani nelítostné. Je prostě jen... groteskní. ()
Takeshi Kitano tentokrát nedokázal/nechtěl filmu vdechnout pro svou tvorbu tak typický nádech absurdity, popř. subtilního humoru. Jeho film je o to vážnější, ale také o to více strojový. V mafiánech ze staré japonské školy by se lidskosti jeden nedořezal a veřte, že to není nedostatkem pokusů. Ukrutnost se zploštila na sérii smrtí ve jménu cti, pomsty, zadostiučinění, anebo jen čirého manipulátorství. Chybí tomu emocionální rozměr. 7/10 ()
Tempo příběhu by mohl za rychlé považovat snad jen invalidní šnek, přesto mě to celé jaksi zaujalo a ani mě nenapadlo, že bych se mohl nudit. Faktem je, že jsem si ani nemohl dovolit povolit v ostražitosti, mohlo by mi totiž uniknout jméno nějaké důležité rodiny a já už jsem měl i tak co dělat, když jsem se snažil přiřadit jména k obličejům. Nejhorší pro mě bylo to, že se ti Japonci neustále pohybovali, a když si párkrát prohodili místa, připadal jsem si jako trotl, který si myslel, že vyhraje nad skořápkářem. ()
Galerie (65)
Zajímavosti (4)
- Jediným Kitanovým záměrem při psaní scénáře bylo, aby byl film zábavný. Začal proto vymýšlením způsobů, kterými budou postavy postupně umírat, a až poté napsal příběh, který umožňoval jejich zobrazení. (Raztubyl)
- První Kitanův film natočený ve formátu 2.35:1. (Hal_Moore)
- Kvůli požadavku producenta nebyl obsazen jediný herec, který předtím hrál v jakémkoliv jiném Kitanově filmu, s výjimkou Kitana samotného. (Raztubyl)
Související novinky
5. ročník festivalu japonského filmu a kultury
Ve dnech 20. – 26. ledna 2012 proběhne v pražském kině Lucerna Festival japonských filmů Eiga-sai 2012. Výrazně rozšířený 5. ročník festivalu nese podtitul „Pocta Kitano Takeshimu“ (Hommage à Kitano… (více)
Kitano opět ve spárech yakuzy
Takeshi Kitano je bezesporu všestranný tvůrce, ale na mezinárodní scéně se prosadil hlavně díky gangsterkám a drsným kriminálnkám. Těmto žánrům se však na celých deset let odcizil. Teď se ke kořenům… (více)
Na stará kolena Takeši Kitano pokračuje ve svých filmových vtípcích započatých někdy s bizarní bestofkou "Takeshis", ale protože je Kitano takovej borec, tak ví že si to může dovolit, protože ví co dělá a nemůže to dopadnout zle. V takovémhle podobném stylu se nese i jeho nejnovější film Outrage, který žene jakuzácký žánr do až uhozeně nadsazených rozměrů, ale přitom nakonec nese nejspíš určitou docela i vážně míněnou zprávu. Příběh začíná nějakými menšími neshodami mezi hlavou vedoucí rodiny a menšími jakuzáckými šéfy a tak se stane, že jeden z šéfíků menšího gangu Otomo (Takeši Kitano) dostane za úkol trošku dloubnout do jiného gangu vedeného staříkem Murasem, aby je trošku postrašili. Otomo vyšle jednoho ze svých jakuzáků do baru patřícího druhému gangu, kde se ho pokusí obrat a následně, aby se urovnalo nedorozumění mezi gangy a nezačla válka, se Murase rozhodne poslat svého pobočníka s omluvou za Otomem. Tímhletím banálním "problémem" se odstartuje až neuvěřitelně monstrózní síť intrikaření a přetvářek, kdy se všichni navzájem ujišťují jací jsou věrní bratři a že ten aktuální problém je jen taková "formalitka" a zároveň se snaží zlikvidovat jakoukoli konkurenci mezi svými "bratry". Murase i Otomo jsou ještě poctiví gangsteři a tak dělají, co jim nadřízení řeknou, ale slovy jedné z postavy "kariéra je dneska víc než peníze", takže nějaká oldschool pravidla a jakuzácká čest jim je málo platná. V předchozích filmech Takeši Kitano ukazoval jakuzáky jako nemilosrdné ale "čestné" nebo jako veselé strejdy, kteří semtam někoho odprásknou atd. teprve až v Outrage přišel ale s tím dnešním pohledem na jakuzu. Tak jako samuraj by v dnešním světě stěží obstál, tak i by těžko obstál i Jamamoto z Brothera nebo ti strejčci ze Sonatine mezi jakuzáky z Outrage a jakuzáci v Outrage jsou prostě především pěkní šmejdi bez jediné dobré vlastnosti až na ty dva nejnižší šéfíky Otomo a Muraseho, kteří alespoň cítí nějakou loajalitu k vlastním i k nadřízeným. Takhle to vypadá, že se Takeši Kitano rozloučil s jakuzáckým žánrem s tím, že už prostě jakuza není co bejvávala, ale zároveň si neodpustil i nějaké to parodování jako nejvíc asi v jedné z prvních scén, kdy se přijdou Muraseho lidi omlouvat Otomovi a vypadá to jako typická jakuzácká scéna až na to, že se stupňuje ještě víc a víc potom, kde by normálně taková scéna už dávno měla nějaké pokračování. Podobných scének je tam ještě několik a je na ně čas, protože film je poměrně pomalý, což je možná právě tím, že v druhé polovině už jede takovým trochu epizodním způsobem a divák sleduje sérii uzavřených scének o tom kdo koho chce zrovna podrazit, které ale naštěstí fungují dobře a není to nuda. Dokonce to i působí docela silně, protože jakuzáci tu jsou s každou další scénou čím dál větší šmejdi až už by si člověk odplivl a pak přijde závěr filmu, kde si už asi každý řekne, že ta dnešní jakuza je prostě pěkný svinstvo, jakože víc než dřív :) a zároveň to působí ještě tak trochu cynicky černohumorně. A ještě taky když dojde na násilí tak to je dost brutální v porovnání s předchozími kitanovkami. Není to *****, na to je to moc utahané a zamotané, ale každopádně je to velké překvapení mezi kitanovými filmy a zvlášť s ohledem na předchozí tvorbu v jakuzáckém žánru. () (méně) (více)