Dům hrůzy
Dom zły
The Dark House
Zlý dom
Režie:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Krzysztof PtakHudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Arkadiusz Jakubik, Marian Dziędziel, Kinga Preis, Eryk Lubos, Robert Więckiewicz, Bartłomiej Topa, Krzysztof Czeczot, Mariusz Jakus, Piotr Głowacki (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Existenciální koktejl, který namíchal režisér Wojciech Smarzowski ve filmu Dům hrůzy, je ještě hořčí než ten, který servíroval ve svém hraném debutu Svatba (Wesele) v roce 2004. Opět se ale jedná o ironický portrét polské společnosti. Film se odehrává ve dvou časových rovinách. V té první sledujeme Edwarda Środoně, jenž po smrti své manželky opouští pobřeží Baltu a stěhuje se za prací v JZD do zapadlého koutu Běščad. Po cestě narazí na dům manželů Dziabasových. Počáteční nedůvěra domácích se postupně ve jménu tradiční polské pohostinnosti mění v pijatiku, nesoucí se zprvu v přátelském duchu. Druhou rovinu tvoří vyšetřování hrůzné vraždy, která se onoho večera v domě Dziabasových odehrála. Hlavním podezřelým je Środoň. V průběhu vyšetřování se toho děje daleko víc. Do popředí se dostává poručík Mróz a zkorumpovaný prokurátor Tomala. Politické souvislosti filmu mohou zůstat pro českého diváka v některých místech skryty. Děj filmu začíná na konci roku 1978 na baltickém pobřeží, kde se v té době tvořilo politické hnutí Solidarita. Hlavní hrdina utíká do zapadákova nejen zapomenout na smrt své manželky, ale taky z politických důvodů. Nehodlá se politicky angažovat. Vyšetřování zločinu se naopak odehrává v roce 1982, v době výjimečného stavu. Ten je ve filmu symbolicky v duchu polské filmařské tradice znázorněn zasněženou krajinou. Pod závěji sněhu zůstává uvězněna také pravda, jež by měla být výsledkem šetření. Při něm by se totiž mohlo ukázat, že do případu jsou zapleteni straničtí představitelé. A tak na tom, co se v domě hrůzy opravdu stalo, nakonec skoro nikomu nezáleží. Na snímek musíme nahlížet rovněž jako na obraz polské společnosti těch let. (Letní filmová škola)
(více)Videa (1)
Recenze (101)
Nutno uznat naprosto profesionální filmařinu, zvláštní živost, poutavost a přesvědčivou, až dokumentární realitu. Ale ten totálně depresivní obsah! Na rozdíl od POMA si nemyslím, že se tento kruh beznaděje a morálního marasmu týká jen komunistické totality. Člověk se svým sklonem k dobru (zde ovšem takové postavy chyběly) i ke zlu (zde takřka všechny postavy) zůstává stejný za každého režimu. Polské filmy mají vysokou úroveň, tento určitě po formální stránce také, ale celkově hodnotím jen za slabší tři, s ohledem na jeho obsahovou pokleslost a beznaděj. Může ovšem sloužit jako varování pro ty, co žijí v domnění, že lidé jsou dobří... ()
Temný a depresivní pohled na dobu, která svým způsobem temná a depresivní byla. Nikdo necítil naději na změnu či zlepšení situace, lidé se utápěli v alkoholu a ve vlastní malosti. V tomto filmu je pozitivní jediná věc, když se narodí, v hrozných podmínkách, nový život. To je ale vše. Doba tehdy neměla jen temné stránky, ačkoli naděje opravdu cítit nebyla. Otázkou také je, do jaké míry je lepší dnešek. Díky jisté konzumní svobodě a přístupu k informacím určitě lepší je. Ale i dnešní doba má svoje temné stránky, jsem zvědavá, kdy natočí někdo film o nich. ()
Morálne pľušťanie* zalievané zase len vodkou. Ovládaní aj ovládajúci v slučke chľastu, násilia, podvodov, nevery a donášania mocným. Tí nezaháľajú a následne roztáčajú ďalšie slučky vydierania a mocenského nátlaku. Brueghelovský obraz zimnej krajiny (ako trefne uvádza v komentári Iggy), plný potácajúcich sa postáv odnikiaľ nikam zakončuje drámu zmaru, z ktorého niet úniku. Poliaci mali v artových filmoch často sklon k zovšeobecneniu preexponovaného príbehu. Ak sa aj vyskytuje humor, je osobitý, podaný optikou vážnych, katolíckou vieroukou reznutých okuliarov. Cez ne sa premieľajú večné témy poľstva: velikášstvo, vodcovstvo aj zrada (jedinca i národa), poklesky (alkoholizmus, nevera), delenie (vzťahu, štátu). Často debatované vnímanie sa následne odráža sa v témach. Tu sa reflektuje éra štátneho socializmu, ako upatlaného, nepodareného a nenávideného systému (a zrejme i dneška). Jedinou nádejou bolo otupenie mozgu riadnym ťahom z fľašky Wódky Wyborowej. ........*) Pľušťanie = spisovné slovo pre český výraz "kocovina"; v slovníku slovenského jazyka je opísané ako smäd po (včerajšej) chlastačke. ()
I pres misty az absurdni chovani policistu se jedna o velmi zajimavy pocin, kdy divak ve dvou casovych rovinach sleduje jak den masakru, tak jeho rekonstrukci. Drsna atmosfera polskeho zapadakova, spousta dobrych scen a zajimavych postav. Solidni kriminalni drama, doufam, ze tohle neni posledni film Smarzowskiho, ktery jsem videl. ()
Ponurný film, ktorý na pozadí vyšetrovania veľmi reálne zachytáva vzťahy osôb a atmosféru v totalitnom režime Poľska. V podstate tu vyšetrovanie len sprostredkúva náhľad do machinácií, intríg a korupcie jedného poľského mestečka. Vytkol by som zbytočné dejové odbočky, ktoré nie vždy ozrejmili príbeh, ba často ho zbytočne zamotali. Kto má rád silne realistické filmy, určite odporúčam. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (6)
- Punková píseň, kterou ve Volze pouští nadporučíkovi jeho nadřízený, se jmenuje „Spytaj milicjanta“ a autorem je skupina Dezerter. Faktem je, že píseň byla poprvé nahrána v roce 1983, tedy rok před filmovou rekonstrukcí vraždy. (contreras)
- Ceny: Festival polských filmů 2009: nejlepší režie, scénář, střih (Pawel Laskowski), Polské národní filmové ceny 2009: mj. nejlepší režie, scénář. [LFŠ 2010] (Krouťák)
- Název filmu se neobjeví během celého filmu. (griph)
Reklama