Temný dům

Když jsme na letošním Febiofestu listovali v programu a vybírali, na který snímek zajít, spočinuly mé oči na podtitulu k tomuto snímku. Titulek hlásal: " Polské Fargo " . Něco takového jsem si přece nemohl nechat ujít..... . Ano, snímek se také odehrává v zimě na zasněžených pláních, ale samotný děj filmu je tentokráte zasazen ( kupodivu :o) do Polska. 70.- 80. léta, komunismus v plném proudu. Ženská postava je zde také těhotná, ale narozdíl od Farga se nejedná o hlavní postavu, ale mírně okrajovou. Dost ale srovnávání s Fargem, pár podobností by se jistě ještě našlo, ale oba filmy se ubírají vlastní cestou. Příběh temného domu se odehrává ve dvou časových rovinách. Prolíná se tu samotný zločin a následné vyšetřování na místě činu. Hlavní postavou je zde Edward Środoń, který jednoho deštivého večera vchází do místního stavení a tím se spouští série událostí, které mají fatální následky. Režisér Wojciech Smarzowski tu vypodobnil tehdejší východní Polsko v " celé své kráse " . Komunismus v " plném rozkvětu ", vodka tady teče takovým proudem, že i zapřísáhlý abstinent na ni musí dostat chuť, Čechoslovákům tu říkají Pepíci :o) a když z Tv spustila tehdy u nich hodně populární Helenka Vondráčková svůj šlágr Malovaný džbánku, celý sál propukl v hurónský smích ( včetně mě. :o) Nicméně nerad bych, aby tento můj komentář vyzněl, že snad tento snímek působí směšně, či se jedná o komedii. Taková slova rozhodně nejsou na místě. Jedná se o velice silné psychologické drama s detektivní zápletkou, vynikajícími hereckými výkony, syrovou všudypřítomnou kamerou a ten konec, to je jedním slovem NÁDHERA. Pokud je tento snímek odrazem současného polského filmu, tak musím konstatovat, že na tom není vůbec špatně ( ba právě zcela naopak ). Silné 4* (29.03.2010)

Ponurný film, ktorý na pozadí vyšetrovania veľmi reálne zachytáva vzťahy osôb a atmosféru v totalitnom režime Poľska. V podstate tu vyšetrovanie len sprostredkúva náhľad do machinácií, intríg a korupcie jedného poľského mestečka. Vytkol by som zbytočné dejové odbočky, ktoré nie vždy ozrejmili príbeh, ba často ho zbytočne zamotali. Kto má rád silne realistické filmy, určite odporúčam. (06.02.2013)

Hnus, naprostý hnus... Možná bych dokázal mnohé pochopit, pokud by pointa oné šílené noci, při níž řádil nůž i sekyra, byl chlast. Ale takto jsem tedy aspoň vyústění tohoto v lecčems šíleného filmu nepochopil. Přesto tu chlast hraje až extrémně silnou roli, což mi hodně vadilo! Není totiž snad 5 minut, aby ve filmu někdo nepopíjel vodku a neožíral se a to nejen v oné časové rovině popisující okolnosti onoho brutálního vraždění, ale i v té druhé rovině, která ukazuje jak zdejší policie provádí jakousi rekonstrukci celého případu. Pijí tu vyšetřovatelé, pije tu prokurátor, prostě pijí úplně všichni... Pokud chtěl pan režisér tímto filmem říct právě toto, pak děkuji pěkně a tohle jsem vidět vážně nepotřeboval.... Neříkám, že ve filmu není pár zajímavých momentů, které se snaží ukázat poměry v komunistickém Polsku počátkem 80 let (viz třeba zbavování se nepohodlných lidí prostřednictvím fingovaných dopravních nehod). Ale v té záplavě alkoholu na každém rohu toto dost snadno zapadne. Snažím se sice chápat, že někdo může celý tento film brát jako jakési temné a depresivní "podobenství" o době, která svým způsobem temná a depresivní asi i byla. Přesto nechápu, proč to celé muselo být tak bizarní (viz třeba vedlejší zápletka s těhotnou policistkou). Že je přitom možné se této bizarnosti vyhnout, aniž by při popisu bestiality zločinu utrpěla atmosféra syrovosti, svědčí třeba jeden z nejtemnější dílů seriálu Major Zeman (Studna). Přiznávám se, že jsem si v závěru, když se na scéně objeví sekyra, na tento díl i vzpomněl. Tolik tedy výhrady ke scénáři. Pokud jde o formu vyprávění, musím říct, že mi dost vadily ty časté flashbacky (resp. časté "přepínání" mezi oběma rovinami filmu), neboť jsem se pak v ději dost ztrácel. A to ještě, jakoby to panu režisérovi nestačilo, má film i jakousi třetí "rovinu" v podobě černobílých záběrů dokumentární kamery mapující celé vyšetřování. Asi to byl pokus o umění, ale mě to rozhodně při sledování filmu překáželo, neboť na sebe tímto režie poutá pozornost tam, kde k tomu evidentně není jediný důvod. Celé to tak na mě působilo strašně rozkouskovaně. Výčet všech negativ doplňuje naprosto odporná hudba, byť ji zde na druhou stranu i rozumím a chápu, protože ten vizuální hnus umně dokresluje. Z tohoto pohledu snad jedinou světlou chvílí filmu je, když z tehdejší polské TV zní píseň Helenky Vondáčkové "Malovaný džbánek". Dost málo světla na jeden tak depresivní (ba téměř hororový) film... (20.02.2019)

Pro mě je ten film především ukázkou polský povahy. Do jaké míry odpovídal tehdejší realitě si netroufám říct, ale působil na mě zatraceně realisticky. Pokud jde o příběh, tak ten tady trpí poměrně nepřhledným způsobem vyprávění, je tady znát, že scénář se psal tuším 12 let a občas jsem měl dojem, že scénarista něco napsal, rok si dal pauzu na chlast, pak se k tomu vrátil a začal psát jako ho v tu chvíli zrovna napadlo. Finálová fáze je natočená úplně jiným stylem než zbytek filmu, přišlo mě to, jak točený z nějaký obyčejný videokamery na druhou stranu to vypadalo velmi působivě a syrově. (15.10.2014)

Masakr - v doslovném i přeneseném smyslu, tak by se dal asi nejlépe charakterizovat "Dům hrůzy". Zdánlivě prajednoduché vyprávění o mordu a jeho vyšetřování, morytát jako vystřižený z nějaké kramářské písně, je zároveň sondou do polských reálií dramatického přelomu 70. a 80. let, obrazem neuvěřitelného morálního a hospodářského marasmu, prošpikovaným černočerným humorem a ironií. Digitální vizuál z poslední části filmu mi moc neseděl, ale jinak nemám co tomuto snímku vytknout a tak ty 4 a půl * klidně zaokrouhlím nahoru. (31.12.2010)