The Last Man on Earth

Povedeně uvěřitelná atmosféra liduprázdného města, Vincent Price na soustruhu vyrábí dřevěné kolíky, shání česnek, váže z něj věnce a ty věší na dveře svého domu, kolem něhož průběžně sbírá mrtvoly, které odváží za město a spaluje je ve velké jámě, a když v noci na okna a dveře zabuší "upíří zombie", pustí si gramofon, natáhne se na gauči a snaží se na ně nemyslet a spát... Skvělý rozjezd. A zbytek Posledního muže na Zemi horší nebyl. Flashback odehrávající se před nákazou byl pochmurný a dramatický jedna báseň, a závěrečná třetina zase ohromně bezvýchodně chladná. Nad lehce naivní pojetí příběhu jsem se povznést dokázal... A s novější verzí jsem nesrovnával. (24.03.2012)

Dost dlouho jsem váhal, jestli čtyři nebo pět, ale pak jsem si řekl, že když remaku s Willem Smithem jsem dal plný počet, tak tomuto snímku musím dát taky, protože se mi líbil víc :-)) Táhne to především geniální Price a dokonalá, ponurá, depresivní atmoška. Ty scény, kdy Vincent háže s maskou upíry do jámy, nebo záběry na opuštěný paneláky a závěrečná scéna v kostele byly opravdu dokonalý. Musím si přečíst tu knížku. (01.04.2011)

Zvláštny a depresívny snímok. Na Začiatku nám hlavný hrdina, posledný človek na Zemi ukazuje svoj rutinný deň. Zabíjanie zombíko-upírov, ich pálenie atd. Potom spomína na to, ako ku tomu došlo, že na zemi ostal sám. A potom prichádza koniec, možno ani nie šokujúci, ale depresívny, smutný a pre mňa aj poburujúci. Musím uznať, že Vincent je dobrý herec a svoju rolu zvládol viac než dobre. Nuž, z filmu plynie aspoň ponaučenie: Keď príde apokalypsa, radšej skap... (02.07.2010)

Mathesonovu knihu jsem necetl, ani jsem nevidel zadne jine zpracovani, takze o deji jsem mel jen hrubou predstavu. Tahle nestandardni upirina me po nekolika minutach naprosto vtahla a drzela me az do uplneho zaveru. Je sice fakt, ze po genialni prvni tretine jde atmosfera trochu dolu, ale neni to zadny propastny rozdil. Na prvni pohled jde o jeden z filmu, ze kterych Romero cerpal inspiraci pro NOTLD. Co ho ovsem vyzdvihuje do nebeskych vysin je Vincent Price v jedne ze svych nejlepsich roli vubec (a to je co rict). Neocekaval jsem depresi a vim ze upiri se boji cesneku a zrcadel, takze jsem se bavil dokonale. (31.07.2005)

Zaujímavé, ako niektoré staršie filmy dokážu evokovať súčasné udalosti. Pri Soderbeghovej Nákaze (Contagion, 2011) je podobnosť až desivo presná. Starší film Posledný človek na svete (1964) pripomína súčasnosť len rýchlo šíriteľnou nákazou. Dôsledky sú ale vo filme fatálnejšie. Posledným naozaj človekom ostáva muž, pracujúci v medicínskom výskumnom centre na vývoji vakcíny proti vzduchom a vetrom sa šíriacej nákaze. Vakcínu síce neobjaví, ale z neznámych dôvodov prežíva. Jeho osamotené trojročné plahočenie má však desivú podobu. Každý deň opakuje rutinu s likvidovaním nakazených, z ktorých sa po západe Slnka stávajú až príliš živí a smrtichtiví zombíci. Takže na ich elimináciu je potrebné draculovsky osvedčený kôl do hrude, benzín a oheň. Nekonečná osamelá mäsiarčina. Ako terapia slúžia platne s obľúbenou hudbou a púšťanie si domáckych filmov so zábermi šťastnej rodinky. Lenže, čo z toho, ak manželka je v truhle a nikde nikto? Alebo žeby predsa? Nuž, nekonečné likvidovanie nezlikvidovateľného ľudského odpadu dopadne nezvratnou logikou i na posledného muža. Pretože (spoiler): Kto čím zachádza, tým aj schádza. Táto pravda je známa prinajmenšom z doby straých gréckych bájí a povestí. V nich krutého a bezohľadného lupiča Sinisa, ktorý likvidoval svoje obete priviazaním o vrcholky dvoch borovíc, ohnutých k zemi; následným uvoľnením vrcholcov sa telo nešťastníka roztrhlo na dve polovice, tak tohto sadistu zabil hrdina Théseus tým istým spôsobom. (koniec spoileru). Skvelý herecký výkon ikonického Vincenta Pricea, však nestačí prekryť fádnu monotónnosť prežívania, trochu oživenú v poslednej tretine filmu. (03.07.2021)