Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dva gangsteři středního věku Paulo Berger a Charles Binnaggio řídí mezinárodní pašerácký gang a hledají nové lidi na pašování ilegálního zboží přes Evropu. Na výpomoc přijmou mladého nezaměstnaného novináře, který je ve skutečnosti agentem americké vlády. Má zjistit, zda jeho noví nadřízení nepracují pro šéfa americké zločinecké organizace, který ilegálně prodává zbraně na Kubu. Agent zjistí, že nespolupracují s mafií… Panama se v argotu označuje Paříž a její okolí. Názory na původ tohoto pojmenování se liší. Podle historika a novináře Claudea Duboise, se tento termín objevil po tzv. Panamském skandálu, který propukl v souvislosti s úplatky při stavbě Panamského průlivu, který poskvrnil reputaci řady francouzských politiků a průmyslníků. Podle jiného francouzského lingvisty Panama znamená nádherné elegantní město, ve kterém je plno skandálů a neřestí, a i když se nad ním vznáší duhový lesk, je plné iluzí a deziluzí. Možná proto si tvůrci filmu zvolili název Rvačka v Panamě. (Česká televize)

(více)

Recenze (50)

Aky 

všechny recenze uživatele

Jak mám rád Gabina, tak tohle se nepovedlo. Film je do tří čtvrtin zmatený, nikdo pořádně neví kdo je policajt a kdo gangster, a pakliže gangster, tak ke které partě patří. Gabin je sice výtečný jako vždycky v těchto jeho letech, jenže je ho na plátně pomálu, jinak se tam motají průměrní herci, jejichž tváře jsou jedna jako druhá. Docela slušný závěr už to stěží může rehabilitovat. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Moj druhy Denys de la Patelliere a opat som spokojny. Gangsterka zo 60. rokov ako ma byt, film hlavne stoji a pada na Jeanovi Gabinovi /Francouzsky Kankan, Komisar Maigret klade past, Komisar Maigret zuri/. Dej zaujme, takze divak sa az tak nenudi. Gert Frobe /Goldfinger, 100 000 dolaru na slunci/ bol taktiez na urovni. Takze ja ako mylovnik starych filmov 60. rokov musim ist vysoko. 72 % ()

Reklama

Javert 

všechny recenze uživatele

Na první pohled má Rvačka v Panamě všechno, co mám ve filmech rád - drsné charaktery, osamělé zabijáky, trochu té "špionské" atmosféry (př. epizodka Mike Coppolano v Tokiu), lehce exotický příběh. Po dokoukání však ve mně zůstává rozpačitost nad výsledkem, jelikož se mi zdá, že jsem viděl film minimálně o půl hodiny delší, tudíž lehce rozvleklý a koneckonců i postrádající takovou šťávu, která je patrná u nejlepších snímků žánru... ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Připravené na profesionální úrovni a z kvalitních surovin, pěkně naservírované i správně dochucené, se všemi přísadami, které máte rádi - ale STUDENÉ jako ... jako psí čumák - to je asi to nejvýstižnější, co mě napadá. V podstatě se jedná o stav ne nepodobný setkání Jeana Gabina a jeho čtyřnohého filmového partnera hned v úvodu snímku. Protože sebetalentovanější psí hvězdu nepřimějěte k nadšenému vítání, pokud k němu nevidí žádný důvod. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Du rififi à Paname sa väčšinou ksichtilo, ako povedzme taký (a)typický, gangsterský film, keďže to medzi dvomi konkurenčnými skupinami zakaždým maximálne vrelo, a tak si medzi sebou neustále vybavovali svoje účty, no zároveň tiež malo pomerne blízko i k takému Jamesovi Bondovi, a to nielen iba kvôli tomu, že jednu z vedľajších postáv stelesnil práve nemecký herec Gert Fröbe, ktorý sa mimochodom voľakedy zaskvel v asi podľa mňa úplne najlepšej "bondovke" s titulom Goldfinger, kde si vtedy zahral hlavného zlosyna Aurica Goldfingera, keď by som v tomto prípade súčasne nadviazal i na tajného agenta, ktorý sa vskutku votrel do priazne "diamantovému Paulovi", zatiaľ čo druhý gang reprezentovala postava menom Charlesa Binnaggioa, pričom na margo celej tejto veci rovnako doplním i to, že jeho predstaviteľ, t.j. americký herec s európskymi koreňmi (veď ako inak), George Raft, mal mimoriadne bohaté skúsenosti s "gangsterkami" v klasickom Hollywoode, ako je trebárs Hawksov Scarface: The Shame of the Nation z roku 1932, čiže by sa najskôr mohlo zdať, že sa tentoraz zišlo celkom vydarené obsadenie, ktoré ešte doplnil i nestor francúzskeho filmu JEAN GABIN, pritom všetkých priamo koordinoval nikto iný, než zrovna trochu diskutabilný Denys de La Patellière, francúzsky režisér, s ktorým to mávam, ako na hojdačke, kedy som raz hore, inokedy zas dole, teda čo sa týka celkovej spokojnosti s jeho režijným vedením. • Následne musím danú vec skonštatovať asi v takom zmysle, že výsledné dojmy sú zväčša ledva priemernými a k tomu aj mierne chaotickými, čo mi nakoniec obstojne vynahradila záverečná konfrontácia dvoch znepriatelených strán, ktorú síce nebudem bližšie charakterizovať, ináč by som tým pádom vyzradil to, na čo by sa mohol potenciálny divák začať tešiť, ak teda vydrží až do konca? • Nevravím, že mne osobne to robilo veľký problém, ale vôbec som sa nenahneval tomu, že sa každou uplynutou minútou čoraz viac schyľovalo k samotnému finále, vďaka ktorému som sa aspoň priklonil k trom hviezdičkám, ak som nechcel byť zbytočne kritickým. • Skrátka, dianie na plátne bolo nabité všelijakými plaveckými disciplínami, a to hneď od kraula, ďalej cez motýlika, až vari po prsia (doslovne), no akonáhle som sa do nich intenzívnejšie zapojil, tak som automaticky zistil, že chcem len akýmsi, naprosto zázračným štýlom, čo najrýchlejšie preplávať skrz všetky tieto prekážky, a to konkrétne až do cieľa, aby som si mohol konečne poriadne vydýchnuť, vrátane protagonistu Paula Bergera, ktorý bol na tom podobne! : PS : Ak chcete vidieť skutočné "RIFIFI", tak si jednoznačne zvoľte toto: Du rififi chez les hommes ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama