Polytechnika

Villeneuveove bezútešné zobrazenie zimného Montrealu mi pripomenulo každoročný depresívny vianočný výlet do Nových Zámkov. Všade zamračené, rad kockatých barákov, niekedy aj pod snehom, proste depka jak vyšitá. Autorským zámerom bolo udalosť zachytiť čo najviac nadčasovo, rozhodne tu nejde o nejaký osemdesiatkový fetiš, ktorého si v súčasnosti užívame až-až. Zaujímavý koncept rozprávania, kedy sa predáva štafeta hlavnej postavy medzi troch aktérov (medzi nimi aj vrah) dáva spomenúť na Van Santovho Slona, ktorý sa mi páčil ešte o chlp viac. Pričom je ale jasné, že tou hlavnou postavou číslo jedna je študentka. Ale aj tak hodnotím na základe toho, ako ma Polytechnique emocionálne zruinoval a aj na jeho štruktúre vidím, prečo to nedokázala napríklad monotónna Utoya. (29.10.2018)

Povedenější než Villeneuveovo hollywoodské Zmizení. U Polytechniky měl ještě volnou ruku a film je upřímnější, i když stále dost odosobněný, jako kdyby se režisér bál k hrdinům více přiblížit. Zajímavý byl pohled dvou uvěřitelných postav, které se octly jako oběti ve školním masakru, ale tyto postavy jsou načrtnuty stručně, takže k nim nelze nijak přilnout. Film je natočený černobíle. Působí syrově, ale stále se jaksi drží zpátky. V závěru tvůrce sáhla po vděčné pointě v koloběhu života, kdy se hrdinka rozhodne smrt spolužáků vynahradit novým životem. Nevím, jestli byla tato část smyšlená, ale po průhlednějším a bezpečnějším řešení režisér sáhnout nemohl. (27.10.2013)

(46. MFFKV) Nejednat se o novinářskou projekci, pravděpodobně neudržím dekórum a propuknu ve smích. Možná to je ale dáno jenom tím, že mi uniká několik věcí. Jednak nechápu, proč v roce 2009 vznikne film na téma "student zabije ve škole několik spolustudentů/spolustudentek", když jsou události v Columbine passé. Jednak, pokud odhlédnu od zvolené látky, nerozumím tomu, proč přijít s něčím, co svým zpracováním stojí daleko za snímky se stejnou problematikou. Formálně je POLYTECHNIKA sice zajímavá, ale nepřijde mi nejšťastnější kombinovat autentické pojetí (odpoutaná dokumentární kamera a černobílý materiál) s výrazně filmově stylizovanými postupy (užití hudby s ušislyšnou snahou o vyvolání patřičné emoce na straně diváka), protože to vede k estetizování násilí. Střídání vypravěčských hledisek by mohlo vést k možnosti nahlédnout na danou věci i z pozice vraha, ale nakonec je ona multiplicita pohledů redukována závěrečným komentářem mimo obraz a nápisem v titulcích do podoby jednostraně feminnistického uměleckého kýče, který pomíjí, že během dané události zemřely nejenom ženy. Vyfabulování daných událostí, což je odůvodněno úctou k rodinám zemřelých, mohlo dopadnout i jinak, než jako tezovité dílo, které komplexní otázky redukuje do pouhých emocí a banálních symbolů či metafor. Nemůžu se zbavit pocitu, že Denis Villeneuve točí v posledních letech ukázkové midculty. (06.07.2011)

46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Polytechnique / POLYTECHNIQUE / Polytechnika) - Důvod masakru hrozný, zpracování skvělé... Bál jsem se toho aby to nebyla další z vyvražďovaček kde jen teče krev a kde divák sleduje jen jakými možnými způsoby se dá člověk zabít. Byl to uplný opak - vidíme zde jak se cítily hlavní "hrdinové" tohoto filmu a jak se z jejich pohledů tento masakr odehrával - 4. 8. 2010 - 90% (20.06.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,418,304║Tržby Celosvetovo $1,418,304▐ Denis Villeneuve si veru nevyberá moc ľahké témy a opäť ponúkne dosť ťažkú udalosť, opierajúcu sa o skutočný krutý incident, minimum dialógov, odzbrojujúci vizuál, hmatateľná krutosť, dokonca vytvorí aj malú mozaiku ciest osudu založenú na určitých drobnostiach, ktoré ovplyvňujú práve pocity diváka, silná vec /80%/ (24.10.2013)