Polytechnika

Dosti hutné, silné téma. Bylo mi během sledování těžko. Přijde mi, že mohlo být téma vyváženo nějakým polehčujícím motivem. Nějakou světlou nadějí, aby to bylo dílo univerzálního charakteru a poselství. Proto hodnotím průměrně. Zfilmované jako dokument to bylo kvalitně, jen tomu chyběla křehká pocta duším, kterým byl film věnován. Třeba barevný závěr v podobě letících motýlů, ptáků. Letadlo plachtící skrze mraky. Něco takového (ve spojistosti s ženami, studentkami inženýrství, oběťmi antifeministického fanatika). (18.08.2017)

Rádoby dokumentární forma nezáživná, nemastná neslaná, což měl být nejspíš záměr, ale to už bych se radši podíval na klasický dokument. A ten černobílý obraz... Celý dětství jsem otráveně čuměl na černobílou bednu, takže tuhle pózu nepovažuju za žádný "umění", kór když se děj odehrává už v devětaosmdesátým. (19.01.2024)

Umně vyvolaná deprese a pocit bezradnosti se Polytechnice rozhodně upřít nedá, stejně jako velmi osobité formální hrátky s prostředím, úhly kamery a měnící se subjektivní perspektivou tří hlavních protagonistů - vraha, ženské oběti a mužského svědka. Villeneuve se tím snaží dosáhnout osobnějšího přístupu a větší emocionální odezvy, ale v nastoleném formálním měřítku, kdy akt násilí nastupuje na scénu až nečekaně brzy a styl se spíše zaměřuje na dynamizaci děje v podobě překrývání nejdramatičtějších událostí nežli na užší propojení s oběťmi, mu to moc nejde (nejvíce napínavé sekvence jsou ty, které aplikují hkediskové záběry, ale bohužel jich je příliš málo). A zatímco napojení na psychiku vraha v úvodu docela funguje, hlavní ženská hrdinka je nezajímavá a závěr mě příliš nezasáhl (a mužský klaďas je podivně odbytý). Každopádně je na tom vidět Dennisovo režijní nadání a pro jeho zanícené fanoušky určitě vhodná expozice do jeho tvorby. (28.09.2018)

Denis Villeneuve sa podujal natočiť spomienku k 20. výročiu tragédie, ktorá sa odohrala 6. decembra 1989 na Polytechnickej fakulte v Montreale. Udalosť, ktorá v Kanade vyvolala veľkú diskusiu o jej príčinách a ktorej tieň dodnes prenasleduje nielen mnohých jej účastníkov. Samotný režisér bol a je rovestníkom obetí tohto násilného a nezmyselného činu. Jeho motívy sú teda absolútne pochopiteľné. Jedinou chybou, ktorú na filme výraznejšie vnímam, je ten, že je určený pre tých ktorí vedia, alebo pre tých čo si dali tú námahu zistiť si čo sa vtedy stalo. Mrazivý, sugestívny príbeh, ktorý ponúka niekoľko uhlov pohľadu na udalosti je nielen pripomenutím, ale hlavne vyjadrením toho, že tí čo prežili, ale ani tí ostatní stále nezabudli. Neviem či mi bolo smutnejšie po dopozeraní filmu, či pri čítaní niektorých komentárov k nemu. Ľudia sú zrejme skutočne nepoučiteľný. Práve preto som sa rozhodla, že zapálim aj tú poslednú pomyselnú sviečku a pridám aj poslednú hviezdičku tomuto filmu. (18.11.2015)

Začal jsem trošičku pátrat, co je ten Denis Villeneuve zač a vypatrál jsem tenhle černobílý, francouzsky namluvený snímek mapující jeden prosincový den na montrealské polytechnice roku 1989. No jo, zase nám cpe nějaký umění, říkáte si. Ale omyl, vážení! Polytechnika je velmi syrové drama ze školních lavic, jež rozebírá traumatický dopad brutálního teroristického činu na psychiku mladého člověka. Svým mrazivým pojetím mi to v mnohém připomnělo vynikajícího Slona Guse Van Santa, který se věnoval masakru na střední škole v americkém Columbine. Villeneuve ve svém filmu využívá podobných metod, černobílá kamera nám přibližuje nevzhledný interiér budovy a komplex dlouhých chodeb, plíživé ticho a hmatatelnou bezmoc střídá hrůzný rachot hřmící zbraně a s ohledem na minimum dialogů nám snímek zprostředkovává příznačně tísnivou atmosféru. Výborná jednohubka na sychravý podzimní večer. (20.11.2015)