Jedna kočka za druhou

Film rozháraný stejně jako byly divoké devadesátky, začalo to už patronací krachují a vytunelované banky. Nezdravé povahy, neuspokojivé vztahy, chorobné ambice, dluhy a to se odehrává v prostředí rozpadající se vily. Sem tam zábavná situace, vše zachraňují oblíbení herci, takže se na to dá dívat (nejen) jako na doklad doby vzepětí a pádu všeobecných nadějí... (22.03.2021)

Nikdy jsem na tento snímek nekoukal v kontextu doby, ve které vznikl a vždycky se mi líbil. Pokud divadelní představení (neviděl jsem) působilo jako komedie, tak filmová adaptace značně nabrala na vážnosti, což je vcelku obvyklý jev (Bůh masakru aj.). Nicméně nemám filmu zobrazujícím konflikt generací a maloměšťáctví ve své nejnižší formě prakticky co vytknout. Herci jsou velmi dobří, vtipné momenty se málokdy minou účinkem a příběh příjemně plyne a baví. 3-4* zaokrouhlené nahoru. (23.06.2015)

Třináct let, která uplynula mezi záznamem divadelního představení DŮM NA NEBESÍCH a jeho převodem do KOČEK, nemohlo pronikavě změnit ani tvůrčí síly vynikající české herečky, ani těch okolo ní tím spíš, že se jedná o neméně skvělé herce i tam, kde nemohlo nedojít ke změnám (tj. prakticky ve všech případech). František Filip patří k nejvýraznějším osobnostem televizní dramatické tvorby, ale s textem divadelní předlohy ani on 13 let poté nemohl dělat zázraky; tvar divadelní hry, navíc vynikající divadelní hry světových parametrů a úrovně, nejde znásilnit ani sebegeniálnějším počinem. Citlivá adaptace, skutečný režisérský čin, možný v takto daných východiscích, byla zvládnuta skvěle a jemná filmová řeč nanejvýš jemně a s pietou za ty, kteří již nemohli nastoupit (těžce nemocný Miloš Kopecký skvěle nahrazený Josefem Somrem, výborná Simona Postlerová nahražující jedinečnou Hanu Maciuchovou, totéž platí o Petrovi Nárožném), dokázala převést jevištní projev do kultivovaného, neméně výrazného alternativního tvaru. Jiřina Bohdalová byla stejně jedinečná jako ve svém tehdejším vinohradském působišti (způsob, jakým uchopila svou úlohu, v něčem jakoby připomínal její legendární Fany) a skvěle postihla vzestupný emancipační Klářin vývoj. Ponechání dobových kulis v jejich věcném kontextu je nutné považovat za další přednost typické filipovské jemnosti a noblesy. Ne, neviděli jsme dvě různá představení a ani dva různé filmy; to by bylo nadsazené konstatování. Není ale možné plést si žánry a mechanicky přiřazovat kvalitativně odlišná východiska a dovozovat navazující apriorní soudy, které naznačují výhradně determinovanost svých autorů. O to více a lépe následně oceníme a doceníme nadčasovost Hubačova, Filipova i Bohdalové dramatického - ale i filmového - činu. (05.09.2009)

Tahle hořká komedie o prodavačče nádražního bufetu Kláře, ženě co "nesnáší dvě věci a to když s ní souhlasíš a když ji odporuješ" hodně stojí, stejně jako původní divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích, na skvělé Jiřině Bohdalové. Schválně jsem v jeden den viděl jak tento film tak onu výbornou divadelní předlohu a musím říct, že i když některé hlášky z původní hry ve filmu zazní (viz třeba hláška "To jsem musela být v hlubokém bezvědomí."), akcentována je zde spíš ta dramatická linka příběhu a celá řada pěkných hlášek a frků se do filmu prostě nedostala. Co mi tedy přišlo hodně divné, že postavu otce hlavní hrdinky zde hraje Josef Somr, kerý je dokonce o 3 roky mladší než samotná Bohdalová. Miloš Kopecký v divadelním zpacování z VInohradského divadla byl rozhodně lepší. Přesto celkově je tohle Zelenkovo zpracování velmi kvalitní. I díky hudbě Jiřího F. Svobody. (09.05.2021)

Úspěšná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště pražského Divadla na Vinohradech a tak se myšlenka na její filmovou verzi vlastně sama nabízela. Nejsem schopen posoudit, nakolik se celovečerní adaptace odchýlila od původní jevištní úpravy, neboť jsem bohužel zatím neměl příležitost k oboustranné konfrontaci, nicméně se domnívám, že film nabízí bez ohledu na aktualizace totožný dějový příběh, který zůstává dominující hodnotou celého díla. Pokud mě paměť neklame, scénář napsal ve spolupráci s režisérem Františkem Filipem, který stále patřil k největším oporám televizní dramaturgie počátku devadesátých let, Jiří Hubač čili veškeré argumenty, týkající se nedokonalosti scénáře považuji za bezpředmětné. Hra - i film - vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a léty zavedenou praxí devalvované, skutečně lidové obsluhovačky nejen nádražní jídelny, ale i trochu sobecké paní domácí, která nachází smysl svého života v nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že ne všichni z jejího okolí si tuto péči zasluhují. Jak už tu bylo mnohokrát přede mnou řečeno, vpravdě herecký koncert zde divákům připravila nedostižná Jiřina Bohdalová, která mohla postavu Kláry pojmout jen jako dodatkový bonus k předcházejícím sedmi létům na jevišti, ale naopak do ní vložila nové a svým způsobem originální pojetí a výsledkem je exaltovaný portrét jedné nešťastné ženské. V rámci tohoto hvězdného vystoupení bychom ovšem neměli přehlížet ani další interprety, zejména vynikajícího Petra Nárožného, Josefa Somra a dlouholetou oporu vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií degradované aristokratky ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily. Opakovat neopakovatelné se zdá být pošetilé, ale někdy i pošetilost mívá své opodstatnění a má-li za spojence takové osobnosti jakými jsou Hubač, Filip a Bohdalová, pak nezbývá, než složit zbraně a s úžasem i obdivem sledovat, jak tvoří opravdoví mistři. (26.07.2010)