Jedna kočka za druhou

Tak tento film se mi doopravdy líbil. Taková megera jakou hraje Jiřinka Bohdalová v tomto filmu se nevidí, ale ke konci co to? Vždyť ona má dobré srdíčko... Nejdřív to vypadá, že veškerý její život je složen z všeobecného mínění. Nemá svůj názor, vše dělá pro druhé a žije jako ti druzí. Ke konci se však ukáže ve svém pravém světle. Její bráška, za mlada taková nicka si dovede domů děvče, které má za sebou dost ošklivou zkušenost s muži a okolí do kterého se dostane to není schopné akceptovat. Doopravdy výborný film o tom jak jsou starší generace netolarantní a odmítavé k něčemu novému. (23.10.2005)

Znám i jako divadelní hru Dům na nebesích. Přenést divadelní hru na filmové plátno bývá často pěkný oříšek. Co funguje na divadle, už nemusí nutně fungovat na plátně nebo v televizi. Dávám tři hvězdy za výborné herecké obsazení, kterému kraluje Jiřina Bohdalová společně s Petrem Nárožným. Klára byla dobrosrdečná ženská, která by se rozdola, ale malinko to přeháněla. (09.09.2020)

Český film zpracovaný podle předlohy z divadelní hry J. Hubače s J. Bohdalovou v hlavní roli, která představovala Kláru Zárubeckou, ráznou a energickou prodavačku v nádražním bufetu na malém městě. Tato žena bydlela ve vile, jejíž majitelce, bláznivé J. Jiráskové posluhuje a doufá, že majitelka splní slib a vilu jí prodá. Zpočátku mi velké problémy činily nesrovnalosti v rodinných vztazích, neboť obvyklé věkové rozestupy mezi osobami neodpovídaly jejich generačním rodinným vztahům. Pro vysvětlení, otec J. Bohdalové v podání J. Somra je téměř stejný ročník narození jako jeho filmová dcera a současně bratr Bohdalky V. Vydra je pochopitelně minimálně o generaci mladší. Jediné vysvětlení se nabízí, že nejslavnější česká herečka hrála ženu o generaci mladší, než ve skutečnosti byla, a dle mého názoru se jedná o těžko pochopitelnou chybu. Téměř všechny postavy, snad s výjimkou pana Vydry, se v zapomenutém snímku F. Filipa chovaly dosti podivně, ať už se jedná o zmíněnou majitelku velké, ale neudržované nemovitosti bláznivě čekající na mrtvého manžela, Vydrovu mladou přítelkyni S. Postlerovou, nešťastného J. Somra, jenž při svých četných záletech jaksi opomněl platit výživné na své děti s mnoha různými partnerkami či podivínského zřízence pohřební služby P. Nárožného, jenž o divokou J. Bohdalovou projevoval zájem. Ona Bohdalčina divokost se nejvíce projevila při seznámení s partnerkou svého bratra S. Postlerovou, neboť její přivítání bylo naprosto katastrofální plné ponižujících výpadů, avšak zde paní Bohdalová narazila, jelikož mladá žena si nenechala nic líbit a ukázala se taky jako pořádná hysterka. Snad se mi podařilo vydedukovat správně, že paní Bohdalová chtěla vybrat partnerku pro svého o generaci mladšího bratra sama, ale až poté, co bude vila přepsána na ni. V menší vyplňující roli se objevil V. Postránecký jako vykutálený elektrikář. Označení filmu jako komedii považuji na nesprávné, neboť se dle mého názoru jednalo o komorní rodinné drama. Paní Bohdalová zde předvedla svůj typický výkon ženy z lidu, herecky se ji dokázala přiblížit pouze jmenovkyně Jirásková, zbytek herců předvedl výkony nevěrohodné (Somr), nedůstojné (Nárožný), či zbytečné (Postránecký). U snímků pana Filipa jsem zvyklý na vysokou úroveň, zde jsem něco nadprůměrně kvalitního hledal marně a bohužel shledávám, že hodnocení se nevejde ani do průměru. (03.08.2024)

Úspěšná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště pražského Divadla na Vinohradech a tak se myšlenka na její filmovou verzi vlastně sama nabízela. Nejsem schopen posoudit, nakolik se celovečerní adaptace odchýlila od původní jevištní úpravy, neboť jsem bohužel zatím neměl příležitost k oboustranné konfrontaci, nicméně se domnívám, že film nabízí bez ohledu na aktualizace totožný dějový příběh, který zůstává dominující hodnotou celého díla. Pokud mě paměť neklame, scénář napsal ve spolupráci s režisérem Františkem Filipem, který stále patřil k největším oporám televizní dramaturgie počátku devadesátých let, Jiří Hubač čili veškeré argumenty, týkající se nedokonalosti scénáře považuji za bezpředmětné. Hra - i film - vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a léty zavedenou praxí devalvované, skutečně lidové obsluhovačky nejen nádražní jídelny, ale i trochu sobecké paní domácí, která nachází smysl svého života v nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že ne všichni z jejího okolí si tuto péči zasluhují. Jak už tu bylo mnohokrát přede mnou řečeno, vpravdě herecký koncert zde divákům připravila nedostižná Jiřina Bohdalová, která mohla postavu Kláry pojmout jen jako dodatkový bonus k předcházejícím sedmi létům na jevišti, ale naopak do ní vložila nové a svým způsobem originální pojetí a výsledkem je exaltovaný portrét jedné nešťastné ženské. V rámci tohoto hvězdného vystoupení bychom ovšem neměli přehlížet ani další interprety, zejména vynikajícího Petra Nárožného, Josefa Somra a dlouholetou oporu vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií degradované aristokratky ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily. Opakovat neopakovatelné se zdá být pošetilé, ale někdy i pošetilost mívá své opodstatnění a má-li za spojence takové osobnosti jakými jsou Hubač, Filip a Bohdalová, pak nezbývá, než složit zbraně a s úžasem i obdivem sledovat, jak tvoří opravdoví mistři. (26.07.2010)

Horší, než divadelní inscenace. Nemohu si pomoci, abych nesrovnal film s divadelní inscenací. Herecký standard Jiřiny Bohdalové je nezpochybnitelný. Bohužel však další protagonisté, jinak vynikající herci, mi po zážitku z divadla připadají slabí a nevýrazní. Rovněž slavný režisér příběh rozkouskoval a filmová úprava, mám dojem, věci nepřidala. Ubyla atmosféra a napětí. (31.05.2017)