Konspirátor

Soudní drama zasazené do konce americké občanské války úspěšně nabourávající zažitou představu bezmezně spravedlivého a rovnoprávného Severu. Film sice jinak ničím nevybočuje ani neohromí, ale je to kvalitně odvedená řemeslná práce jak od Roberta Redforda, tak od herců v čele s Jamesem McAvoyem, Robin Wright či Tomem Wilkinsonem. Určitě lepší a mě bližší než příliš neosobní Spielbergův Lincoln. (30.09.2013)

"V časech války zákon mlčí." V americké válce Severu proti Jihu obvykle stojím na straně Zimbabwe a ani tento snímek mě nepřinutil změnit postoj. Jsem sice rád, že je zde ukázáno, kterak se ohýbá Ústava, až se z toho Otcové zakladatelé obracejí v hrobě, ale jelikož tohoto jednání jsem svědkem dnes a denně, tak mne to prostě nemůže šokovat. Nicméně mne celkem bavilo sledovat naivní snahu idealistického právníka, ale chybělo mi v tom trošku konspirace, protože je zřejmé, že "někdo informovaný" předával útočníkům informace o pohybu cílů. O tom to však není. Tady je předmětem úvaha o tom, kterak lze vyhrát soudní spor, když soudce již před jeho zahájením má napsaný rozsudek. Ve skutečném životě to nejde, ale ve filmu občas ano, takže se přiznám, že jisté napětí jsem pociťoval. (10.05.2016)

Veliké překvapení, čti zklamání. Větší nuda, než jsme čekali. Podle mého názoru je James McAvoy skvělý herec, tady ale neměl skoro co na práci. Moment, kdy začne ženě věřit, se ztratil, stejně jako se nedostavilo ani napětí či jakákoliv jiná emoce v závěru. Film jako by se natolik zaobíral tím, jestli v každé scéně svítí dostatek měkkého světla malým oknem do potemnělé místnosti, aby nám z toho vyskočil šerosvit, ale už nějak zapomněl na dramatický oblouk, na emoce, na EMOCE! Nebýt angažmá McAvoye, tak asi v průběhu usínám. Sterilní. (04.02.2012)

Jo takhle se buduje svobodnej stát, kde je možný žalovat i chlápka, kterými se vloupáte do garáže. Holt ani Řím nepostavili za den. McAvoy v roli ani ne tak idealistickýho, jako spíš morálně založenýho obhájce, a Robin Wright Penn coby jižanka charakteru natolik pevného, že na ní můžete dříví štípat, zafungovali jako dva magnety, který otáčejí střelku mýho diváckýho kompasu rovnou k tomu správnýmu pólu. Takhle vystavěný soudně-politický dramata zatra můžu! (13.01.2012)

Sahat jižanům na negry se nemusí vždy vyplatit. To poznala na vlastní hlavu i ikona všech ikon, velikán největší, jehož jméno šeptá za hrdého třepetání Hvězdotřpytného praporu v posvátné úctě každý Američan, přičemž jednou vlhkou rukou osahává ústavu a druhou majetnicky laská pojistku své devítky a demokracie. Tedy snad jen mimo majitelů nemovitostí v Harlemu a Bronxu. Ti jen laskají tu devítku, na výročí atentátu bouchnou šampáňo a smutně kalkulují případnou současnou hodnotu svých bloků za předpokladu, že by jejich nájemníci stále strádali pod bitchem otrokáře. Bobík Červenáfordka umí perfektní dramata a moc dobrý republikán by z něj asi nebyl! Ukazuje totiž, že jde li o hon na čarodejnice, tak u včel svědí prostředky, výjimka potvrzuje pravidlo a v přelomových momentech si jakýkoliv establishment s plnou hubou ideálů dokáže Biblí své demokracie chladnokrevně vytřít prdel. Mařenka Surratová by mohla vyprávět... Nebýt krutého castingového erroru v podobě obsazení nejslizštějšího "herce" v dějinách kinematografie, mužské verze Portmanovic Natálky, Skřeta Mekevoje, jehož xicht mi způsobuje nauseu už na plakátech, naperu pětihvězdu, aniž bych mrkl svým názorově nekorektním okem. (07.09.2011)