Antoine et Colette
Antoine and Colette
Režie:
François TruffautScénář:
François TruffautObsahy(2)
Krátký film Antoine a Colette je druhým pokračováním příbehu o Antoinu Doinelovi v režii Francoise Truffauta. Film byl natočen v roce 1962 jako jeden z pětice krátkých filmů z cyklu "Láska ve dvaceti", jež byly natočeny pěti významnými režiséry z různých zemí. Film zachycuje hlavního hrdinu Antoina Doniela jako sedmnáctilého mladíka pracujícího pro Phillips, firmu která vyrábí dlouhohrající desky. Antoine žije sám v zařízeném pokoji v Place Clichy a většinu času tráví poslechem opery nebo s kamarádem ze školy Reném. Během návštevy akce Berlioz Music Programme potká gymnazistku Colette, do které se poprvé zamiluje. Colette je sice stejně stará jako on, ale narozdíl od Antoina má milující rodiče, se kterými stále ještě žije ve společné domácnosti. Antoine se s Colette opravdu spřátelí a i její rodiče se k němu začnou chovat, jakoby byl jejich vlastní syn. Jen Colette ho stále bere pouze jako kamaráda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Pro toho, kdo měl možnost vidět malého Antoina o 3 roky dříve ve snímku Nikdo mne nemá rád - a je tedy obeznámený s jeho krušným dětstvím - a kdo si k němu už tím pádem i vytvořil sympatie - je Antoine a Colette zážitkem nikoli nepodobným tomu, jaký jsem zažíval u linklaterovské filmové trilogie spojené dvojicí postav Jesseho a Céline - je zkrátka velmi zvláštní - a velmi působivé - vidět stejného herce ve stejné roli o několik let později (aniž by takový sequel vznikl z komerčních pohnutek, jak je dnes obvyklé). Antoine se zde už vymanil ze zdí ústavů a postavil se na vlastní nohy, život si ale pro něj připravil další ťafku v podobě prvního milostného zklamání (po této stránce mi je trochu líto, že roli jeho vyhlédnuté krasotinky ztvárnila herečka, která mě příliš neoslovila - Marie-France Pisier - a osobně mě mnohem více zaujala Rosy Varte v roli Colettiny matky). Antoine a Colette je po mém soudu absolutně bezchybný film, který je o to lepší, viděl-li člověk Truffautův zmíněný předchozí snímek, a snad ještě více, může-li se člověk v Antoinovi také trochu poznat. Za zmínku stojí, že celý film je bytostně francouzský, všichni tam neustále kouří, jsou mimořádně zdvořilí a kulturní, poslouchají vážnou hudbu a čtou mraky knih, po ulicích jezdí samé citroëny 2CV a DS, a Antoine se živí ruční výrobou gramofonových desek (!) - film tak je mimo jiné příjemným závanem starých dobrých šedesátých let a do dnešních dní vyloženě zraje jako víno - a nic neztratil na své srozumitelnosti a nestárnoucí filmové čistotě. ()
Druhy diel duanelovskej serie je o laske : Duanel v podani Jean -Pierre Leauda sa zamyluje do nej, pricom ona je hrda dcera svetaznalej hajzlbaby a miestneho sofera hovnocucu menom Kolet - a : rozvija sa pribeh. Kolet povoli drobne veci ako obcas pohladit, jemny bozk a celkom nepochybne aj objatie, ale potom zas pride dobre zabezpeceny napadnik a Kolet sa vrhne k nemu. No a pre ostatnych teda sklamanie, ale taky je zivot - ba casto este horsi. Preco napokon davam vysoke hodnotenie, su 3 aspekty : herecke vykony, vyborna rezia a slusne dialogy. 90 % ()
Jak mladiství delikventi přicházejí o iluze. Antoine Doinel, 20 let, diagnóza: ucho. Že by ho někdo mohl začít mít rád? Odkud to přijde? Truffaut servíruje druhý díl doinelovské série. Stejně jako poprvé, když rezervovaně a zároveň citlivě sledoval emocionální masomlýnek dospívání, servíruje tentokrát čistou idiocii první lásky. Škoda, že je to jen kraťas. První lásky ale delší nebývají. ()
Colette je presne ten typ dievčaťa: jemne vyzývavá, étericky nedostupná, neodhaľujúca o svojich pocitoch veľa. Zato rada chodí na koncerty vážnej hudby, do kina. Namotá si okolo seba jedného, prípadne viacerých mládencov, ktorí takýmto Colletkám urobia všetko, čo im na očiach vidia, vytiahnu ich kade-tade, zabávajú ich rečami. Ale z jej strany je to len kamarátstvo. Skrátka - dievčina nemá ani zďaleka potrebu vážnejšieho vzťahu. Svojím spôsobom je zase na druhej strane rada za spoločníka a ochrancu. A tak s tajomným neznámym prísľubom dá tu jednu pusu, tu pohladká rúčku, podvolí sa objatiu. Kamarát je zamilovaný ako blázon, neuvedomujúc si svoju rolu užitočného idiota. No akonáhle sa zjaví perspektívny nápadník, slečna odrazu všetko vrhne do tohto vzťahu a doterajší nápadníci ostávajú vyjavení: "Veď už sme skoro spolu chodili!". A tak aj chudák hlavný hrdina. Aspoňže je táto láska - neláska s trampotami preložená skvelou hudbou a scénou, ukazujúcou výrobu jedného výlisku LP platne. Civilné poňatie je fajn, no celok sa na Čierneho Petra od Formana nechytá. ()
Nejdřív jsme zjistili, že Truffaut má rád filmy, nevychází s rodiči a chce si žít podle sebe. Nyní pokračujeme v jeho životě a v opět krásně poutavém vyprávění, které trochu připomíná starýho Formana a hodně připomíná mládí dosti z nás, tentokrát jde o dívku a vztah k hudbě. Antoine se postavil na vlastní nohy, má práci a Truffaut nám skrze něj ukazuje to, co nelze popřít. Že jediná láska je ta tragická. I proto tento díl autobiografie nevnímám nikterak pesimisticky. ()
Reklama