The Echo

Jak již sám název napovídá, hlavním tématem nebude úžasná hra světel a barev na vašem televizoru. Ano, připravte si pořádné bedničky, pokud možno alespoň 6 a zvuk se k vám bude linout ze všech stran. Již úvodní titulky tomu dávají tušit... Jinak asi ničím nepřekvapí tradiční duchařinou v podobě mrtvých holčiček, vypadaných nehtů a v podstatě všeho, co jsme doposud viděli jinde. Oceňuji však závěrečnou pointu a se zacpanýma ušima se přikloním k lepšímu průměru. :-) 68% (10.12.2009)

V konečném důsledku je pro mě snímek „The Echo jen průměrným filmem. Není vyloženě špatný, ale prostě ve chvíli, kdy se jedná o remake, se na něj dívám jinak. Jako kdyby tím film automaticky něco ztrácel. I u písní mám raději jejich původní verze. Jasně, jsou i výjimky, ale zrovna „The Echo“ nebude jedna z nich. Pokud vás ale původní film minul, rozhodně to pro vás ztráta času nebude. (26.02.2019)

No čekal jsem z Kremlu mráz a chladno opravdu bylo, ale dá se mluvit spíš o počínajícím jaru. Prostě mám pro ty asijský bubáky slabost a strašně se jich bojim (i když to jsou přičmoudlí běloši), takže tady jsem jakž takž přehlídnul naprosto příšerně hrajícího hlavního hrdinu s talentem stolního kalendáře a děsil se každýho stínu, kterej se mihnul temnejma chodbama strašidelnýho činžáku. A tak to má bejt. 70% (11.02.2013)

Stejně jako Nakata či Shimizu, i Laranas byl požádán, aby přetočil svůj Sigaw pro americké publikum. Originál ´sem zatím neviděl, čímž se aspoň vyhnu titěrnému srovnávání, ale na remakeu je jasně cítit inspirace a vykrádání japonských žánrovek. The Echo balancuje někde mezi Ringu a Ju-On a snadno by se utopilo v moři tuctových duchařin, nebýt poctivé (re)konstrukce tvořené poměrně invenčním přístupem. Narozdíl od svých předchůdců Echo buduje atmosféru pomocí zvukové skladby, půvabné práci s prostorem, jeho snímáním i svícením, a především live action postupy a in-camera efekty. Laranasova předchozí zkušenost s reklamnímy spoty a dokumenty tak nepřišla vniveč a oproti drtivé většine hollywoodských tvůrců ji dokázal koncipovat po svém. The Echo mě tak přesvědčilo, že ne všechny novodobé duchařiny stojí za starou belu a vzbudilo ve mě velké očekávání v režisérově připravovaném Patient X. (30.11.2009)

Nechci to zakřiknout, ale už nějaký čas se mi zdá, že vlna amerických remaků asijských duchařin už je konečně za námi. The Echo je prozatím jedním z úplně posledních zástupců této vlny, které po deset let ubíjela většinu hororových fanoušků, a samozřejmě za moc nestojí. Příběh tisíckrát provařený, herecké výkony spíše ubohé, strach nikde. (30.07.2010)