Láska jako trám

Ta neuvěřitelná rychlost jakou se děj odvíjel od hádky k usmíření. Přímo herecký koncert Jiřiny Šejbalové a Jana Pivce. Krásný film ze života - přítele (a nutno nekriticky podotknout, že i sebe) jsem v tom viděla několikrát. Nejlepší příklad - nechte chlapa samotného nakupovat - myslím si, že od 50. výročí svatby bych taky chodila s lištičkami u krku...:o) (06.10.2011)

A já chtěl Blaženě koupit šátek v Domě módy. Teď se za tu myšlenku stydím! Tolik krásy, lásky, moudrosti i opravdového člověčenství aby jeden pohledal. Přestože příběh je vlastně velice banální, zdá se být dodnes nedostižným vrcholem společného lidského soužití tak, jak jej interpretovala ústřední herecká dvojice. Pivcův suverénní primát, doplněný o neméně kvalitní kreace Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, a balancující mistrně na hraně tragikomiky, zcela nepochybně spoluvytváří hrdý pomník svému nositeli, přičemž je víc, než jen pouhým záznamem Pivcova nenapodobitelného hartusení a hřmění. Láska tisíckrát podléhající a tisíckrát vzdorující rozhodně není archetypální záležitostí a má-li v sobě punc ryzí člověčiny, jako v případě této vskutku legendární televizní inscenace, pak nezbývá, než přiznat chyby a doufat, že manželství stále ještě není přežitkem, ale svátostí. (05.10.2008)

V době renesance kulturní scény a nástupu nové vlny natočil František Filip, bezmála čtyřicetiletý, tuto TV komedii. Jistě neměl v úmyslu soupeřit s Formanem, Menzelem, Papouškem nebo Chytilovou a přesto se do zlatého fondu tímto filmem, byť televizním, zařadil. Komedie se nemá tvářit jako umění a přitom se uměním a vysokou kvalitou stala díky skutečným umělcům v hlavních rolích. Zejména dialogy a hádky Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové jsou tak autentické, že překonávají snad i slavnou rodinu Homolků. Herecká exhibice s věčnou a trvalou hodnotou. (24.05.2008)

Nestárnoucí legenda českého divadla a filmu Jan Pivec v tomto filmu předvádí jak jinak než zcela excelentní herecký výkon a dokazuje nám všem že do starého železa rozhodně ještě nepatří. Jeho neustálé se divení něčemu a opakování frází jako "jééžišmarja" nebo to snad není možné se stalo takřka kultovními. Jen si vzpomeňte kolikrát zazní třeba v jiném televizním filmu např. v "Příběhu dušičkovém".? Stále považuji Pivce televizního za lepšího než toho filmového. Toď můj názor a nikomu ho nevnucuji. Ve filmu není vidět jen Pivec velmi zdatně mu při jeho excesech sekundují Bohouš Záhorský a Jiřinka Šejbalová. Jak moc jsem se zasmál při scénách na výletní lodičce na Vltavě, či se stříháním drahého kožichu (a lištiček na něm) z výprodeje resp. ze starožitností. Nebo u Záhorského doma, kdy mu Pivec povídá proč si nezatopí nebo proč si nato jídlo nevezme talíř. A on mu odpovídá něco jako ve smyslu to bych ho musel mejt a to bych se musel zvedat.! Televizní klasika a zlatý fond naší televizní zábavy. To se prostě musí vidět-a to nejlépe několikrát, o tom psát prostě nejde. Film získal v roce 1967 Cenu televizních diváků a Cenu za nejlepší mužský herecký výkon Janu Pivcovi na MTF Zlatá Praha. (03.11.2006)

Herecký koncert Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové, na který se dá koukat stále a kolem dokola. Skutečná horoucí láska, která přetrvá půl století, je dnes velmi vzácná. Při shlédnutí v nemocnici mi málem popraskaly od smíchu štychy... Proti vzájemnému citu obou rodičů je tu velmi vkusně ukázána lhostejnost tehdejší mladé generace; pořád se cosi opakuje. (30.09.2015)