Režie:
František FilipScénář:
Jan JílekKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jan KlusákHrají:
Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Marie Rosůlková, Jana Koulová, Růžena Merunková, Božena Obrová, Jana Břežková, František Holar, Josef Bek, Josef Vinklář, Josef Velda, Ladislav Křiváček (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Komedie o oslavě zlaté svatby, která se tak trošku zvrtla… Staří manželé chystají velkou rodinnou sešlost. Manžel přemýšlí, čím by své ženě udělal radost. Při pochůzce městem potká starého kamaráda a popijí spolu nejednu sklenku. Po dávce alkoholu muž vymění svůj zánovní kabát za kožich s liščími hlavičkami pro ženu, domnívá se, že ji tím potěší. Jenže ten dárek se jeho manželce pranic nelíbí a na muže se rozhněvá. Manželé se pohádají, vyčtou si první poslední, a nakonec se rozhodnou oslavu zrušit. Muž chce rozvod „pro nepřekonatelný odpor"… Jan Pivec v postavě nerudného bručouna s dobrým srdcem získal za tuto roli Cenu za nejlepší herecký výkon na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1968. Televizní klasiku samozřejmě zdobí také výkony jeho hereckých kolegů, především Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. (Česká televize)
(více)Recenze (108)
Do dnešní doby ve filmovém umění podle mého nikdy nikdo nepřekonal umění dvojice Jana Pivce a Jiřiny Šejbalová v tomto nádherném snímku. S takovým přesvědčivým, dokonalým a vyspělým hereckým uměním Šejbalové a Pivce spolu s dobovými hereckými kolegy Bohušem Záhorským (Náš dědek Josef), Marií Rosůlkovou (Taková normální rodinka) a tehdy ještě mladým Josefem Vinklářem, či v tomto snímku nezúčastněnými Danou Medřickou a Karlem Högerem (Romeo a Julie na konci listopadu) se v naší kinematografii asi hned tak rychle nesetkáme. Bohužel. Pravda, šedesátá léta byla na herecké špičky (mimo výše zmíněných i Marvan, Kemr, Růžek, Filipovský, Zázvorková, Bek, Pešek, ... adt.) mimořádně štědrá a zanechala nám v podobě filmových pásů mnohdy nadčasové vzkazy. Čtěte se mnou mezi "filmovými řádky" komedie Láska jako trám a mějte všichni na paměti slova Johna Galsworhyho, která měl herec Jan Pivec v roli Rudolfa této slavné televizní komedie na psacím stole pod sklem: Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti či němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou..." ()
Slávnu televíznu komédiu si predstavujem trochu inak. Ale mnohí majú, na rozdiel odomňa, homolkovské hádky radi, a aj keď trvajú hodinu a pol, dokážu si ich užiť. Ja som tú dlhú filmovú hádku vydržal a objavil som aj niekoľko skvelých scén, ale všetky také, keď manželská dvojica nie je spolu. Hlavne vyberanie darčeka dvojicou starých pánov, to nemohlo dopadnúť ináč ako průserom. Domáce scény v štýle blbý a blbší, to už bola iná káva, to mi nechutilo, no zaokrúhlim to na slabšie tri hviezdy. ()
Na konci filmu se sám sebe ptám, zda bych si takovou věc dal znova. A protože se mi podařilo odpovědět kladně, musím dát pět hvězd. Samozřejmě nezůstává u jediného důvodu. Dalšími jsou především herecké koncerty Jana Pivce, Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. Na příběhu manželů je také položena celá řada otázek týkajících se lásky a manželství na než si musí manželé nebo páry zákonitě odpovědět, chtějí-li spolu žít a dožít se zlaté svatby. Nejlépe asi odpovídá Bohuš Z. Janu P., když jsou oba v posteli. Stačí ale dobře poslouchat. Nejde jen o hádky manželů. Je toho řečeno hodně. Málokterá televizní inscenace z dob komunismu pokládá a zároveň se snaží odpovídat na velké životní otázky a přitom si k tomu přizve dobrý scénář a skvělé herce. ()
Předtím, než jsme se díval na film, odložil jsem knihu (Martin Walser: Jenseits der Liebe), a to zrovna v okamžiku, kdy "hrdina" poslouchá (v Anglii) anglický vtip o lordovi, kterému zemřel v noci sluha a ráno si jde koupit nový kartáček na zuby, protože starý už nepění. Samozřejmě se mi to propojilo i s hlavní postavou filmu - Rudolf (Jan Pivec) není zdětinštělý, protože nikdy nebyl dospělý. Zdětinštělý je pouze jeho herecký projev - ostatně: z celé trojky byl nejlepší Bohuš Záhorský. Navíc oslava "zlatého svatebního pohřbu" byla naprosto nestravitelná. ()
Československá televizní komedie o postarším manželském páru, který se kvůli malicherné věci nepohodne a je tak ohrožena oslava jejich zlaté svatby. V rolích letitých manželů, úzkostlivě dbajících na tradice, jež provázely jejich seznámení a výročí, se představily dvě mimořádné herecké osobnosti J. Pivec a J. Šejbalová a jejich civilní, domácí dialogy, jež mezi řádky i v hádce vyzrazovaly jejich vzájemnou lásku, byly ozdobou této komedie. Dvojici umělců výborně doplňoval B. Záhorský v roli Lojzíčkova nejlepšího přítele Františka, jenž zaujal ve scéně ve vetešnictví při nákupu daru pro Blaženku a především později v jeho úbytku, kde se prezentoval velmi zajímavými praktickými radami pro člověka žijícího sám. Právě onen s láskou koupený, ale ne zcela vhodný dar liščími hlavami lemovaný byl důvodem pro manželský svár, jenž byl definitivně zapomenut až po krátké návštěvě jejich početného příbuzenstva. Z lásky tohoto manželství vzniklo údajně sedm dětí, z tohoto rozvětveného příbuzenstva jsem však zaznamenal pouze v malých rolích R. Merunkovou, J. Beka, J. Vinkláře a L. Křiváčka. Režisér F. Filip natočil podařenou komedii a vztazích mezi dlouholetými manžely, avšak při jejím hodnocení bylo nutno zohlednit, že Machova o pět let mladší komedie na podobné téma Zlatá svatba, v níž manželský pár hrála opět J. Šejbalová s B. Záhorským, na mě zapůsobila malinko víc. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Zajímavosti (3)
- Ve scéně, kdy Rudolf (Jan Pivec) leží v posteli Františka (Bohuš Záhorský), ji svou velkou postavou zabral celou. Aby si k němu mohl František přilehnout, musel jí nechat režisér Filip nastavit. (pávek)
- Finální scéna filmu se odehrává na Letenském kolotoči z roku 1892, který je renesančním unikátem. Kolotoč prošel dlouhou a náročnou rekonstrukcí, která spolykala 23 milionů Kč a v roce 2022 byl zprovozněn. (sator)
Reklama