Láska jako trám

Dosti zajímavý počin, kdy komedie maskuje dosti šokující vyznění. Staří lidé tu jsou vykresleni jako přesluhovači, kteří chtějí stále pracovat či se bavit jako zamlada, což vede k oněm hádkám a situacím, kterým se smějeme. Hlášky stylu "tvuj bratr nám okopal vanu" nebo "kdybych nepojmenoval naše děti, tak se nijak nejmenujou" jsou podány naprosto vážně a realisticky, což ještě u mě potvrzuje dojem, že finální obraz (podpořený i záměrně nesladěnou hudbou) devalvuje všechny důchodce na úroveň hloupých dětí. Rozhodně je Láska jako trám film velice působivý. (06.10.2011)

"Za tohle já jsem, pane, celej život neschůzoval." Mám rád výzvy, ale prožít 50 let života s jednou ženou? To se musí zvládnout nejhůře na třetí pokus, protože mám nejasné tušení, že mě víc jak 200 let života nečeká. On by to byl velký úspěch, ale musela by to být žena tichá, snaživá, skromná a rozhodně by musela chápat mou funkcionářskou práci. Já jsem samozřejmě dokonalý, takže v tomto směru není třeba cokoli vylepšovat. Nicméně Rudolf s Blaženou úplně dokonalí nejsou, ale i tak to jde. A navíc je na nich hodně vidět, jak krásně se mají rádi, i když se většinou nesnášejí. Mě to bavilo, nejednou podobnou hádkou jsem si už prošel, ale svou případnou Zlatou svatbu nehodlám oslavit na koních ani na lodičkách. Bude to bungee jumping ve dvou … i s berlemi a chodítky. (11.12.2018)

Postava, kterou zde představuje Jan Pivec, je s prominutím naprostý idiot. Jako dar chce své ženě koupit příšerný kožich s liščími hlavami, ale protože má málo peněz, vymění ho za svůj kabát, který dostal právě od své ženy k narozeninám. A nevšimne si, že prodavač mu tento kabát zabalí místo onoho liščího kožichu… Fakt, že některé situace byly až příliš "crazy", mě místy i lehce štval, ovšem Jan Pivec, Jiřina Šejbalová i Bohuš Záhorský byli tak kouzelní, že jsem to scénáristům prostě musel odpustit. (09.01.2008)

Jeden z vrcholů československé televizní zábavy, který dokáže z jednoduché situace kolem koupeného starobylého kabátu vytěžit překvapivě mnoho. Dá se říct, že vytvořený obraz manželského soužití na konci života si svou emotivní i tematickou plastičností nezadá s Hubačovým Babím létem. Příběh se pohybuje od trochu sentimentálního romantismu, přes hořkou komedii, k hluboce tragikomické reflexi, až k opravdu černohumornému finále. Vše doplňuje autenticita dialogů a prostředí navazující na filmové preference 60. let, což se otiskuje i do překvapivě civilního herectví Pivce a Šejbalové, které zavání až improvizací. Jejich nepředvídatelně proměnlivé interakce přesně odpozorované ze života právem náleží na vrcholek českého hereckého Olympu. (07.04.2013)

Kouzelné filmové pohlazení, takové velice příjemné pokoukání, místy k pousmání, místy k bezuzdnému smíchu.. V několika okamžicích jsem měla pocit, že sleduji svého dědečka s babičkou, ti se také uměli zhádat, být na sebe naštvaní, ale pak uměli přijít, dát věci do pořádku a nejkrásnější na tom je, že spolu strávili celý život a na jejich zlaté svatbě jsem byla.. Herecký trojlístek - Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský - fantastický, to, co tu předvádějí, je něco mimořádného.. (11.01.2021)