Láska jako trám

"Já mám vážně strach, že ty naše rozpory přerostou do ulice a bude to mít vlyv na život města a státu, protože Josífek (synek) dělá na Hradčanech topiče a  Růžena (dcerka) je ve Výskumním ústavu národního zdraví a říká se: jaká rodina, takový stát." Inu - svatá pravda, nemyslíte? a taktéž "Dejte sem smích a smrt je mrtva - to řekl jeden veliký umělec". Jsou filmy, které nestárnou, z důvodů vyřčených i mlčenlivých pravd, láskyplného humoru, nezraňující ironie i zobrazení štěstí, které oceníme až po letech a Láska jako trám je jedním z nich. Krom toho - herecký a režijní klenot. (09.03.2024)

"Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v příběhu o pošetilostech stárnoucí dvojice po 50 letech manželství. Dokonalý herecký koncert této dvojice.  Příběhově mi to dost připomnělo, jak můj dědeček udělal ve své době něco podobného, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o "výhodnou" koupi kožichu pro manželku, ale džínsů pro své vnuky v tuzexu...:D Stáří bývá někdy vskutku dosti pošetilé, zde třeba, když se naše titulní dvojice rozhodne oslavit v zimě výročí seznámení platbou na lodičkách. Pošetilé, resp. lépe řešeno hloupě, se ale asi mohou chovat lidé v jakémkoliv věku. V tomto směru je třeba velmi trefná ta scéna rodinné sešlosti. "Tohle bys mi do očí neřekl..." :D  Já bych do očí fandů československého filmu, za jakého se sám považuji, asi neřekl, že se mi to  zas tolik nelíbilo, abych mohl dát plný počet hvězdiček. Herecky to jistě nemá chybu, ale to časté hádání se Pivce se Šejbalovou mi přeci jen už někdy lezlo na nervy. Asi i proto, že přesně takto či podobně jsem to v dětství zažíval u své babičky s dědečkem... (18.01.2023)

Ta neuvěřitelná rychlost jakou se děj odvíjel od hádky k usmíření. Přímo herecký koncert Jiřiny Šejbalové a Jana Pivce. Krásný film ze života - přítele (a nutno nekriticky podotknout, že i sebe) jsem v tom viděla několikrát. Nejlepší příklad - nechte chlapa samotného nakupovat - myslím si, že od 50. výročí svatby bych taky chodila s lištičkami u krku...:o) (06.10.2011)

Reziser Frantisek Filip /Ikaruv Pad, Tazni Ptaci, serial Chalupari/ natocil vybornu ceskoslovensku komediu, ktorej suverenne vladne duo Jan Pivec a Jirina Sejbalova/. Humor je na urovni, tematika vyrocia zlatej svadby ma hodne do seba a nuda bola sympaticky stlacena na minimum. To su nespochybnitelne silne atributy filmu : 94 % (29.09.2015)

Československá televizní komedie o postarším manželském páru, který se kvůli malicherné věci nepohodne a je tak ohrožena oslava jejich zlaté svatby. V rolích letitých manželů, úzkostlivě dbajících na tradice, jež provázely jejich seznámení a výročí, se představily dvě mimořádné herecké osobnosti J. Pivec a J. Šejbalová a jejich civilní, domácí dialogy, jež mezi řádky i v hádce vyzrazovaly jejich vzájemnou lásku, byly ozdobou této komedie. Dvojici umělců výborně doplňoval B. Záhorský v roli Lojzíčkova nejlepšího přítele Františka, jenž zaujal ve scéně ve vetešnictví při nákupu daru pro Blaženku a především později v jeho úbytku, kde se prezentoval velmi zajímavými praktickými radami pro člověka žijícího sám. Právě onen s láskou koupený, ale ne zcela vhodný dar liščími hlavami lemovaný byl důvodem pro manželský svár, jenž byl definitivně zapomenut až po krátké návštěvě jejich početného příbuzenstva. Z lásky tohoto manželství vzniklo údajně sedm dětí, z tohoto rozvětveného příbuzenstva jsem však zaznamenal pouze v malých rolích R. Merunkovou, J. Beka, J. Vinkláře a L. Křiváčka. Režisér F. Filip natočil podařenou komedii a vztazích mezi dlouholetými manžely, avšak při jejím hodnocení bylo nutno zohlednit, že Machova o pět let mladší komedie na podobné téma Zlatá svatba, v níž manželský pár hrála opět J. Šejbalová s B. Záhorským, na mě zapůsobila malinko víc. (08.09.2016)