Stalingrad

Poměrně slabý film s velmi podivnou dramatickou stavbou. Na to, aby film nesl jméno rozhodující bitvy 2. světové války, a troufám si říct i světových dějin, je to trochu málo o Stalingradu. Stejně dobře by se to mohlo jmenovat "Pochybné zdokumentování osudů jedné německé čety na východní frontě za druhé světové." Nebo prostě Válka a zima. Nevidím opodstatnění pro název, který dle mého nekoresponduje s obsahem, víceméně by se celý film mohl odehrávat kdekoli na východní frontě. O Satlingradu ani o válce jako takový mi to neřeklo nic zásadního, co bych musel vidět a vědět. BTW těch "netradičních" pohledů z druhé strany je poslední dobou víc, než tradičních. (08.11.2006)

Tento film som videl pred viac ako troma hodinami a stále niesom pevne rozhodnutý, či bude vhodnejšie udeliť mu poctivé štyri hviezdy alebo slabších päť aj s odretým uchom. Vilsmaierov Stalingrad ma jednoducho dostal. Svojou ponorkovou atmosférou a ľadovým prostredím Ruska, no taktiež osobitými chovaniami hlavných aktérov, z ktorých najviac vyčnieval Karel Heřmánek a Thomas Kretschmann. Ako kinematografická sonda do vojnového obdobia sa jedná o úprimné, precítené dielo, ktoré vo svojej podstate ani nemá žiadnu väčšiu hĺbku, ale precízne pracuje s autentickosťou daného prostredia. Niekedy sa síce postavy správajú ku konkrétnej situácii príliš okato zo strany scenára (jednoducho cítite, že ono konanie by bolo v realite menej "divadelné") a slabšie efekty tiež môžu niekomu pôsobiť na smiech, ale ako celok všetko funguje viac menej tak ako má. Za mňa nadpriemerná spokojnosť. (18.04.2017)

Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% (08.12.2012)

Bylo nebylo v zemi Dědy Mráze okupované nacisty... Filmů z pohledu armády Třetí říše není mnoho, resp. těch lepších, takže plus pro Stalingrad. Minus pak v tom, že je to ší-le-ně dlouhé, ani by mi tak nevadilo, že víc než akčních a bojových scén je tu pohled do ztrápené duše vojáka Wehrmachtu. Jenže tady se často jen prázdně plká, popojde kousek dál za jiný zasněžený val nebo za další (rozuměj stejný) rozbořený barák, a zase plká. Ale svoje kvality film má, ani moc nezestárl, jen jsem měl pořád problém soucítit s lidmi, kteří celej tenhle bordel rozpoutali. Každopádně nečekat žádný happy-end, tady, v zemi Ivana, byla 'naděje' sprostý slovo... (30.11.2017)

Válečných filmů z pohledu Skopčáků je jak šafránu a to je obrovskou výhodou tohoto německého díla, protože ho vlastně nemám moc s čím srovnat. Líbí se mi, že jde o hodně syrový kousek a nejedna ukázka válečných zločinů přidává dost na autenticitě, přičemž paralelně se primárně věnujeme těm spíše kladnějším Němcům, obyčejným klukům z Wehrmachtu, kteří se od svých protivníků lišili snad jen místem zrekrutování. Ve prospěch filmu z pohledu českého diváka mluví i kvanta českých herců a téměř nulová heroizace hrdinů. Ale jak už to bývá, nejde jen chválit a občas se musí ukázat i na nedostatky, kterých tu je až až. Střih, hudba jsou místy totálně mimo (celkově to technicky trochu drhne), scény jsou občas naprosto nepřehledné a nebo naopak totálně nerealistické, postavy občas jednají naprosto nesmyslně (aniž by se to dalo omluvit šílenstvím všudypřítomné války), a občasné teatrální umírání je spíš k pousmání. I přes tyto vady na krása jde o dobrý, zajímavý film, který stojí za vidění. Heřmánkova věta "Otto, ich bin kein Nazi", krásně shrnuje myšlenku, se kterou před téměř 30 lety vznikl Stalingrad. (25.04.2021)